VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nevidomost nemusí být nepřekonatelnou překážkou

To potvrzují slova manželů Marešových, kteří vychovávají dvě děti. Ty zrakovou vadu nemají.

13.2.2017
SDÍLEJ:

Marešovi jsou dvojnásobní rodiče.Foto: DENÍK / David Beinhauer

Odpoledne strávené s nevidomým párem mi otevřelo zcela nový pohled na jejich svět. Míra samostatnosti manželů Marešových a vůle překonávat jejich každodenní překážky mi doslova vyrazila dech. S výchovou dětí jim pak částečně pomáhají zaměstnanci Dobrovolnického centra v Opavě.

„Vychovávat děti a mít zrakovou vadu není jednoduché, ale rozhodně to není nic nepřekonatelného. Člověk jen musí mít vůli přizpůsobit každodenní život tak, aby se dětem dostalo opravdu všeho co potřebují," sdělili své dojmy manželé Marešovi.

Zaměstnanci Dobrovolnického centra je navštěvují každý pátek. Při výchově dětí jim pomáhají hlavně u činností, které Marešovi kvůli svému handicapu vykonávat nemohou.

„Samozřejmě existuje řada věcí, které děti naučit nemůžeme. Jedná se například o poznávání barev. V této a podobných chvílích nám dobrovolníci hodně pomáhají," mluví o výpomoci Michaela Marešová.

Dobrovolnice Monika Wolfová, která má tento týden u Marešových službu, je už jako handicapované téměř nevnímá: „Když jsem zde byla poprvé, tak to pro mě byl trochu šok. Následně jsem ale zjistila, že jsou Marešovi jako jakýkoli jiný pár s dětmi," mluví o svých zkušenostech s výpomocí Monika Wolfová s tím, že během několika měsíců, co k manželům dochází, se mezi nimi vytvořil téměř rodinný vztah.

To potvrzuje i Michaela Marešová: „Když jsme hledali někoho na výpomoc, tak nás ani nenapadlo, v jak dobré a přátelské atmosféře bude vše probíhat. Myslím si, že děti budou připraveny na školní výuku stejně dobře jako u párů vidomých. A to i díky pomoci dobrovolníků."

Ne vždy to však mají nevidomí úplně snadné. Marešovi zažívají i situace, kdy musí čelit kritickým hlasům ze strany zdravých občanů. „Ano, setkáváme se i s tím, že nás lidé kritizují kvůli tomu, že jsem nevidomí a rozhodli jsme se mít vlastní děti. Místo toho, aby si s námi popovídali o tom, jak to ve skutečnosti zvládáme, tak jen prohodí kritickou poznámku a odejdou," mluví o stinných stránkách svého každodenního života Michaela Marešová.

Tyto názory však mohu po čase stráveném s Marešovými s klidem vyvrátit. Zázemí, které pro výchovu svých dětí tito manželé vytvořili, je ohromující. Příklad by si z něho mohlo vzít i mnoho vidomých párů.

Monika Wolfová: Dobrovolnictví nedělám kvůli uznání

Dobrovolník musí mít motivaci.

Studentka Mendelova gymnázia v Opavě Monika Wolfová nám v rozhovoru přiblížila své zkušenosti s dobrovolnictvím a prací s nevidomými.

Jak jste se dostala k dobrovolnictví?

Na to si dobře vzpomínám. Bylo to přes kamaráda ve škole. Ten v té době už spolupracoval s Dobrovolnickým centrem. Myšlenka na to, že bych mohla také pomáhat, se mi líbila a rozhodla jsem to vyzkoušet.

Co musí takový dobrovolník splnit, aby se mohl stát členem centra?

Není to úplně jednoduchý proces. Musela jsem projít vstupním testem. Ten jsem však zvládla a následně začala spolupracovat s Elimem, jehož součástí je Dobrovolnické centrum.

Jaký je o dobrovolnictví zájem u vašich vrstevníků?

To je různé. Záleží hodně na motivaci, kterou člověk k té práci má. A samozřejmě také na náplni dané práce.

Někdo dělá dobrovolníka proto, aby zvýšil své šance pro přijetí na školu, někdo protože ho to opravdu baví a naplňuje. V obou případech je to pro klienta samozřejmě velká pomoc. Ale asi to není úplně pro každého. Bez motivace nebo nadšení do toho jít nejde.

S nevidomými už pracujete delší dobu. Jaké byly vaše začátky?

Dříve jsem se s nevidomými prakticky nesetkala. Nejdříve to pro mě bylo velmi zvláštní. Ale po velmi krátké době jsem byla překvapena mírou samostatnosti, kterou nevidomí mají. Hlavně tedy v případě, pokud mají ještě děti. To, jak vše téměř bez problémů zvládají, bylo ohromující.

Velmi rychle jsem se s nimi spřátelila. Momentálně už skoro nevnímám, že jsou nevidomí.

Jak se na dobrovolnictví dívají vaši známí, přátelé a rodina?

Setkávám se jak s velmi pozitivními ohlasy, tak s těmi negativními. Záleží na tom, jak daný člověk na dobrovolnictví nahlíží a co vše o něm ví. Někomu to přijde naprosto nepochopitelné pomáhat cizím lidem a nic za to nedostávat. Ale kvůli společenskému uznání to určitě nedělám. Pomáhat mě baví.

David Beinhauer

Autor: Redakce

13.2.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Festival Hrady.cz v Hradci nad Moravicí.
AKTUALIZOVÁNO
38

Moravské hrady.cz aneb Festivalový Hradec je v plném proudu

Ilustrační foto.

Opavsko: medu je málo, někde zdraží

Borůvky u Pradědu mizí pod křovinořezy

Do nejvyšších partií Jeseníků vyráží v těchto týdnech parta s křovinořezy. V chráněných lokalitách sekají borůvčí.

Opavské chytré zastávky už jsou ve zkušebním provozu

Celkem na čtyřech zastávkách městské hromadné dopravy v Opavě byly během uplynulých dní nainstalovány takzvané inteligentní zastávky.

Převrácený náklaďák zablokoval silnici ze Skřipova do Staré Vsi

Dvě jednotky hasičů zasahovaly v pátek 18. srpna 2017 u dopravní nehody nákladního automobilu u Skřipova na Opavsku. Vůz se převrátil na bok a zablokoval celou komunikaci.  

Letní měsíce zastavily pokles nezaměstnanosti v okrese

Pokles nezaměstnanosti se na Opavsku zastavil a počet uchazečů o práci velmi mírně stoupl.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení