V pondělí okolo poledne kurátoři největšího letošního výstavního projektu SZM Neklidné století Lenka Rychtářová, Ondřej Haničák a Ondřej Kolář společně s ředitelkou Janou Horákovou přešlapovali na schodech a netrpělivě očekávali příjezd zásilky ze zámku v Hradci nad Moravicí.

Jejím obsahem byl velmi vzácný obraz malíře Oskara Kokoschky z roku 1916, na němž zachytil Mechtildu Lichnovskou. Pracovníci Kunsttransu jej sem převezli ve speciálně upravené bedně, kterou rozmontovali v hlavním sále Historické výstavní budovy SZM.

Portrét byl následně zavěšen a až do 15. září se stane největším unikátem výstavy Neklidné století, která vernisáží oficiálně začne dnes, v úterý 1. září v 17 hodin.

„Pro naše muzeum jde o velkou čest. Hlavně proto, že o něj ve stejném termínu projevila zájem vídeňská Albertina. Kolegům z Hradce nad Moravicí je třeba obrovsky poděkovat. Pro nás je to nejvýjimečnější událost za poslední roky, jelikož obraz je velmi vzácný," přiznala ředitelka SZM Jana Horáková.

Portrét setrvá v muzeu po dva týdny. Nejde přitom o nikterak levnou záležitost. Pokud je z Hradce zapůjčen, musí se uhradit pojistka na více než padesát milionů korun. „Nebudu říkat konkrétní částky, ale je to finančně náročné. Neklidné století je poslední výstava v rámci projektu Slezsko: Paměť - identita - region.

Poslední výstava si podle mého zaslouží unikátní předmět. I když to něco stojí, zaplatili jsme to a jsme velmi rádi za to, že obraz tady máme," pokračovala dále představitelka Slezského zemského muzea.

Jakmile portrét zamíří zpět do Hradce, uvolní se prestižní místo v Historické výstavní budově SZM pro jiné unikátní předměty. Jana Horáková nám poodkryla, kdy a o co půjde: „Na konci října se zde objeví originály motáků, které Heliodor Píka napsal svému synovi v lednu 1949 ve věznici na Pankráci.

V listopadu pak vystavíme zlatou medaili Jiřího Rašky. Zapůjčí nám ji jeho syn. Jsem na to velice pyšná, protože sama pocházím z Frenštátu pod Radhoštěm. Hodně jsem o ni stála."

Jak už bylo na začátku zmíněno, Neklidné století je největší letošní výstava muzea a nabízí ucelený pohled na události, které se na území Slezska odehrály mezi lety 1900 až 1989, dozvíte se také, jak se proměňoval každodenní život obyvatel tohoto regionu, a v neposlední řadě zjistíte, kteří umělci se ve své tvorbě inspirovali slezskou krajinou.

Expozice byla rozdělena do několika celků. První mapuje období 1900 až 1914. Záštitu nad ním převzala kurátorka Lenka Rychtářová. Léta 1914 až 1945 měl na starosti další z kurátorů, Ondřej Kolář, a poslední dva úseky 1945 až 1968 a 1968 až 1989 vznikaly pod kurátorským patronátem Ondřeje Haničáka.

„Období 1945 až 1969 začínáme akcí Budujeme Slezsko. Jde vlastně o takovou humanitární pomoc, protože oblast byla značně postižena událostmi ze závěru války. Města z Čech a Moravy pomáhala regionu formou různých sbírek. Pořádaly se také třeba výstavy, jejichž výtěžek šel na pomoc Slezsku," nastínil Ondřej Haničák.

Lenka Rychtářová: Opava byla kavárenské město

Lenka Rychtářová

První místnost, mapující časový úsek mezi lety 1900 až 1914, se nese v duchu secese a kaváren. Ty byly pro Opavu v minulosti doslova typické. „Vliv Rakouska a Vídně byl patrný. Existovala zde celá řada těchto podniků," přiznala Lenka Rychtářová, která pracovala na úvodní sekci jedinečné výstavy s názvem Neklidné století. Naše redakce jí položila několik otázek.

Zkuste na začátek popsat, čím se mohou návštěvníci pokochat ve vaší sekci, která se věnuje začátku dvacátého století.

První místnost k Neklidnému století nese název Čas květů a kaváren a mapuje období 1900 až 1914. Čas květů znázorňuje dobu secese, která na začátku minulého století byla takovým módním trendem. Čas kaváren zase odkazuje na bohatý kavárenský život v Opavě a vlastně celém Rakousku-Uhersku. Právě interiéry kavárny jsme tady instalovali.

Bylo těžké vybrat exponáty, které se nakonec objevily v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea?

Máme tady předměty zapůjčené i z našich sbírek. Například zdejší nábytek máme z Muzea Těšínska. Kubistická nábytková garnitura pak pochází ze zámku v Raduni. Exponáty jsme museli nějakým způsobem vybrat, vytřídit a utvořit z nich logické celky. Pak nastoupili naši konzervátoři, kteří předměty dali do vystavitelné formy.

V této konkrétní místnosti se dotýkáte zejména tématu kaváren. Může být Opava z historického hlediska považována za kavárenské město?

Rozhodně ano. Jejím vzorem byla Vídeň. Šlo o centrum kavárenského života. Opavě se dokonce přezdívalo takové rakouské Slezsko. Vliv Rakouska a Vídně byl patrný. Existovala zde řada kaváren. Nejvýznamnější z nich byly situovány na dnešním Horním a Dolním náměstí, pak také na Hrnčířské anebo Ostrožné ulici.

Už samotným názvem odkazovaly k Vídni či Rakousku anebo k majitelům, kterými byli Němci. Jmenujme například Café Hansel anebo Café Niedermayer.

Kdy kavárny v Opavě prožily největší boom? Vznikaly zejména na začátku minulého století?

Historie jde většinou ještě dál. A to až do poloviny devatenáctého století. Rozmach byl tehdy daleko větší, ale přetrvávaly až do období první světové války. Následně některé z nich zanikly anebo se přejmenovávaly se změnou majitelů. Většinou jejich osudy skončily s druhou světovou válkou.

Dá se říct, která z nich byla pro slezskou metropoli nejvýznamnější?

Významná byla Národní kavárna v Olomoucké ulici, která před pár lety zažila takový malý návrat, ale po velmi krátké době byla opět zavřena. Dále šlo třeba o Café Josef Hansel.

Na který kousek z této místnosti jste nejvíce pyšná?

Můžeme zde vidět secesní mobiliář, který ve většině případů pochází z našich sbírek, na což jsme hrdí. Dále pak ze zámku v Raduni máme zapůjčen například i kávový servis. Jedná se o servis Pavla Janáka z roku 1911.

Jak dlouho trvala příprava tohoto období Neklidného století?

Od konce loňské roku do letošního března jsme věděli, které předměty zde budou zahrnuty. Poté už mohla začít samotná příprava. Převozy ke konzervátorům, samotná instalace či zajišťování různých tisků a podobně.