Školu zakončil v roce 1930, vystudoval lékařství a působil jako primář a ředitel nemocnice v Krompaších. Onen osudný den 27. května 1942 měl službu v nemocnici Na Bulovce.

Své vzpomínky na tento okamžik a dny následující uveřejnil Josef Poledník v Almanachu k 50. výročí založení Střední zemědělské technické školy v Opavě 1920 – 1950.

Do knížky přispěl první kapitolou z tehdy připravované knihy Ze vzpomínek lékaře. Osvětlil tak události bezprostředně po atentátu z pohledu lékaře. Historikové totiž sledovali hlavně samotný průběh atentátu, sledovali osudy parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše či Josefa Valčíka a nebo události během stanného práva - hromadné popravy a vyhlazení Lidic a Ležáků.

Josef Poledník spolu s profesorem Grussem a kolegou Doubravským se okolo jedenácté hodiny právě chystali k operaci pacientky. Vtom do sálu přiběhne udýchaná sestra s tím, že nesou polomrtvého Heydricha.

Vzápětí to potvrzuje německý šéf chirurgického oddělení Bulovky profesor Dick. „Nařizuje, aby operace ženy byla sofort odložena. Musíme uvolnit operační sál pro Reinharda Heydricha, na kterého byl spáchán atentát,“ vzpomíná Josef Poledník.

Zranění nebylo velké

Heydricha nato přinášejí do sálu. „Dívám se na tu dlouhou postavu. Uniforma se zlatými nárameníky, na prsou četná vyznamenání, vysoké boty; tolikrát jsem ho viděl ve všech ilustrovaných časopisech, tolikrát jsem slyšel o tomto muži, tolikrát jsem jako lékař přemýšlel o chorobnosti a zrůdnosti jeho a ostatních.

A teď ho vidím na vlastní oči, nataženého, zbaveného moci, bledého, mlčenlivého. Dívám se na něj a snažím se potlačit pocit nenávisti, který vítězí nad vším ostatním!“ pokračuje Poledník.

Lékař si jakoby hypnotizován prohlíží každý detail na těle raněného. Ani na nosítkách, ani na oděvu však není patrná v první chvíli žádná krev. Lékaři německé národnosti svlékli raněného. Josef Poledník s českými kolegy se chtějí před operací vzdálit, ale němečtí lékaři si přejí, aby zůstali na sále, kdyby bylo třeba asistence.

Operující lékaři hodnotí ránu. „Heydrich sedí a vzadu na kabátě vidím díru velikosti dlaně s nerovnými propálenými okraji. Cítím vůni spálené vlny. Trochu zaschlé krve s příškvary spálené látky uniformy lpí na bílé hedvábné košili, rovněž spálené,“ tak popisuje ohledání rány Josef Poledník.

Nakonec se zranění ukáže ne větší než koruna, s nerovnými, ostře řezanými okraji. Přihlížející lékaři neskrývají své překvapení, že rána je tak malá. Za to, ale vstřel proniká do hloubky a zdá se, že zasáhl i slezinu. Čeští lékaři jsou vykázáni do trpěné vzdálenosti a odtud sledují operaci.

Atmosféru v operačním sále popisuje Josef Poledník takto: „Je hrobové ticho, jen vzadu za zástěnou se vznešenou netečností odkapává nedovřený kohoutek vody a měří čas operace, která rozhoduje o životě tisíců a statisíců lidí.“ Z rány lékaři Heydrichovi dokonce vytahují i kousek žíně a impregnované kůže se sedadla Mercedesu a také kousky granátu.

Atentát až na druhý či třetí pokus

Onen 27. květen se chystal říšský protektor Reinhard Heydrich na jednání s Hitlerem v Berlíně. Den předtím se účastnil slavnostního shromáždění ve Valdštejnském paláci. Jakoby už tento den předznamenal podobnost jeho osudu s osudem někdejšího majitele tohoto paláce.

