Začátky bruslení v Opavě byly sice skromné, ale o to masovější. Bruslit se chodilo na zamrzlou Opavici, na příkop městského opevnění a na Hradecký rybník. Mladíci si připevňovali k botám destičky s železnými čepelemi pomocí řemínků. Ti méně majetní používali k uchycení bruslí k nohám drát.

Přerodu Opavy v krasobruslařskou mekku napomohla ekologická situace v polovině 19. století. V důsledku znečištění Opavice odpadními vodami z průmyslu přestala řeka zamrzat. Aby si i nadále mohla veřejnost dopřát ladnou zimní zábavu, otevřelo město v roce 1857 kluziště, které patřilo k největším v monarchii.

Z bruslení se stala příležitost ke galantnímu rendez-vous. S rostoucí oblibou této zimní kratochvíle se rozvíjelo i její zázemí. Vybudovaly se převlékárny a roku 1868 byl založen německý Opavský bruslařský spolek.

První skutečný bruslařský pavilon byl otevřen roku 1885. Stával v místech dnešního zimního stadionu. Pětadvacet let poté byla dostavěna elegantní spolková budova. Návštěvnost sportoviště dosahovala na počátku 19. století 80 až 128 tisíc lidí za rok, což je pětinásobek tehdejšího počtu obyvatel města.

Spolek pořádal soutěže, závody i hokejová utkání, a to i na mezinárodní úrovni. U příležitosti 40. výročí založení spolku pořádala Opava 13. mistrovství světa v krasobruslení, které vyhrál proslulý Švéd Ulrich Salchow.

Z Opavy vzešla řada slavných jmen. Na krasobruslařském poli Robert Holletschek, který ustanovil jeho soutěžní pravidla a zdokonalil brusle. Mezi další slavná jména patří Oskar Hopp, mistryně ČSR z let 1934 – 35 Fritzi Metznerová, či Otto Gold, který byl uveden do Kanadské bruslařské síně slávy.

Opava slavila úspěchy i v hokeji. Roku 1933 porazili dokonce Massachussettské mistry světa. Za nejlepšího hráče byl tehdy považován Němec Wolfgang Dorazil.

Radim Kotala

(Zdroj. Martin Pelc: Dějiny a současnost)