Hovoříme o tomto úterý 2. března, kdy Česká republika netrpělivě čekala na návrat svých sportovců z kanadského Vancouveru.

Zaostřeno na Sáblíkovou

Zaostřeno bylo především na rychlobruslařku Martinu Sáblíkovou. „Určitě se jednalo o nezapomenutelný zážitek. Bohužel v neosobním prostředí plném dalších novinářů a chaosu to trochu zaniklo.

Tady je ovšem na místě říci, že když jsem tam byl víceméně pracovně, bylo potřeba sesbírat materiál a neohlížet se tolik na emoce,“ odkryl karty František Géla. Do práce ho však tentokrát nevyslal Deník, ale škola. Absolvent Mendelova gymnázia v Opavě totiž prvním rokem studuje žurnalistiku na Univerzitě Karlově v Praze.

A právě zde vzešla hlavní iniciativa účastnit se příletu našich reprezentantů: „V rámci školní praxe připravujeme cvičné médium. Když jsme si v pondělí rozdělovali službu, zaujal mě přílet českých olympioniků, tak jsem si to zablokoval.“

Dějištěm byla stará Ruzyně

František Géla dorazil na Ruzyň s dostatečným předstihem. „Byl jsem tam asi o hodinu dříve. V terminálu se zrovna odbavovala fotbalová reprezentace (mířila do Skotska k sehrání přátelského zápasu – pozn. red.). Lidé se začali kupit až po nějaké době a bylo vidět, že čekají na olympioniky.

Fanoušci nejprve stáli venku, až později jim ochranka zpřístupnila část terminálu. Celkem jich bylo asi tři sta. K tomu spousta novinářů. Konalo se to na starém ruzyňském letišti, které se používá pro soukromé lety.

Mezi všemi těmito lidmi pendlovali rozčilení manažeři čekající na odlet svých soukromých tryskáčů.

Fotografoval jen tak mimochodem

Martina Sáblíková, Lukáš Bauer se zbytkem běžecké štafety. Toť všichni naši medailisté. Vyjma Šárky Záhrobské, která přistála v Praze už v neděli. František Géla měl možnost se s nimi přímo setkat, což se každému smrtelníkovi nepodaří.

„Byl tam šílený humbuk, díky čemuž člověk samotné sportovce neměl možnost nějak zvlášť poznat. Na tiskovce působili dobře všichni. Celkově byl sympatický Lukáš Bauer,“ zauvažoval jednadvacetiletý fotograf. Při prohlížení fotogalerie nás zaujal právě dvojnásobný bronzový medailista z Vancouveru.

Lukáš Bauer v obrovském chumlu žurnalistů totiž Františku Gélovi věnoval svůj pohled hned dvakrát. Jakoby si jej přímo oblíbil.

„Tak to bych určitě neřekl. (smích – pozn. red.) Myslím, že se zrovna koukal mým směrem a prostě vyšel rozhodující moment,“ vysvětloval. Obrázky z televize napovídaly o tom, že v letištní hale byl pěkný šrumec. Hlava na hlavě a zejména mezi fotografy se při honbě za kvalitními snímky schylovalo pomalu k menší bitvě.

„Tiskovky, přílety apod. se všeobecně špatně fotí. Opakuje se v podstatě pořád to samé, takže fotograf už jen čeká na nějaký zvláštní moment či grimasu. Já se „hromadných náletů“ neúčastnil. Fotit jsem byl jen tak mimochodem. Navíc po hádce s jedním kolegou mě přešla chuť.

Spokojený jsem především se dvěma snímky. Jeden je právě chumel fotografů, jejichž objektivy se upírají k olympionikům s medailemi. Druhý pak unavená Martina Sáblíková v obležení novinářů a fanoušků,“ připojil František Géla.

Musíte mít ostré lokty i slušnost

František si ve své branži občas nesmí brát servítky. V závislosti na velké rivalitě fotografů konkurenčních médií při podobných masovějších akcích musí mít člověk ostré lokty. „Ty jsou zapotřebí vždy, ale všeobecně mám za to, že určitá slušnost a respekt by měly existovat,“ říká.

Kam až by se dala účast na příletu českých olympioniků v kariéře Františka Gély řadit? „Rozhodně nešlo o vrcholný moment. Aktéři byli určitě jedni z nejzajímavějších, ale každá akce má něco do sebe a z čistě fotografického hlediska by nestála na předních místech,“ ujasňoval.

Olympiáda? To je můj sen

Ať už hovoříme o zimní či letní olympiádě, jedná se o nejsledovanější sportovní akce. Konkurovat může snad jen světový nebo evropský šampionát ve fotbale nebo atletické mistrovství světa. Z „jednorázovek“ pak také možná americký Superbowl. Do místa konání se proto nedostane každý.

„Přesně tak. Jednak je to omezené kapacitně a opomenutelná není ani finanční stránka. Ve Vancouveru například měla ČTK pouze jednoho fotografa, MF Dnes dva, Týden zase jednoho. Nejlepší to mají fotografové z velkých agentur - AP, AFP, Reuters, Gettyimages. Ti se dostanou na lepší místa.

Nevím, jak na zimních, ale na letních olympijských hrách se mohou pohybovat i uvnitř atletického stadionu. Ostatní můžou být jen po obvodu na speciálních tribunách. Jinak tady samozřejmě platí: Kdo dřív přijde, má větší výběr míst,“ podotkl František a sám přiznal, že výjezdu na olympiádu by se do budoucna rozhodně nebránil:

„Je to můj sen. Sport je nesmírně fotogenický. Napětí, akce, emoce, lidské příběhy - to všechno se zde vyskytuje. Na druhé straně, dneska jsou třeba právě na olympijských hrách mnohá omezení, takže co se týče volnosti, vyřádit se dá i na menších akcích.“

Františka Gélu jsme na závěr poprosili, aby srovnal svou práci při tiskové konferenci olympioniků s úkoly, jež má v úseku naší sportovní redakce. „Pořád je to o získávání informací. Zatímco v Deníku sbírám z 99 % info obrazově, do Caroliny (týdenní souhrn, cvičné médium na oboru žurnalistiky, kterou studuje v Praze – pozn. red.) potřebuji čistě text, který by se měl co nejvíce přiblížit agenturnímu zpravodajství.

Nicméně v tomto případě jsem si neodpustil ani cvaknutí několika fotek,“ zakončil František.

Petr Dušek