Život Jindřicha Sedláka důkladně prověřovala předsedkyně kyjovické kulturní komise Miroslava Rychtářová, která je s ním i rodinně spřízněna. „Jednalo se o mého prastrýce," přiznala hned na úvod.

Jindřich Sedlák se narodil 29. září 1893 jako prvorozený syn domkáře Josefa Sedláka. Vyrůstal v chudých poměrech pod Těškovicemi na místě zvané Linderača. Sedlákovým později jejich příbytek vyhořel a hrabě Fridrich Stolberg pro ně vyčlenil pozemek v Kyjovicích. Žili v domě s číslem popisným 122. Už v mládí Jindřich projevoval určité umělecké vlohy. Vyučil se jako malíř pokojů, ale jen u nich rozhodně nezůstal.

„Malíř byl tenkrát považován za jakési umělecké řemeslo. Jindřich se věnoval nástěnným malbám v kostelích, kaplích a také hostincích. Maloval i opony pro ochotnická divadla. Snažil se zdokonalovat v rámci různých kurzů," poznamenala Miroslava Rychtářová.

Podle jejích informací se mělo jednat o člověka společenské, družné a také lehkovážné povahy. Jedním slovem to byl bohém. Se svou ženou Anežkou zplodil tři dcery. Dvě z nich zemřely v nízkém věku. Třetí se dožila čtyřiaosmdesáti let a bydlela v domě č. p. 122.

„Rád sedával v hospůdkách, kde na počkání kreslil portréty hostů. Tvořil výjevy z české historie, scény a také portréty svatých. Stál u založení ochotnicko-vzdělávacího spolku v Kyjovicích. Je také autorem návrhu pomníku padlých z první světové války," pokračovala.

V koncentračním táboře skončil kvůli básničkám

Malba zdaleka nebyla jediným uměleckým odvětvím, v němž Jindřich Sedlák vynikal. Šla mu i práce s českým jazykem, a to konkrétně poetickým. Skládal básně, které šířil po okolí. Tato záliba se mu však stala osudnou.

Jako velký vlastenec nesouhlasil s německým útlakem za druhé světové války. Proti fašistům brojil básničkami. Některé z nich se bohužel dostaly do rukou gestapa, které ho začalo pronásledovat. „Na vesnici byl příliš nápadný, proto se skrýval v Opavě, následně v Olomouci a pak i v Ostravě. Kde přesně byl ale 25. května 1940 zatčen, nevím," uvedla Miroslava Rychtářová.

O dva roky později dostala jeho manželka Anežka dopis se smutnou zprávou. Jindřich Sedlák zemřel v koncentračním táboře v Dachau. Nedlouho po skončení války byla urna s jeho popelem uložena na kyjovickém hřbitově. Konkrétně 11. listopadu 1945.

Pomník nejspíš zničili sběrači kovů

Osud Jindřicha Sedláka nutí ke srovnání s jinými regionálními hrdiny, kteří bojovali proti totalitním režimům. Nabízí se například příběh Jana Zajíce z Vítkova, který se v únoru 1969 upálil na Václavském náměstí v Praze. „Lidé z Kyjovic ví, o koho se jednalo. Pro nás je to určitě jedna ze tří nejvýznamnějších osobností obce. Jindřichův příběh je však hlavně mladým lidem neznámý. Proto je třeba ho připomínat," konstatovala předsedkyně kyjovické kulturní komise.

V průběhu prvního červnového dne 1947 byl ze sbírek občanů Slezska na hřbitově v Kyjovicích odhalen pomník Jindřicha Sedláka. O jednapadesát let později se toto pietní místo stalo terčem vandalů, kteří ho zničili a ukradli bronzovou orlici.

„Pachatele se nepodařilo dopadnout. Orlice patrně skončila někde ve sběru. Díky restaurátorovi Tomáši Skalíkovi se povedlo vytvořit její repliku z pryskyřice. V září 2010 byl pomník na náklady obce opraven a zrestaurován do původní podoby," uzavřel Miroslava Rychtářová.

Petr Dušek