Motorkáři na Opavsku: dobrovolní dárci orgánů?

Tuto a další otázky jsme položili mluvčímu opavské policie René Černohorskému, mluvčímu krajské záchranky Lukáši Humplovi a anonymně také opavskému motorkáři. Přiměly nás k tomu čtyři nehody řidičů motorek na Opavsku za poslední dva měsíce, na jejichž konci stála smrt. V nejbližších dnech přineseme také statistiky nehod motorkářů na silnicích opavského okresu za poslední čtyři roky.

Motorkáři by si měli sáhnout do svědomí, říká policejní mluvčí Černohorský

Za poslední čtyři měsíce zemřeli při nehodách na Opavsku čtyři motorkáři. Je to náhoda?

Náhoda to není, je to nešťastná událost, která souvisí s rostoucím počtem motorkářů a motocyklů na silnicích. S jejich nezkušeností s jízdou na silných strojích. K těmto tragickým nehodám však nedochází jen na Opavsku, ale ve většině krajů celé České republiky.

Jaké jsou nejčastější příčiny těchto nehod?

Může to být nedostatečná zkušenost převážně mladších řidičů, kteří vlastní řidičský průkaz na tak silnou motorku teprve chvíli. Neznalost vlastního motocyklu a toho, co takový stroj se silnou kubaturou dokáže, nebo prosté přecenění svých schopností a možností. Motorkáři si navíc často neuvědomují, že motorka má pouze dvě kola, oproti autu je nestabilní a lehce může dojít k jejímu podklouznutí například na malé skvrně oleje. Jízda na motocyklu vyšší kubatury navíc přímo vybízí k rychlejší jízdě, kterou si mnozí řidiči v tu chvíli ani neuvědomují. Ztratí přitom veškeré zábrany.

Považujete extrémně rychlou a nebezpečnou jízdu na silných strojích za současný trend?

Ani ne tak za trend jako spíš za hazard, který se objevuje stále častěji. Mnozí motocyklisté nepřemýšlejí o tom, že jim do jízdní dráhy může vjet vozidlo, cyklista nebo vstoupit chodec, který neodhadne jejich rychlou jízdu. Většina takových situací končí smykem a pádem motocyklisty.

Jak proti tomuto trendu, který jste právě nazval hazardem, bojujete?

Děláme množství bezpečnostní a preventivních opatření, a to jak v souvislosti se srazy motorkářů, které v našem okrese probíhají například na Kajlovci, tak i o víkendech, kdy počet motocyklů na silnicích narůstá. Do služby je v takových případech povoláno více policistů dopravního inspektorátu. Na řadu přicházejí jak preventivní, tak i represivní opatření, jako například pokuty. Tady ke však nutné říct, že sebevíc policistů v ulicích nedokáže tragickým nehodám úplně zabránit. Každý motorkář by si měl sáhnout do svědomí, zda jezdí podle předpisů a zda neohrožuje sebe ani své okolí.

Mohou podle vás za často tragické nehody motocyklistů pouze nezodpovědní motorkáři?

Samozřejmě, že ne. Řidiči motocyklů se také sami stávají oběťmi dopravních nehod, a to i když jedou bezpečně a respektují pravidla silničního provozu. Při jízdě nejsou ničím chráněni, na rozdíl od řidičů automobilů, kteří sedí v kabině auta.

Jezdíte vy sám na motorce?

Ne. Kdysi jsem měl babetu, což bylo na tehdejší dobu myslím velmi silné prdítko. Na silnější kubaturu bych ale nesedl. A už vůbec ne jako spolujezdec.

Jsou podle vás motorkáři skutečně dobrovolní dárci orgánů?

Takhle bych to neřekl, i když je to mezi lidmi rozšířený názor. Jsou motorkáři a motorkáři. Některým slouží motocykl jako poměrně dostupný prostředek, kterým se mohou i v případě přetížené dopravy dostat z místa na místo, jiní si pořizují silné stroje kvůli adrenalinu nebo z frajeřiny, což je ta nejhorší možnost. Hlavně mladí kluci pomocí silné motorky často chtějí získat pozornost dívek. Mít silnou motorku je dnes prostě in.

Mluvčí záchranky Humpl: Větší část motocyklistů představuje riziko

Za poslední dva měsíce na Opavsku zahynuli už čtyři motorkáři a několik utrpělo těžká zranění. Zaměstnávají lidé na motorkách na Opavsku záchranáře více než v jiných regionech Moravskoslezského kraje?

Je pravda, že v posledních týdnech jsme na Opavsku vyjížděli k většímu počtu nehod motocyklistů, které skončily těžkým zraněním nebo smrtí. V jiných regionech našeho kraje motocyklisté bourají také často, ale jinde zatím myslím nenastala taková kumulace těžkých nehod jako na Opavsku.

Lze obecně říct, že počty výjezdů k těmto případům v poslední době narůstají?

Pokud jde o celkové počty ve srovnání například s předešlými lety, je to asi spíše otázka pro dopravní policisty a jejich přesné statistiky. V každém případě nárůst v souvislosti s motocyklovou sezonou, který záchranáři začali registrovat někdy během května, je evidentní.

Jsou nehody motorkářů něčím specifické v porovnání s nehodami řidičů automobilů? Například co se týče povahy zranění?

Motocyklisté jsou v případě kolize pochopitelně daleko méně chráněni než člověk jedoucí v automobilu. I když se v současné době čím dále častěji setkáváme s opravdu kvalitním vybavením – přilbami, chrániči a podobně, přesto bývají následky těchto nehod velmi vážné. Záchranáři musejí nezřídka ošetřovat těžká poranění hlavy a mozku, zlomeniny končetin a páteře, někdy i se zasažením míchy. Zranění mají často mnohočetný charakter a pacienta ohrožují bezprostředně na životě. Typ poranění bývá u automobilistů podobný, ve vozidle má však obvykle člověk daleko větší šanci z nehody zdravotně dobře vyváznout.

Jako psycholog si určitě všímáte lidí. Jak byste zanalyzoval typického majitele silného stroje na dvou kolech?

Nejsem dopravní psycholog, ale nemyslím si, že jde o někoho, kdo musí nějak výrazněji vybočovat svou osobností či chováním ve společnosti. Pro motorkáře to může být o pocitu svobody při jízdě, o adrenalinu, ale taky o vztahu k technice a kráse stroje. Na druhou stranu riskantně se stejně dobře může chovat paraglidingista, rogalista či cyklista v horském terénu. Je ale pravda, že motocykl je silnější zbraň, kterou spíše ublížíte i někomu dalšímu.

Co se vám jako pracovníkovi záchranné služby vybaví při slově motorkář?

Jako záchranáři spíše ty smutné případy, kterých jsem byl svědkem, nebo o nichž jsem musel jako tiskový mluvčí informovat.

Jezdíte vy sám na motorce?

Ne, nejezdím.

Jsou podle vás motorkáři skutečně dobrovolní dárci orgánů?

Myslím, že je nesmysl negativně nálepkovat a hovořit plošně. Na druhou stranu si jen těžko dokáži představit majitele silného motocyklu, který na silnici poctivě dodržuje rychlost 90 km/h. Mým osobním názorem je, že větší část těch, kteří jezdí na silných strojích (a motorka pro ně není jen dopravní prostředek umožňující cestu do práce), riskuje a představuje potenciální riziko.

Motorkář: Synonymum dobrovolný dárce orgánů nemám rád

A jak se na problematiku okolo příznivců jedné stopy dívá osmadvacetiletý motorkář z Dolního Benešova?

Co si myslíte jako motorkář o motorkářích?

Někteří jsou rozumní, jiní ne. Ti, kteří si na motorku vydělají vlastníma rukama, si jí pak umí vážit. Oproti tomu jsou i takoví, kteří mají hodně peněz a nedokážou si vážit ničeho. Pořídí si motorku s velkým obsahem a jezdí bez rozumu. Problémoví jsou i krosaři. Jezdí v lesích po neznačených cestách, plaší zvěř… Oproti tomu bezproblémoví jsou čopráci. Ti si jedou svých osmdesát a jsou těžce na pohodu.

Myslíte si, že jsou motorkáři pro své okolí více nebezpeční než řidiči aut?

Určitě jsou, protože motorka umí v mžiku zrychlit na sto kilometrů v hodině i víc. Je to ale těžká otázka. Nebezpeční jsou i řidiči aut, třeba takzvaní kloboučníci. Musím ale říct, že ne v každé skupině to vždycky musí platit. Jízda na motorce je prostě nebezpečné hobby i sport.

Ohrožují a omezují motorkáři agresivní jízdou své okolí?

Určitě ohrožují i omezují. V obcích mnohdy jezdí víc než je povolená rychlost, taktéž třeba u dětských hřišť. Pokud motorkář nedodržuje předpisy a zabije se, byla to jeho volba. Měl by si ale uvědomit, že svou bezohledností hazarduje nejen se svým životem, ale může zranit nebo zabít i někoho jiného.

Považujete se vy osobně za dobrovolného dárce orgánů?

Ne, v žádném případě. Snažím se situaci na cestě předvídat. To synonymum nemám rád. Stejně jako motorkář může být tím dárcem i cyklista nebo řidič auta. Reklamu dobrovolného dárce orgánů nám dělají ti horší z nás. Média vždycky poukazují na to, kde se zabil motorkář, a mnohdy to zveličují. Hrstka slušných se pak ztratí v davu, nejde ale všechny házet do jednoho pytle.

Už jste někdy havaroval?

Havárku jsem neměl, ale znám více lidí, kteří ano. Něco to člověku určitě dá, v ten daný moment si z toho vezme ponaučení. Za čtrnáct dnů, měsíc se z toho ale oklepe a jezdí dál.

Setkal jste se s agresivitou řidičů aut?

Ano, setkal. Většinou to jsou řidiči kamionů, ti jsou někdy podráždění a agresivní.

Jak dlouho už jezdíte a na čem?

Jezdím od roku 2001. První mašinu, na které jsem začínal, byla Kawasaki GPZ 500S, pak jsem měl Suzuki SV 650, potom Hondu VFR 750F a teď jezdím naVFR800.

Co to pro vás znamená být motorkář?

Je to pocit volnosti. Když sednu na mašinu, je to fajn pocit, někdy taky adrenalin. To k tomu samozřejmě patří.

(jk, mn)