VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Město Hradec nad Moravicí si vzalo na starost hrobky

Hradec nad Moravicí – Na Městském hřbitově v Hradci nad Moravicí zůstaly bez péče dvě hrobky - rodiny Gnändlinger a rodiny Daute. Obě rodiny v minulosti ve městě žily a do života se také více či méně významně zapsaly.

26.1.2010
SDÍLEJ:

Město Hradec nad Moravicí se rozhodlo starat se o hrobku s ostatky členů německé rodiny Gnändingerovy, která ve městě sídlila od roku 1880 a jejíž poslední dcera Marie Weissová byla v roce 1946 odsunuta z Hradce nad Moravicí do Německa.Foto: DENÍK / Martin Kůs

O osud hrobek se začal zajímat hradecký odbor Matice Slezské. Na základě jeho iniciativy se zastupitelstvo města rozhodlo, že obě hrobky, které jsou významné i z uměleckého pohledu, převede do svého majetku a nadále o ně bude pečovat.

„Všemu ale předcházelo šetření mezi pozůstalými, zda mají o hroby svých předků zájem. Protože dnes zjištění příbuzní žijí v zahraničí, bylo na náš dotaz odpovězeno negativně,“ sdělil místostarosta Hradce Karel Hanák, který dodal, že hroby tak podle zákona přešly do majetku města.

Všechno stojí peníze

Dalším krokem bylo oslovení firem, které by hrobky odborně posoudily a připravily návrh jejich opravy. „Výsledkem byla nabídka převyšující možnosti města. Hodnota navrhované rekonstrukce dosahovala několika set tisíc korun za každou hrobku,“ postěžoval si místostarosta Hanák.

Přesto město nerezignovalo a pustilo se do hledání vhodných dotačních titulů, oslovili jsme krajanské spolky vzhledem k německé národnosti pohřbených, a také město Vídeň. Také to bylo prozatím negativní, jako problém se ukázalo, že hrobky nejsou zařazeny mezi kulturní památky.

„Posledním rozhodnutím bylo provést nezbytné zachraňovací práce v případě, že se najdou prostředky v rozpočtu na rok 2010,“ doplnil ještě Karel Hanák.

Kdo to byl?

A proč se vlastně město tolik snaží obě hrobky zachránit? Na to nám odpověděl místopis zesnulého kronikáře města Ladislava Sonnka: Rodina Gnändlinger sídlila v Hradci od roku 1880, kdy se sem přestěhoval komisař finanční stráže Ignác Gnändlinger s rodinou.

S manželkou Louisou měli tři syny, kteří se stali významnými muži své doby. Nejstarší Ludwig byl prezidentem Severozápadní dráhy ve Vídni, prostřední Hugo byl dlouholetým primářem a ředitelem Dětské kliniky korunního prince Rudolfa ve Vídni, nejmladší Ferdinand se stal advokátem a získal si značnou popularitu jako obhájce baronky Vetserové ve sporu s císařským dvorem.

V hrobce jsou uložena nejen těla těchto rodinných příslušníků, ale také manželek obou starších bratrů. Rodinu Daute proslavil hlavně Franz Daute, který se stal rakouským podmaršálkem. Vystudoval sice zeměměřičství, ale rozhodl se pro vojenskou dráhu. Působil u železničního a telegrafního pluku v Klosterneuburgu v Rakousku.

V roce 1904 byl jmenován v hodnosti plukovníka velitelem pevnosti Lvov ve východní Haliči. V roce 1908 bylo Dautemu uděleno vysoké vojenské vyznamenání – rytířský Řád železné koruny. Jeho posledním působištěm byl Krakov, kam byl v roce 1912 přeložen již v hodnosti generálmajora.

Ještě před vypuknutím 1. světové války odešel v 57 letech do výslužby a trvale se usadil v hradeckém domě rodiny Gnändlinger, se kterou byl v příbuzenském poměru. Zde i roku 1929 zemřel a byl pohřbem na místním hřbitově.

Hrobka Franze Daute

František Daute se narodil ještě v Litoměřicích. Vystudoval zeměměřičství. Jako mladý inženýr se rozhodl pro vojenskou dráhu. Působil u železničního a telegrafního pluku v Klosterneuburgu v Rakousku.

V roce 1904 byl jmenován v hodnosti plukovníka velitelem 19. zeměbraneckého pěšího pluku strategicky důležité pevnosti Lvov ve východní Haliči, tehdy pohraničním opěrném bodě proti Rusku. V roce 1908 bylo Dautemu uděleno vysoké vojenské vyznamenání – rytířský Řád železné koruny.

