Už když vjíždíte do Dolního Benešova, na přítomnost zařízení Klokánek vás neupozorní jediná cedule. Nezbývá nám nic jiného, než si v duchu vybavit mapu a po paměti dojet k jedné z budov. O tom, že jsme tady správně, svědčí četné průlezky před domem.

Zvenčí se jedná o menší budovu kostkovitého tvaru připomínající spíše školky z dob socialismu. Hned při vstupu do budovy nás uvítají dvě ženy sociální pracovnice Jana Fischerová a vedoucí zařízení Hana Nalevajková. Až v tuto chvíli jsme si stoprocentně jistí, že jsme opravdu do Klokánku dojeli.

Co nejvíce se přiblížit rodině

Záhadu nulového navigačního systému nám hned na úvod konverzace osvětlí vedoucí zařízení Hana Nalevajková. „Nechceme na naše zařízení nijak poutat. Mohli jste si všimnout, že žádné cedule nemáme ani na domě ani vevnitř. Na děti to nepůsobí dobře," vysvětlila Hana Nalevajková. Jak se posléze dovídáme, zapadá to totiž do kompletní koncepce Klokánku co nejvíce se přiblížit rodině a uchránit děti od pocitu nějaké odlišnosti.

Jestliže se ptáte, v čem se Klokánek liší od jiných zařízení, je to právě snaha přiblížit se co nejvíce rodině. Děti zde žijí v bytech, jejichž hlavou jsou dvě tety, které se vždy po týdnu střídají. Už když se děti do bytů umisťují, upřednostňuje se, aby sourozenecké skupiny zůstaly pohromadě. „Vždy se ale snažíme, aby se dítě co nejdříve do své přirozené rodiny vrátilo a Klokánek byl pro něj přestupnou stanicí," upozornila sociální pracovnice Jana Fischerová.

Libá vůně, upečený závin

Po chvíli konverzace nás po budově obě ženy provedou. Vzhledem k tomu, že se blíží právě poledne, ze všech bytů se line libá vůně. Když se do jednotlivých bytů podíváme, vždy nás přivítá usměvavá teta, která se ohání okolo plotny. Všude je hezky uklizeno, na stole upečený závin.

„Teta ale samozřejmě za děti nedělá všechno, děti musejí tetě v rámci svých možností pomáhat. Tak jako v každé normální rodině," řekla Jana Fischerová. Děti také zároveň musejí dodržovat pravidla, mohou navštěvovat své kamarády a kamarádi je mohou navštěvovat v Klokánku.

Dolní Benešov je malé město. Přesto se dá říct, že se Klokánek zde aklimatizoval. Už jen za prostory Fond ohrožených dětí, který Klokánek provozuje, může poděkovat městu.

To mu totiž budovu pronajímá za symbolickou cenu korunu za rok. Zvykli si i zdejší obyvatelé. Když budovu opouštíme, pořád ještě na nás trochu doléhá příjemná rodinná atmosféra. Ta ale vyprchá ve chvíli, kdy si vzpomene, s jakými finančními problémy se zařízení potýká. Více informací o osudu Klokánku zjistíte zde.