VYBRAT REGION
Zavřít mapu

'Kus mého dětství bylo jedno dlouhé ticho,' vzpomíná sluchově postižená žena

Opava – Dlouhé ticho může za určitých okolností působit úlevně, ale trvalé je už těžký handicap. O tom by mohla vyprávět padesátiletá Marie Turková.

19.12.2010
SDÍLEJ:

Marie TurkováFoto: Ivana Harazimová

V dětství nic jiného než ticho neznala a teprve později začala vnímat tiché zvuky. O sluch přišla vedvouletech po zánětu mozkových blan a středního ucha. „Rodiče měli hospodářství, dost se nadřeli, a tak si zprvu ani nevšimli, že přestávám mluvit. Došlo jim to až po delší době, když už bylo na cokoli pozdě. Doktoři řekli, že jsem ohluchla, a že je to už natrvalo,“ vrací se vzpomínkami do dětství Marie Turková.

Jako pětiletá se dostala do Základní školy pro neslyšící na Svatém Kopečku u Olomouce a zpočátku to pro tak malé dítě bylo hodně těžké. Moc jí chyběli rodiče a sourozenci.

V internátní škole

Postupně si zvykla a nakonec přišlo období, kdy se jí domů už ani moc nechtělo. V rodině to nebylo, tam se měli navzájem hodně rádi, ale ve škole si našla hodně kamarádů, se kterými si dokonale rozuměla, a dobré vztahy měla i se svými učitelkami a vychovatelkami.

Domů do Vrbky jezdila na prázdniny a to bylo dost málo. „Když jsem přijela, rodiče pracovali a sourozenci měli kamarády, se kterými jsem se přes rok stýkat nemohla. Také s dorozumíváním byl trochu problém. My jsme se ve škole učili mluvit, odezírat a znakovat správně česky, kdežto doma se mluvilo prajzským nářečím,“ říká paní Turková.

Ale díky bratrovi, který byl velmi trpělivý, zvládla i tento problém.

Osud ji citově obohatil

Před deseti lety získala práci v opavské Charitě, kde nyní kompletuje hračky v Chráněných dílnách sv. Josefa. Jako jediná se domluví znakováním. Po speciální léčbě na jedno ucho trochu slyší, ale například televizi bez speciálních sluchátek téměř neslyší. I za to málo je však osudu vděčná. Život ji vzhledem k postižení dost ochudil, ale nezatrpkla.

„Žila jsem ve dvou rozdílných a oddělených světech. Jeden mi poskytoval všechno kromě maminky, táty a sourozenců, v tom druhém byli mí nejbližší, ale zase byl chudý na běžné dětské radosti a prožitky. Samozřejmě, že každý handicap přináší složitější navazování kontaktů. Takže já mám dnes hodně přátel, většinou neslyšících a našla jsem si mezi nimi i manžela. Dcera naštěstí slyší dobře,“ konstatuje Marie Turková.

Znaková řeč není vždy dokonalá

Kromě práce v Charitě se angažuje také ve Svazu invalidů, kde pomáhá s učením znakové řeči. Hodně prospěšná je i hluchoněmým kolegům z práce. Jako jediná z Charity se s nimi domluví, přestože znakovou řeč se zde učilo již několik zaměstnanců.

„Znaková řeč je dlouhý a složitý proces. Bohužel, už několik let se používá jiné znakování, než jaké jsme se učili ve škole my. Je možné, že si brzy neporozumí ani stejně postižení lidé, které dělí jedna či dvě generace. Každý totiž používá jiné znaky,“ vysvětluje paní Marie.

Tento problém však není jediný. Další je se sledováním televize. Tlumočník ve znakové řeči je příliš rychlý a zachytit text je obtížné i po nastavení titulků. Většina hluchoněmých se navíc nikdy nenaučí číst a psát a jejich život je tím chudý na podněty. Někteří neslyšící sice mluví, ale ne vždy srozumitelně. Mohou odezírat, ale nedokáží se třeba vyjádřit, což může ostatní lidi od navazování kontaktů odradit.

Právě kvůli komunikaci jsou podle Marie Turkové bariéry mezi světem slyšících a neslyšících mnohem větší než mezi nevidomými a lidmi, kteří vidí. Proto se v komunitě neslyšících snaží pomáhat jak se dá. Uvítala by, kdyby se slyšící začali znakovou řeč více učit, tak, jak je to běžné především v západní Evropě.

Autor: Jitka Hrušková

19.12.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předvolební debata Deníku

Superdebata Deníku: ptejte se Babiše a dalších lídrů

ON-LINE rozhovor s Milanem Čichoněm, kandidátem ČSSD na poslance PČR

Tento týden představíme prvňáčky ze ZŠ Šrámkova a ZŠ Kylešovice

Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka - pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic.

Souhrn fotbalového víkendu

/3 x FOTOGALERIE, VÝSLEDKY, TABULKY/ Přinášíme vám výsledkový servis víkendových fotbalových zápasů na Opavsku a Hlučínsku.

Cyklostezka do Hradce je přetížená, v příštím roce by mohla vzniknout další

Někdy to na ní vypadá spíše jako na dálnici v době dopravní špičky. Řeč je o cyklostezce, která spojuje Opavu s Hradcem nad Moravicí.

Bobři vyvolávají emoce. Mnozí rybáři je vidí neradi

Před lety mnozí vítali návrat bobra do přírody, dnes bývá často trnem v oku zejména rybářům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení