A zpět pomalu k normálu. Normálu?
Sedmdesátá léta – období dalších změn, upřesňování, nových pojetí vyučování. Ve sborníku k 85. výročí školy se píše: … „ snad se konečně dočkáme období, kdy skončí experimenty a střední všeobecně vzdělávací škole bude patřit to místo v našem školském systému, které si zasluhuje“… a vida! I po čtyřiceti letech máme stále období experimentů a nových pojetí. Kantorský národ je nesmírně trpělivý!
Pedagogové si užívají na početných schůzích a provozních poradách věnovaných otázkám uplatňováním vědeckého světového názoru ve vyučování, metodice vyučovacího procesu, způsobům práce třídního učitele, formám pozorování a hodnocení žáků…Porad mělo být asi více, děti takto kvalitně vedené ukázaly o několik let později, co si myslí o moci a režimu, a dotáhly to naštěstí do konce… Ale opět předbíhám.
Ještě malá poznámka: budova je opět v havarijním stavu! V roce 1973, 1974, 1975 i 1976 se o nápravu snaží stavební podnik. Generální oprava potrvá až do roku 1983. Opět musím konstatovat, že český kantor i český student je nesmírně trpělivý. A také odevzdaný. A zvyklý…
Rozdělení na přírodovědnou a humanitní větev
Pokolikáté už nová proměna ve výchovně–vzdělávacím procesu? Tentokrát s datem 1973 - 1983. Třídy se od roku 1973 začínají dělit na přírodovědnou a humanitní větev. Tyto změny doprovází i razantní změna profesorského sboru. Předmětová komise hlavního cizího jazyka - ruského – dosáhla ekvilibristického úspěchu. Týkal se náboru sovětského tisku. Počet odebíraných titulů převyšuje počet žáků školy. Správně! Ať čtou i tety a strejdové!
Přicházejí 80. léta. A s nimi styky. Družební. A to i s NDR. A soutěže. Branná zdatnost. Kroužky. Olympiády. A Puškinův památník a O zemi, kde zítra již znamená včera. A úspěchy… nejen studentské. V roce 1974 obdrželo gymnázium od městského národního výboru pamětní medaili za veřejně prospěšnou práci a uznání za pracovní iniciativu. Ve školním roce 1975/1976 byl udělen řediteli s. Salajkovi čestný odznak vlády ČSSR a ÚRO (Ústřední rady odborů) rovněž za pracovní iniciativu.
Daj-li medaili? ---Co? Daj…ve školním roce 1982/1983 bylo gymnáziu uděleno vyznamenání za vynikající práci prezidentem Husákem, které v Ostravě převzal ředitel Salajka.
Samet
Od roku 1992 se jmenujeme Mendelovo gymnázium. V poště lze někdy objevit i adresu s názvem Mengeleho. I proto jezdíme každým rokem se studenty do Osvětimi…
Stále opravujeme – fasáda, tělocvična, záchody, jídelna…
Stále soutěžíme a vyhráváme. Naši studenti cestují do ciziny v rámci různých projektů a dalších soutěží… Sbor Luscinia sbírá úspěchy – v Anglii, Španělsku, Americe…, nahrává CD, už jich má pět!
Stále doplňujeme sbírky.
Stále se vzděláváme na nepřeberných školeních, kurzech, besedách.
Stále se k nám vracejí naši bývalí studenti – pro radu, pochlubit se nebo „se jen tak kuknout“.
Stále slyšíme, jak si naši studenti ve světě dobře vedou.
Stále voláme po navýšení dotací na pomůcky, na knihy, na opravy.
Stále bojujeme.
Stále slýcháme od svých známých i neznámých a čteme a slyšíme ve sdělovacích prostředcích věty typu: Co byste chtěli? Nemáte už dost? Stejně máte pořád volno a nic neděláte. A ty naše děti ani moc nevychováváte – vždyť se podívejte!