Narodil se 28. července 1929 a sudičky mu daly do vínku velmi pohnutý život. Byl papežským prelátem, opavským děkanem, politickým vězněm, básníkem a především člověkem s laskavým srdcem. Věřil lidem a lidé jemu.

Jeho významné kulturně duchovní aktivity byly důvodem, pro který mu prezident Václav Klaus koncem roku 2009 propůjčil Řád T. G. Masaryka. Udělal mu tím nesmírnou radost. Zdravotní stav však Mons.Veselému neumožnil slavnostní převzetí v Praze. Prezident Klaus mu proto řád přivezl loni 1. února, jen čtyři dny před jeho smrtí.

Člověk odchází, ale vzpomínka zůstává. Těch, kteří nezapomněli, je nejenom na Opavsku spousta a jedním z nich je ředitel opavské Charity Jan Hanuš. „Nejvhodnější slovo, které mě v souvislosti s otcem Veselým napadá, je velkorysost. Když jsem ho potkal poprvé, bylo mi dvanáct let,“ vzpomíná Jan Hanuš.

Duchovní jemu a jeho bratrovi dal první práci, kterou mohli v životě vykonat a dostat za ni zaplaceno. Měli za úkol natřít rámy oken jaktařského kostela. „Tehdy jsme měli radost hlavně z výdělku a další rozměr jeho rozhodnutí jsem si začal uvědomovat až časem. Byla to důvěra. Nepochyboval, že dva malí kluci tu práci zvládnou,“ říká Jan Hanuš.

Vzhledem k tomu, že po chlapcích už okna nikdo nenatíral, byla vložená důvěra oprávněná. V té zdánlivě banální příhodě nachází inspiraci dodnes i jako ředitel opavské Charity. „Snažím se podporovat své lidi, aby šli do něčeho nového, aby byli aktivní a tvůrčí bez ohledu na svou pracovní pozici. Lidem je nutné důvěřovat, protože jen tak lze jít dál,“ přibližuje ředitel Hanuš to, co ho Mons. Veselý mimoděk naučil.

První výročí jeho smrti připomene vzpomínajícím mše svatá, sloužená 5. února v 18 hodin v kapli Božského Srdce Páně v opavském Marianu.