Zavítal do Opavy už poněkolikáté. Tentokrát spolu s krajany z Bambergu a dalších německých měst, kteří ještě pamatují předválečnou Opavu či Vítkov, kde se narodili. Günter E. Bannoch žije v Aichachu. Narodil se však v říjnu 1931 v Opavě v domě ve Hradecké ulici 17.

„Bydleli jsme vedle sálu U Tří kohoutů. Otec byl krejčím a měl dílnu na Ostrožné ulici a matka byla modistka," vzpomíná Günter Bannoch a pookračuje. „Jako děti jsme si hráli dohromady a bylo jedno, jestli jsme byli Němci, Židé nebo Češi," říká drobný a vitální muž. Do mateřské školy chodil na tehdejší Beethovenplatz (dnes náměstí Svobody - pozn. red.).

„Školní léta jsem strávil kromě jiného v Rossyschule (dnešní ZŠ TGM v Mírové ulici) a poté na Schillerschule (dnes budova Slezského gymnázia). Osmý ročník jsem kvůli válce nedokončil," dodává. Po vypuknutí války byla rodina evakuována a válku strávila ve vsi Nová Hradečná. Po obsazení Rudou armádou museli zpět do Opavy.

„Nejprve se vydali na cestu rodiče a museli pěšky, Němci tehdy nesměli používat vlak ani jiné dopravní prostředky. Rodiče byli okamžitě po příjezdu internováni v táboře. Po čtyřech týdnech jsem se vrátil do Opavy i já s tehdy pětasedmdesátiletou babičkou. Chtě nechtě jsme museli stokilometrovou cestu do Opavy jít taky pěšky," vzpomíná Günter Bannoch.

Po asi osmi dnech cesty se dostali do svého domu na Hradecké ulici. Následující den však městem zněly sirény a Němci dostali příkaz opustit své domovy. „Hnali nás jako dobytek přes centrum města. U obchodního domu Breda a Weinstein čekala tlupa lidí, kteří po nás házeli kameny a bili nás dřevěnými latěmi. Pamatuji si, že babička dostala kamenem do hlavy a zakrvácená musela se mnou běžet dál," dodává Günter Bannoch.

Byli shromážděni v internačním táboře v dnešních Dukelských kasárnách (tehdy Rudolfovy), kde malý Günter strávil rok. S ostatními hochy chodíval pod dohledem policie pracovat například na Rochowanskyplatz (dnešní Bezručovo náměstí), kde například vyklízeli byty. V táboře se opět shledal s rodiči. Otci dokonce nabídli, že může jako krejčí v Opavě zůstat. Nabídku však odmítl.

V červnu 1946 pak byli odsunuti do Německa. „Jeli jsme ze západního nádraží směrem na Furt im Wald," vzpomíná muž. V Augsburgu byl jejich transport rozdělen a on spolu s ostatními jel dále do Dachau a odtud do města Aichach, kde už zůstal i s rodinou dodnes.

„Opavu beru stále jako svou vlast. Poprvé po válce jsem se sem podíval v roce 1965, to bylo město ještě v zoufalém stavu. Bydleli jsme se ženou ve starém hotelu Koruna. Centrum města bylo již částečně vystavěno. Na místě, kde kdysi stála radnice, bylo prázdným místem. Z divadla se stalo betonové žluté monstrum," vzpomíná.

V roce 1990 byl zvolen do čela Troppaer Heimatreisgemeinschaft. „To pro mě znamenalo vlastně povinnost do Opavy jezdit. V letech 1990 až 2012 jsem sem jezdil každoročně. Dnes nevidím žádný rozdíl mezi předválečnou Opavou a tou dnešní. Město se hodně spravilo," uzavřel Günter Bannoch.