Kliknutím zvětšíteByla dědičkou zámku Raduň, vlastnila obce Bravantice, Jistebník, Studénku, Polanku nad Odrou, patřily jí i pozemky na území dnešní Ostravy. K tomu zbývá dodat, že Gebhardův předek jako pruský maršál porazil v letech 1814 a 1815 Napoleonova vojska.
RADUŇSKÉ PANSTVÍ
Raduň byla sídlem rodu a Blücherové své majetky vydatně rozšířili. Lothar Wilhelm von Blücher měl sice anglické občanství, ale žil se svou manželkou, kněžnou Radziwilovou, v Raduni. Měli spolu tři syny Huga, Nikolause a Alexandera, kteří se narodili v Anglii.
Za druhé světové války narukoval Nikolaus do britské královské armády a v roce 1941 padl v Tunisu. Za německé okupace byla na raduňské panství uvalena nucená správa, o majetek se prozatímně staral Kurt, adoptivní syn Gustava Gebharda Blüchera.
Nikolaus Blücher se v prosinci 1992 obrátil nejen na československý stát, ale i na magistrát města Ostravy a současně na pozemkový úřad s žádostí o vydání majetku, který jeho rodina dříve vlastnila. V našem regionu se nachází na mnoha místech, ale také v Ostravě-Vítkovicích, Hrabůvce a Polance nad Odrou, polnosti byly v Krmelíně, Bravanticích a Studénce, vznesl nároky u Lesů České republiky a na tehdejší Zahradní služby města Ostravy.
Blücher požadoval tisíce hektarů polí (některé už zastavěné činžáky), luk, lesů a rybníků, žádal o renesační zámek Raduň, místní oranžérii a zámecký park, dále Blücherův palác v Opavě a podobně.
RESTITUČNÍ SPOR
Z právního hlediska jde o velmi zajímavý případ, protože v pozemkových knihách z roku 1950 byli jako majitelé uvedeni stále Blücherové. Poslední potomek Alexander opustil po válce Československo a žil ve Velké Británii.
Podle mezistátní dohody mezi Československem a Velkou Británií měli Blücherové dostat finanční náhradu. Československo za tento znárodněný majetek britských občanů vyplatilo osm milionů liber.
Státní pozemkový úřad v Opavě v roce 1995 žádost Nikolause Blüchera zamítl. Šlo o majetek v hodnotě několika miliard korun. Věc se dostala ke Krajskému soudu v Ostravě, který rozhodnutí Státního pozemkového úřadu potvrdil. A protože zde již neexistoval opravný prostředek, obrátil se Nikolaus Blücher se stížností na Ústavní soud.
Ten ale nerozhodl v jeho prospěch, přičemž zdůraznil fakt, že v této věci nebyly splněny podmínky ohledně státního občanství původního majitele. Nicméně Nikolaus Blücher si dělal nároky především na majetek, který byl po roce 1948 znárodněn, a který mu v roce 1974 odkázal bratranec Alexander Blücher.
Závěť byla učiněna v souladu se zákony ostrova Guernsey, které mají ale jiné znění než ty v Anglii. Nikolaus Blücher získal podivným způsobem československé státní občanství 10. prosince 1992, načež už pět dnů poté požadoval po městě Ostrava vydání majetku. Učinil tak prostřednictvím svého syna Lukase Blüchera, kterého zplnomocnil k právním úkonům.
Lukas rovněž získal české státní občanství. Podstatné ovšem je, že v září 1949 byla podepsána mezi Velkou Británií smlouva o náhradě za vyvlastněný majetek britských občanů, což se týkalo také raduňského panství.
Když se tehdejší náměstci ministerstva financí Pavel Bratinka a Jiří Křižan (členové ODA) postarali o udělení československého občanství Nikolausi a Lukasi Blücherovým, překročili své kompetence. O smlouvě mezi ČSR a Velkou Británií i o vyplacené kompenzaci měli vědět.
Zatím jsou tedy nároky rodu Blücherů vůči jejich bývalým majetkům na severní Moravě a ve Slezsku takříkajíc neukončeny.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