Následujícího dne vyráží tedy Heydrich ve svém otevřeném mercedesu ze zámku v Panenských Břežanech směrem na letiště do Ruzyně. V zatáčce na někdejší Kirchmayerově ulici v Kobylisích musí řidič zpomalit. A právě tam si na auto počkali Jozef Gabčík s Janem Kubišem, znamení, že Heydrichův vůz už projíždí jim měl dát zrcátkem Josef Valčík.

Gabčík má za úkol vstoupit do vozovky a pálit ze samopalu. Ten však v kritickém okamžiku selže a tak v obavě, aby Heydrich spolu s řidičem nestihli použít zbraně, hází Kubiš na otevřený vůz bombu. Neodhadne však vzdálenost a bomba dopadá mimo něj. Úlomky zasahují Heydricha. Co po tomto atentátu následovalo, známe z vyprávění Josefa Poledníka. Kritickou zatáčkou v Kobylisích auto s říšským protektorem projelo asi okolo půl jedenácté.

Bulovka po atentátu nepřijímala pacienty

Ještě v době operace se v nemocnici Na Bulovce shromáždilo mnoho představitelů německé moci a protektorátní vlády. Na chodbě se objevuje Karl Herman Frank, pozdější vykonavatel pomsty za smrt Heydricha. Je tu také prezident Hácha.

„V záplavě uniforem dvě elegantní ženy ve světlých kostýmech. Jedna hlasitě vzlyká, kapesníčkem stírá slzy. To je paní Heydrichová. Je podpírána mladou paní Frankovou, která ji uklidňuje, utěšuje,“ popisuje lékař Josef Poledník.

„Dívám se na plačící ženu a vzpomínám na tisíce žen, vdov po mužích, které dal Heydrich popravit, či uvěznit,“ dodává Poledník. Po operaci je vyhlášen zákaz opouštět nemocnici. Na Bulovku přijíždí i Himmler s Hitlerovým osobním lékařem Morellem a s nimi chirurg Říšské branné moci – generál Sauerbruch.

Celé prostranství Bulovky je obklíčeno. „Po dobu, kdy bude Heydrich v nemocnici, je zákaz přijímat pacienty,“ popisuje Poledník. A také mnoho jiných zákazů začíná platit, jako například nepřistupovat k oknům, nevětrat. Kdo by neuposlechl, bude trestán smrtí pro schvalování atentátu. „A tak se celých čtrnáct dní nevětralo na pokojích pacientů a lékař k nim mohl jen v nutných případech, a to ještě s ozbrojeným doprovodem,“ vzpomíná lékař.

Jedenáctý den diktuje Heydrich pomstu

A jak se dařilo prominentnímu pacientovi? „Sedmý den po operaci se dostavila krize. Vysoké teploty. Z rány hojná hnisavá sekrece. Osmý den ochrnují obě končetiny. Znovu operace. I zasažená slezina se odstraňuje,“ přibližuje pooperační stavy Reinharda Heydricha Josef Poledník.

Hlavním problémem pacienta je decimovaný srdeční sval, který nestačí odpovídat na zvýšené požadavky chorého těla. Potom přichází náhlé zlepšení. „Heydrich v jedenáctý den po operaci dokonce souvisle mluví a diktuje direktivy o provádění pomsty.

Poté se jeho stav zhorší a 4. června umírá. Podle lékařů jsou bezprostřední příčinou smrti zápal plic a oslabené srdce. Poté popisuje Josef Poledník například další osudy atentátníků, kteří se před Němci skrývali.

„Jako blesk pak přišla zpráva o jejich smrti. Jako ztrátu rodných příbuzných jsme přijímali zprávy o jejich hrdinném posledním boji v kryptě kostela v Resslově ulici. Asi týden po této tragedii navštívil Josef Poledník Hlavův ústav – ústav patologické anatomie. Tam mu student lékařství ukázal mrtvoly z Resslovy ulice.

„Na studené, holé betonové podlaze leží poblíž okna čtyři mrtvoly bez hlav,“ popisoval návštěvu ústavu Josef Poledník. Na pitevním stole objevil páté tělo, také bez hlavy. Student vysvětlil, že hlavy byly odeslány do speciálního oddělení pro studium zločinců při antropologickém ústavu v Berlíně,“ uzavírá Josef Poledník.