VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Opavští gymnazisté se v indické soutěži neztratili

OPAVA -Pětice studentů Mendelova gymnázia odletěla jedenáctého listopadu do indického města Lucknow reprezentovat svou školu, město i kraj na celosvětové soutěži QUANTA 2007. Vrátila se 21. listopadu se dvěma velmi krásnými 4. místy, která si vybojovala mezi osmdesáti týmy z asijských, evropských a afrických zemí.

3.12.2007
SDÍLEJ:

Tým Menelova gymnázia na letišti Quanta v Lucknow.Foto: Archiv gymnázia

Za koláž a za testy IQ je získali letošní maturanti Denisa Kalužová a Libor Šmejkal. V dalších třech oborech se mladí Opavané dokázali probojovat až do finále. I přesto, že byli ve značné nevýhodě proti anglicky hovořícím kolegům, kteří si soutěžní zadání nemuseli nejprve přeložit a mohli hned začít pracovat. „Pokud mohu srovnávat, tak naše děti byly proti mnoha týmům skutečně skvělé. Moravskoslezskému kraji vděčíme za podporu a jsme rádi, že jsme ho dobře reprezentovali,“ míní ředitel gymnázia Petr Pavlíček.

Každý z účastníků má své poznatky a všichni se jednoznačně shodli na tom, že Indie je zemí velkých protikladů, které z domova neznali. Ohodnocenou koláž na téma Umění imituje vědu musela Denisa Kalužová vytvořit za pouhé tři hodiny. Poměry v Lucknowu ji občas dost překvapovaly. „Organizátoři nás ubytovali v domě, který považovali za luxusní. Nám tak nepřipadal, protože v koupelně byla plesnivá sprcha a v pokojích běhali švábi. Na ulicích jsme se museli vyhýbat autům, volně chodícím kravám, psům a prasatům i koním, poskakujícím se svázanýma předníma nohama. Všude byl smog i prach, držící se na hlasivkách. Na každém kroku jsme se však setkávali se srdečností a pohostinstvím místních lidí, což bylo vyloženě příjemné,“ vzpomíná gymnazistka Denisa Kalužová.

Opavané poznali mimo jiné i malou geniální Indku

Libor Šmejkal zabodoval při náročné soutěži v oboru mental ability test (test IQ), kde záleželo hlavně na rychlosti odpovědí v kombinaci s logickým myšlením. „Když pak na mě došla řada, abych naposled nastoupil na pódium před porotu, byl jsem už pořádně vynervován,“ nezapírá úspěšný student nervozitu. Mrzí ho jen to, že stejně dobře neuspěl také v matematice.

Při pobytu jasně vnímal indickou mentalitu jako zcela odlišnou od evropské. „Indové jsou pohodoví a s ničím si velké problémy nedělají. Naši sedmičlennou skupinu chtěli například ubytovat ve dvoulůžkovém pokoji. V jedné soukromé škole jsme viděli sedmiletou holčičku, která už dokázala složit zkoušku, podobnou naší maturitě. Je zapsaná v Guinnessově knize rekordů a pro mimořádný talent ji škola vzdělává zadarmo. Právě vzdělání představuje pro chudé lidi třetího světa jedinou možnost úniku z bídy,“ konstatuje Libor.

Život v Indii je pro Evropana nepochopitelný

Spolužáka Jaroslava Ruckého nadchla návštěva Taj Mahalu, který je považován za jeden z novodobých divů světa. Byl však překvapený velkým rozdílem mezi jeho vnějškem a vnitřkem. „Před vstupem návštěvník vidí až neuvěřitelnou bídu a uvnitř doslova ráj. Hrozný pocit vyvolával pohled na tří až pětileté děti, které místo hraní žebrají. Musejí, pokud chtějí přežít. Šokující je i pohled na dopravní chaos, který na indických silnicích vládne s neustálým ohlušujícím troubením. Přednost má pokaždé největší a nejrychlejší vůz a Indům to připadá normální,“ vzpomíná Jarek.

Dojmy má i pedagog Kamil Maschke. „Na jednom místě jsme viděli dvě spící nahé pěti a tříleté děti, zřejmě sirotky. Hned u nich byla obrovská hromada tlejících odpadků, ze které žrala prasata a krávy, a vedle stála na kůlech chýše, sloužící jako prodejna zeleniny, potravin a restaurace. Za ní tekla páchnoucí splašková voda,“ přibližuje učitel Maschke zážitek, nad kterým by našim hygienikůmvstávaly vlasy na hlavě.

K méně příjemným zážitkům patřilo i očkování proti žloutence typu A a proti břišnímu tyfu, proti malárii stačily jen tablety. Do letadla na indickém letišti nastupovali Opavané ve třicetistupňovém vedru a v Praze z něj vystoupili do počasí na nule. V Indii si mimo jiné uvědomili, jak krutý může být život v rozvojové zemi, a pochopili, že jako Evropané žijí doma vlastně v luxusu.

Indické střípky

Cestování vlakem je pro dobrodruhy

Indická nádraží jsou plná bezdomovců i krav. Stanice nejsou pojmenované, takže se cestující řídí podle času. Pokud má vlak zrovna zpoždění a nikdo neví, jak bude dlouhé, nastávají komplikace. Vagony první třídy připomínají evropské vagony druhé třídy a ve druhé třídě bývají cestující namačkáni jako sardinky. Získat jízdenku v Indii není vůbec snadné, protože se musí objednávat dopředu a často jsou i na měsíc vyprodány.

Nadějí pro chudé Indy je vzdělání

Indické děti nastupují do školy už ve třech letech a hned se učí dva jazyky – hindštinu a angličtinu. V lavicích sedají vždy od pondělí do soboty, podle britského vzoru nosí uniformy a nemají prázdniny. Vzdělání je pro ně velice důležité, proto semusnaží věnovat veškerý volný čas a vkládají do něj veškeré naděje, že je posune někam dále. Většina škol je však soukromých, proto si je nemohou dovolit všichni. Některé školy platí studium výjimečně talentovaným dětem. Pro spoustu lidí je vzdělání jedinou jízdenkou za hranice chudoby do lepšího světa.

Indické památky

Projít branou Red Fort znamená přenést se z prostředí pokoutních prodejců suvenýrů do nádherného a dokonale čistého světa panovníků. Uvnitř jsou návštěvníci okouzleni také krásně zastřiženými trávníky a stromy. Taj Mahal je jeden z novodobých sedmi divů světa. Za jeho branou je všechno uklizené a dojem z tohoto skvostu umocňují zahrady. Při vstupu dostanou návštěvníci dokonce návleky, aby svými botami neznehodnotili kvalitní mramorové podlahy. Uvnitř však stavba už nepůsobí tak megalomansky jako třeba Notre Damev Paříži.

Doprava působí chaoticky

Indické dálnice oddělují vysoké patníky jako ochrana proti ještě většímu zmatku. Koloniálním přežitkem je jízda po levé straně. Auta se pro pozorovatele zvenčí chaoticky předjíždějí a všude je slyšet ohlušující hukot klaksonů. Řidiči se však orientují a nebourají. Do toho jezdí indické taxíky – jakési typické tříkolky, kterým se do cesty motají lidé, procházející kolem stánků u cesty. Oblíbeným dopravním prostředkem je také jízdní kolo.

Obyvatelé jsou dobrosrdeční

Indové působí bezstarostným dojmem a nenechávají se rozhodit maličkostmi. Často se stává, že se turista s domorodcem náhodně potká na ulici a po krátkém rozhovoru je pozván do domu. Vidět Evropana je pro domorodce něco výjimečného, a proto se k němu také tak chovají. Nabídnou mu svůj veškerý dostupný luxus, který se však na evropské poměry může jevit jako bída. Se zjevným potěšením cizince hostí a turisté by z darů, které od nich dostanou, mohli v této zemi žít i delší dobu.

O nezapomenutelné dojmy z návštěvy Indie se podělili studenti Mendelova gymnázia Denisa Kalužová, Jaroslav Rucký, Jan Mazáč a Libor Šmejkal .

3.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opavské koupaliště. Ilustrační foto.

Opavské kulturní léto se rozloučí multižánrovým Koupákem

Ilustrační foto.

Pěstounská péče? Zájemců na Opavsku je málo

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

AKTUALIZOVÁNO

Petr Zapalač: Chtěl jsem už první střelu proměnit v gól

/ROZHOVOR, VIDEO/ Na hřišti pobyl pětadvacet minut, i tak toho Petr Zapalač stihl hodně. Třicetiletý záložník v barvách Slezského FC se nejdříve blýskl krásnou střelou, kterou brankář Toma vyrazil. O pár minut později se rozhodl centrovat a byl z toho gól. Hlavou se trefil Jan Žídek. Slezané tak slavili cenné vítězství 2:1.

AKTUALIZOVÁNO

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

FOTOGALERIE,VIDEO/ Favorit z Opavy urval cenné vítězství nad Táborskem.  Slezany vysvobodil deset minut před koncem kapitán Žídek a jeho tým se minimálně do středečního večera vrátil do čela soutěže. 

Tak už jsme na světě

Vážení čtenáři, prostřednictvím našeho Deníku se opět můžete podívat na miminka narozená v opavské porodnici. Tentokrát přivítáme pět holčiček a jedenáct chlapečků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení