Bronzové sousoší v Lidicích dodnes upomíná na jeden z nejhrůznějších zločinů druhé světové války, který se udál na českém území. Jako předloha mu posloužilo sádrové sousoší, jež se nachází v kostele Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici.

Vzhledem k tomu, že se zde nedá regulovat vlhkost ani teplota, sochy dětí trpí. Místní Muzeum a galerie severního Plzeňska i z toho důvodu začaly hledat lepší expoziční prostory.

Na tuto výzvu reagovalo Slezské zemské muzeum. Restaurátoři Martin Polášek, Tomáš Skalík a také náměstek pro muzeologii SZM Ivan Berger byli před časem na místě, aby zjistili, v jakém stavu sousoší je. Do Opavy se vrátili s víceméně pozitivními zjištěními.

„Určité restaurátorské zásahy samozřejmě budou nutné. Přece jenom jde o sádru. U několika soch jsou znatelné praskliny a trhliny. Sousoší máme v plánu zrestaurovat a budeme ho mít v zápůjčce," komentoval Ivan Berger, který vzápětí vylíčil další důvod stěhování:

„Špatné mikroklimatické podmínky v kostele jsou jedna věc. I kdyby to v tomto ohledu bylo v pořádku, prostory jsou i tak nevhodné. Přece jenom při svatebních obřadech není moc příjemné, když se svatebčané musí dívat na lidické děti."

Autorem tohoto díla je sochařka Marie Uchytilová, která na něm začala pracovat na konci šedesátých let minulého století a dokončila ho až nedlouho před svou smrtí (16. listopadu 1989, pozn. red.). Někteří si mylně myslí, že sochy jsou přesnými kopiemi dětských obětí z Lidic, ale není tomu tak.

„Souhlasí jejich počet, ale podoba je smyšlená. Někteří si myslí, že obličeje soch jsou věrnou kopií usmrcených dětí, ale není tomu tak," upozorňoval restaurátor Martin Polášek, jenž se svými kolegy řešil převoz.

Vzhledem k tomu, že sochy se dají vyndat z jednotlivých soklů podstavce, nepůjde zase o tak náročnou stěhovací akci. „Díky tomu budeme mít ulehčenou manipulaci. Každou z nich můžeme zvlášť zabalit a připravit k převozu. Váha jedné sochy činí zhruba dvacet až třicet kilo. Jsme schopni vše převézt ve dvou autech," posunul se dále Ivan Berger.

Přesné datum stěhování zatím nebylo určeno, stejně tak v současnosti ještě nelze přesně určit, na kolik restaurování soch a samotný převoz vyjde. „Nebudou to desítky ale stovky tisíc korun. Zrestaurované sousoší bychom rádi v Národním památníku II. světové války představili na začátku příští sezony.

Tedy skoro přesně za rok," doplnil několik důležitých informací Ivan Berger.

Problémy s autorstvím

Ve Vlastivědném sborníku muzea severního Plzeňska se před časem objevil zajímavý článek z dílny ředitelky Ireny Bukačové, který detailněji zobrazil situací okolo autorství sousoší. Před několika lety se totiž začaly objevovat drobné problémy s instalováním bronzového pomníku v Lidicích.

„Podle pozůstalosti zdědili díla i autorská práva dcera sochařky Marie Uchytilové Silvie Klánová a sochařčin manžel J. V. Hampl. Potud bylo zřejmé, že autorská práva jsou součástí pozůstalosti po zemřelé sochařce," uvádí se v článku.

S postupem času se však Hampl, jenž měl bronzové sochy odlévat, odhodlal domáhat spoluautorství, čím vznikl vleklý spor, který ani v současnosti nebere konce. Je totiž složité definovat jeho podíl na díle.

Do celé věci se vložila Silvie Klánová, která Hamplovo spoluautorství nemohla jednoznačně potvrdit. Hampl se tedy posléze obrátil na soud. Památník v Lidicích a Muzeum v Mariánské Týnici se k celé věci nemůže a ani nechce vyjadřovat.

Během života Marie Uchytilové a také v prvních letech realizace lidického pomníku přitom bylo autorství i se souhlasem dědiců přisuzováno pouze této sochařce.