Déšť houbám pomohl. Rostou

Běžně se to houbaři v lesích hemží už od května, letos by však nikdo z nich úlovek nepřinesl. Houby ovšem nyní po několika málo deštivých dnech začínají konečně růst. Houbaři oprašují košíky a vydávají se do lesů. Nemocnice očekávají otrávené pacienty. Dřevaři se připravují na to, že jim auta houbařů zkomplikují práci.

To, že se houbám doteď moc nedařilo, potvrdil i mykolog Vít Balner. „Zatím na Opavsku moc nerostou. Obvyklá sezona od pozdního jara do podzimu se letošku vymyká," řekl Balner.

Podle něj má houbařská sezona, které přeje počasí, tři vrcholy. Nejvýraznější z nich je právě v září a říjnu, kdy je jedlých hub v lese vůbec nejvíce. Lidé se přitom mohou za houbami vydat už od konce jara až do vrcholného léta. V srpnu pak houby na chvíli růst přestanou. Definitivně sezona končí až v listopadu. To houby buď zmrznou, nebo už nemají sílu plodit dál.

„Musejí zase nastřádat dostatek vody a živin. Plodnice nemohou tvořit výtrusy donekonečna," vysvětlil mykolog. Houbařská sezona však s sebou každoročně nese i nepříjemnosti. Pravidelně se stává, že místo jedlé houby sní člověk nejedlou nebo jedovatou. S otrávenými pacienty pak mají plné ruce práce lékaři.

Vzhledem k tomu, že má letos houbařská sezona zpoždění, nezaznamenali v opavské nemocnici zatím žádný případ otravy houbami. „Každý rok se nějaký otrávený najde. Není to ale nic extrémního, lidé si dávají pozor. Loni jsme měli tři případy a všechny se podařilo vyléčit," uvedla vrchní sestra opavské interny Jana Kurková.

Pokud si není houbař úlovkem jistý, měl by se obrátit na mykologickou poradnu, kde mu s určením houby rádi pomohou. Jedna taková je i v Ostravě. Houbařům tam radí právě odborník Vít Balner.

Že houby rostou, pociťují pravidelně také dřevaři, kteří z lesa svážejí dřevo. „Houbaři často nerespektují zákazové značky a vjíždějí tam, kam nemají. Zaparkují na úzké lesní cestě a brání tak průjezdu nákladních aut. Ty pak musí čekat i dvě hodiny, než se houbař vrátí," líčila mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová.

Lidem pak za to hrozí malá bloková pokuta. Odpadků v lesích podle Jouklové s houbařskou sezonou přibývá, znečištění ale není nijak extrémní. „Je to o slušném lidském vychování. Houbaři jsou zpravidla ohleduplní," dodala Eva Jouklová.

Když je houbaření nemoc…

Dubáky v okolí lip a dubů, suchohřiby mezi smrky, kozáky pod břízami. Čtyřiapadesátiletý Vlastimil Stýskala dobře ví, kde houby hledat. Sbírá je už bezmála čtyřicet let.

Spíše než za koníček považuje houbaření za nemoc. Chuti vyrazit do lesa totiž poroučet nedokáže. A kdo by mu ji vytýkal, když se domů vrací s košíky hub. „Za den jsem schopný nasbírat až několik set praváků," tvrdí opavský houbař.

Obvykle v lese stráví dvě až tři hodiny. Klíčem je nenechat se předběhnout. Do svých oblíbených lesů u Kružberku či v Dolních Životicích tak vchází za rozbřesku.

Letos se houbařská sezona kvůli suchu opozdila. „Na houby jsem vyrazil už v květnu, ale první jsou vždy chrobálivé," popisuje Vlastimil Stýskala. Do lesa se chystá co nevidět. Déšť posledních dní spojený s vlhkostí a příznivými teplotami je podle něj pro houby ideální. Pravý čas pro sběr určuje také dle fází měsíce. „Nejvíc hub je vždy po úplňku," vysvětluje houbař.

Lesy na Opavsku jsou z jeho zkušenosti štědré na suchohřiby a hřiby žlutomasé neboli zajíčáky. Vlastimil Stýskala sbírá vše jedlé, od václavek přes holuběnky po bedle, černochy či lišky. Stěžovat si nemůže ani na nedostatek růžovek či žampionů, kterým se nejistí houbaři vyhýbají, aby si domů neodnesli muchomůrku tygrovanou nebo pečárku zápašnou.

Mnohdy ohrnují nos také nad kotrčem kadeřavým. Ten rok co rok roste na týchž místech, stačí jen vyhledat borovici. „Trochu připomíná mozek nebo hlávku květáku a lidem se moc nelíbí. Přitom je z něj tak dobrý guláš či držková polévka," podotýká čtyřiapadesátiletý Opavan.

Máte trávník plný hub? Nechte je tam, říká mykolog Vít Balner

Mýtů po světě koluje nespočet a i houbaření má ty své. Mykolog Vít Balner ze Štítiny houbařům například často vysvětluje, že ne každá slimákem okousaná houba musí být nutně jedlá. Tento tvor si totiž s gustem pochutná třeba na muchomůrce zelené, která je pro lidi smrtelně jedovatá.

Povídačky, které neopatrného houbaře mohou stát život, Vít Balner uvádí na pravou míru v ostravské mykologické poradně. Spolu s kolegy se také snaží – zatím marně – přesvědčit zahrádkáře, že kloboukaté houby trávníku neškodí. Naopak. Díky nim je tráva krásně zelená a zdravá. Lidé se přesto pokouší hub všemožně zbavit.

Co ale Balnera spolehlivě zvedne ze židle, je, když vidí člověka s plným košíkem hub, z nichž většina poletí do popelnice. „Lidé by měli sbírat opravdu jen nepoškozené, larvami hmyzu nenapadené houby. Všechno ostatní patří lesu. Houba v něm má nenahraditelnou funkci," vysvětluje mykolog.

Kromě toho, že funguje jako destruktor některých látek, musí se také rozmnožovat. Pokud by tak lidé v lese nenechali jedinou jedlou houbu, příští sezonu by si taky mohli na houbaření nechat zajít chuť. Ačkoliv v dnešní době stále více lidí setrvává u obrazovek, houbaření je podle Balnera stále velmi populární. „Zařadil bych ho až k masové zábavě," říká.

Proto je čím dál těžší najít místa, kde člověk na jiného houbaře nenarazí. Nerušenému houbaření bez davů lidí nepomáhá ani těžba dřeva. „Opavsko je takřka bezlesé. V blízkosti Kružberka spousta lesů zmizela. Kdysi zde byly lesy husté. Teď je tam stromů jen pomálu," popisuje mykolog Vít Balner.

Lada Poštulková, Barbora Halbová