Jeho posledním působištěm byl Krakov, kam byl v roce 1912 přeložen již v hodnosti generálmajora a velitele brigády č. 19. Daute byl nositelem i Voj. záslužného kříže 1. třídy a jiných vyznamenání. Ještě před vypuknutím 1. světové války odešel ve svých 57 letech do výslužby.

Při odchodu z armády mu byla udělena vysoká hodnost – Feldmarschalleutnant (generálporučík).

Daute, který neměl nikdy vlastní rodinu, přijížděl téměř každoročně do Hradce prožít sovu dovolenou v rodinách sester Marie a Karoliny. Po jejich ovdovění se ujal péče o výstavný dům i okrasnou zahradu, zejména po svém penzionování v roce 1914, kdy se usadil ve vile Gnändingerových natrvalo.

„Jeho Excelence“ byl pravidelným návštěvníkem nedělních bohoslužeb. Při slavnosti Božího těla se pokaždé objevil v parádní generálské uniformě s dvourohým kloboukem a s ozdobnou šavlí po boku.

František Daute zemřel 7. března 1929 v Hradci na artérii sklerosu. Opavská vojenská posádka mu vypravila honosný pohřeb se všemi vojenskými poctami.

Bronzová socha Krista s křížem nadživotní velikosti nad hrobkou Ing. Franz Daute je nejvýznamnější plastikou na zdejším hřbitově. Podle Gerharda Bernharta z Pasova je jejím autorem dánský sochař Thorwaldsen.

Hrobka Gnändingerů

Hrobka náleží německé rodině Gnändingerů, jejichž poslední dcera Marie Weissová byla v roce 1946 odsunuta z Hradce nad Moravicí do Německa. Rodina Gnändingerů bydlela v domě č. 3 na současné Zámecké ulici naproti kostelu. Do Hradce se přistěhovala kolem roku 1880 z Freistadtu u Vídně.

Otec rodiny Ignác byl komisařem finanční stráže. Jako první z rodiny byla zde pohřbena jeho manželka Louise Gnändingerová v roce 1884. Byla to matka tří vzdělaných bratrů, kteří zaujímali významné společenské postavení.

Nejstarší Ludwig Gnändinger (1841 – 1909) byl prezidentem Severozápadní dráhy ve Vídni, prostřední MUDr. Hugo Gnändinger (1845 – 1909) byl dlouholetým primářem a ředitelem Dětské kliniky korunního prince Rudolfa ve Vídni.

Koupil dům naproti kostelu od Keilichovy rodiny a honosně jej přestavěl. Nejmladší JUDr. Ferdinand Gnändinger (1854 – 1892) se stal advokátem. Získal značnou popularitu jako obhájce baronky Vetserové ve sporu s císařským dvorem.

V hrobce jsou uložena také těla manželek Ludwiga a Huga Marie (1854 – 1931) a Caroline (1860 – 1919), které se narodily jako sestry Dauteovy.

Každého návštěvníka hřbitova hrobka u hlavní hřbitovní cesty, severně od kaple upoutá sochou Madony. O této skulptuře sdělil v roce 1999 syn Marie Weissové Helmut, že pochází z Itálie, byla zakoupena asi v roce 1880 na Světové výstavě ve Vídni, ale její autor mu není znám.

Autor: Martin Kůs

26.1.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Nejvíce zadlužených v okrese žije v Čermné, Třebomi a Bolaticích

Zdeněk Pospěch

Zdeněk Pospěch dává fotbalové kariéře sbohem

Tomáš Halška: Když už mi někteří hráči vykají, něco je špatně

/ROZHOVOR/ Na poslední utkání I.A třídy se ve Štítině asi pokusí co nejrychleji zapomenout. Na štítinském trávníku se v sobotu představily Darkovičky a domácí tým porazily 3:0.

Tábory mají plno

Pokud pro své děti sháníte místo na letních táborech na Opavsku nebo Bruntálsku, pospěšte si. Někde se už kapacita jednotlivých turnusů blíží svému naplnění.

Oldřich Dušek: Kdo zasel brzy, bude bez úrody

Oldřich Dušek zahrádkaří už více než čtyřicet let. I jeho letošní rozmary počasí postihly – kromě okrasných keřů přišel o víno i rybíz.

Nahlédněte do zámeckého sklepa

/POZVÁNKA/ Na netradiční prohlídku kravařského zámku se mohou návštěvníci vydat v rámci Muzejní noci, která proběhne v pátek 26. května.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies