VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Návštěva útulku: jeden příběh se šťastným koncem

Opava /TÉMA/ – Štěkot a kňučení. Tyto zvuky signalizují, že jsme blízko městského útulku v Opavě. Zazvoníme a dveře nám otevírá sympatická ošetřovatelka Lucie Hanková.

15.5.2011
SDÍLEJ:

Psí útulek v Opavě. Ilustrační foto.Foto: DENÍK / Lucie Orbanová

Naše první otázka směřuje na současný počet psů v útulku. Třiadvacet. Přesně tolik je opuštěných pejsků v Opavě. Hned u prvního výběhu radostně poskakuje asi roční německý ovčák. „Toho přivezli městští policisté dneska. Vypadá udržovaně a má lesklou srst,“ popisuje ošetřovatelka.

Procházíme kolem kotců a u každého se zastavujeme. Ošetřovatelka nám v krátkosti poví o každém pejskovi. O jeho osudu, jak dlouho je v útulku. Jak se chová a co má rád. Projdeme kolem všech kotců. Když se zastavíme, každý pejsek zpozorní, skáče na mříž a snaží se prostrčit ven aspoň čumák, abyste jej mohli pohladit.

Cestou potkáváme většinou středně velké nebo menší křížence, ale také bígla, ohaře nebo pitbula. Velké psy momentálně v útulku vidět není. „Byl o ně velký zájem. Když je teplo, lidé si berou více pejsky. Mají ho třeba na zahradě,“ říká ošetřovatelka Lucie Hanková s tím, že když mají malé psy, chtějí lidé velké a naopak.

Někdy u nich pejsek vydrží týden, někdy měsíc. Záleží na lidech, co zrovna chtějí. Nejdéle mají v útulku jednu fenku, a to dva roky.

Každý pes chce mít svůj domov

Lidé, kteří si psy berou, jsou podle jejích slov různí. Nedají se specifikovat do určité skupiny. „Někdy to jsou mladí lidé, někdy staří, rodiče s dětmi nebo přijedou a chtějí zvířátko pro svou babičku,“ míní.

Lidé, kteří si pejska vezmou z útulku, mají tak zvanou dvouměsíční zkušební dobu. „V té době pejska poznají, vyzkoušejí, jestli ho zvládnou. Pokud nastane problém, poradíme jim. Nebo ho můžou vrátit. Každý pejsek chce mít svůj domov. Není to tak, že by si majitel chodil každý týden pro jiného psa,“ vysvětluje ošetřovatelka.

Co se týče veterinární péče, po přijetí psa se týden čeká, jestli se nedohledá majitel. Po týdnu se naočkuje, odbleší a odčerví. Týden po očkování musí být v útulku a pak je k dispozici.

Někteří lidé nosí dárky

A čím se psi v útulku krmí? Granulemi. Podle Lucie Hankové je to nejjednodušší. Potrava se rozděluje podle váhy. „Krmíme také konzervami. Někteří lidé nám nosí dárky. Granule, konzervy nebo piškoty. Ty mají pejsci nejraději,“ podotýká.

Pejsci mají v opavském útulku k dispozici sedm výběhů. „Někoho můžeme dát dohromady, někdo se musí venčit zvlášť. Venku jsou alespoň hodinu denně,“ říká. Stávají se i takové případy, kdy jsou v útulku opakovaně tak zvaní útěkáři. „Naučí se skákat přes plot a utíkat. Kastrace to většinou nevyřeší. Je třeba zaměstnat pejska, vyběhat ho. Jít s ním na dlouho procházku nebo si s ním pohrát,“ poradila chovatelům Hanková.

Příběh se šťastným koncem

Během našeho povídání několikrát zvonil zvonek útulku. Starší paní se přišla zeptat, zda mají v útulku nějaké kočky a chtěla si předběžně vybrat. Dnes měl štěstí na začátku zmiňovaný německý ovčák, který utekl. Přijel si pro něj jeho majitel. Tento příběh má šťastný konec.

Ne všichni ale mají to štěstí. V útulku jsou sice spokojení, mají výběh, piškoty, mazlení. Ale chybí jim domov. „Vždycky mě potěší, když k nám přijdou na procházku lidé ukázat pejska, kterého si od nás vzali. Člověk má z toho dobrý pocit, že pro ně něco děláme,“ uzavírá Lucie Hanková.

Tento německý ovčák měl štěstí. V opavském útulku se ohřál pouze jeden den. Přijel si ho vyzvednout jeho majitel, kterému utekl.

Hosty jsou i přespolní chlupatí bezdomovci

Po příchodu k objektu psího útulku v Městských sadech nevítá návštěvníky jen štěkot opavských psů. Místních chlupatých bezdomovců není tolik, aby celou kapacitu zaplnili a radnice proto uzavírá smlouvy s městy a obcemi, kteří podobné zařízení nemají. Město má uzavřené smlouvy například s obecními úřady v Kyjovicích, Velkých Heralticích, Brumovicích, Dolních Životicích, Stěbořicích, Nových Sedlicích, Bolaticích, Holasovicích, Brance, Raduni, Horním Benešově, Budišovicích, Skřipově, Čermné ve Slezsku, Těškovicích, Oticích, Hněvošicích, Neplachovicích a ve Slavkově.

Smluvně je pobyt psů v Opavě ošetřený i s městy Hradec nad Moravicí, Vítkov, Kravaře, Hlučín a s městysem Litultovice. Kromě města a obcí ve svém správním obvodu má Opava smlouvy na pobyt bezprizorních psů ještě s městy Bruntál, Vrbno pod Pradědem a Krnov i s obcemi Karlovice a Milotice nad Opavou. Celkem jde o 29 uzavřených smluv a zájem teď projevila i obec Píšť.

Obce a města mají povinnost uhradit za své psy náklady, které nejsou zrovna malé. Vakcinace na jednoho psa přijde na zhruba dvě stovky, přípravky na odčervení a odblešení stojí od 260 do 480 korun, denní krmivo podle velikosti psa od sedmi do 32 korun a k tomu je nutné připočítat i náklady na provoz a údržbu útulku. Jen pro informaci - za své umístěné psy zaplatilo město Bruntál statutárnímu městu Opavě vloni kolem 100 000 korun.

Náhradní majitel získá psa z útulku za dvou až třistakorunový poplatek.

Psa, co pokousal tři lidi, výstřel pistole nezaplašil

Asi nejčastěji přivezou do opavského útulku pro psy nějakého nalezence strážníci městské policie. Ty totiž lidé volají, když se jejich ulicí toulá cizí pes nebo i jiné zvíře. Strážníci k odchytu psů používají hlavně pohyblivé lankové oko na tyči, ale občas využijí i vrhací síť a hlavně rukavice, které odolávají psímu kousnutí. Pokud to bylo nutné, dříve používali i narkotizační pušku. To je ale už minulostí.

„Dříve jsme měli v lednici uložené směsi a sami jsme si mohli připravit dávku uspávadla do vystřelovaného projektilu. Jenže se změnil zákon a dnes musíme nejprve navštívit veterináře, který nám střelu připraví, a pak musí i asistovat odchytu. Legislativně je to tak složité, že od toho raději upouštíme,“ řekl na téma uspávacích střel Ivo Špičák ze skupiny prevence Městské policie Opava.

Přiznal ale, že někdy jde opravdu do tuhého. „Vzpomínám si na případ, kdy jsme museli na psa použít služební pistoli. Pes pokousal tři lidi na ulici a zaútočil i na našeho strážníka. Ten nejprve vystřelil do vzduchu v domnění, že ho zaplaší, ale v okamžiku, kdy pes zaútočil přímo na něj, vystřelil proti němu. Psa jen zranil,“ popsal jednu z dramatických chvil Špičák.

Praxe strážníků ukazuje, že velká plemena psů bývají zpravidla klidnější, zatím co ty menší jsou často agresivní. Ale jsou i momenty, kdy otevřete auto a řeknete: „Míšo, hop!“ a pejsek sám skočí dovnitř. Ale jako pravidlo se to brát nemůže.

Také Ivo Špičák má zajímavou vzpomínku na odchyt psa. „Odchytávali jsme velikou dogu, nějaké sibiřské plemeno. Psa jsme chytili do oka celkem bez problémů, ale pak jsme zjistili, že se prostě nevejde do klece v našem autě. A tak jsem ho vedl z Rolnické ulice až do útulku hezky na tyči, pes, kterého jsem měl nejméně do pasu byl docela divoký a občas se mnou dokázal pěkně zacloumat,“ vzpomíná ještě Špičák.

„Nevěřím, že by psi od nás končili někde na talířích,“ uvádí pracovnice odboru životního prostředí Ilona Drešlová

Psí útulek nechalo město postavit v Městských sadech roku 1997 jen těsně před památnou povodní. Poškozený objekt prošel opravou a ve stejném roce zahájil provizorně svůj provoz. Disponuje 34 místy ve venkovních i vnitřních kotcích.

Chodí si lidé pro určité typy psů?

„Všechno je o osobním kontaktu. Lidé většinou přicházejí už s konkrétní představou, ale když vybraný typ není k dispozici, prohlížejí si ostatní. Pěkné je i to, že si lidé už zvykli chodit naše pejsky navštěvovat a nosit jim dobroty.“

Mají zájemci o psy určité požadavky?

„Pídí se hodně po malých módních plemenech, jako je například bišonek, čivava a podobné rasy. Šance je minimální, protože takoví psi zpravidla v útulcích nekončí. Navíc si neuvědomují, že takoví psíci jsou často přešlechtění. Bývají proto choulostiví, náchylní k nemocem a návštěvy u veterináře jejich chov značně prodražuje.

Někteří kříženci se jim půvabem vyrovnají a jsou přitom dokonale zdraví a úžasně chytří. Veterináře kromě očkování nepotřebují po celý život.“

Funguje útulek i jako psí hotel nebo je to též proti předpisům?

„Funguje a jako takový je i využívaný. Psy, převzaté do opatrování po dobu nepřítomnosti majitele držíme celou dobu odděleně od běžně umístěných psů. Z preventivních důvodů bývají sami i ve výběhu.“

Psi, kteří do útulku přicházejí, mají své životní listy už popsané. Jsou mezi nimi i agresivní?

„Někdy přicházejí též agresivní jedinci. Většinou napadají další psy, člověka jen výjimečně, ale i to se už stalo. Takové poruchy chování bývají zpravidla výsledkem špatné výchovy lidí, protože žádné štěně se agresivním nerodí. Co se ras týká, problém bývá například s kokrem kolem pěti let. Takový umí někdy doslova psí kusy.“

Nekončí obyvatelé útulku v asijských kuchyních?

„Myslím, že nekončí. Opava, pokud vím, si tyto věci hlídá hodně důkladně a naši zaměstnanci každému zájemci psa automaticky nevydají. Proto nevěřím, že by psi od nás končili někde na talířích.“

Pes je podle zákona stále jen věc.

„Ano, ale už konečně se zvláštními pravidly. Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání má pes už postavení živého tvora. Co se nás týká, v opavském útulku psy za odloženou věc rozhodně nepovažujeme.“

Zajímavosti z opavského psího útulku

Někdy se přihodí situace, na které pak zaměstnanci opavského útulku rádi a dlouho vzpomínají. Jednu dává k dobru pracovnice odboru životního prostředí Ilona Drešlová.

„Kontaktoval nás manželský pár až ze severních Čech s žádostí o předání jednoho velkého křížence. Bylo nám to hodně podezřelé, protože plných psích útulků je v Čechách víc než dost, tak proč chtějí psa až z našeho opavského? Dlouho jsme váhali, ale nakonec si ti lidé pro psa přijeli a odvezli si ho.

Zhruba za měsíc jeli dva pracovníci opavského útulku do Prahy na nějakou prezentační akci a noví majitelé našeho psa to zjistili. Přijeli proto i s ním do Prahy a chtěli našim lidem jejich bývalého svěřence ukázat. Pes je však předběhl. Sotva vešel dovnitř, nasál vzduch, vytrhl vodítko z rukou nového pána a pádil neomylně rovnou k oběma našim překvapeným zaměstnancům. Setkání bylo oboustranně bouřlivé a radostné.

Dnes vím, že jsme se tehdy rozhodli dobře, protože noví majitelé jsou ohromní a pes se u nich má přímo skvěle,“ vzpomíná Ilona Drešlová.

Další příhody přidává pracovnice útulku Dana Kosterová, která má s majiteli, hledajícími zaběhlého psa kuriózní zkušenosti. „Stalo se, že na naše oznámení přišel pán, kterému se pes ztratil. Pes se při setkání mohl radostí zbláznit, ale pán váhal. Říkal, že se sice jeho psovi podobá, ale že to nemůže být on, protože nemá obojek, který jeho pes měl. Když jsem obojek přinesla ze skladu a psovi ho nasadila, pán zajásal: „A je to on !“

Jiný přivezený pes měl zmuchlanou srst a bylo vedro, tak jsem ho ostříhala. Majitelka, která ho hledala, ale tvrdila, že to není její pes, protože ten měl delší srst. Psík ji přitom poznal okamžitě. Takových případů jsme zažili už víc a těžko říci, co k nim dodat,“ konstatuje Dana Kosterová.

Snad jen to, že pes je nejlepším přítelem člověka a toho svého za všech okolností pozná. O lidech se to už tvrdit nedá.

Bořek Frýba: láska ke psům je znát i na jeho saku

Jeho doménou jsou hlavně psi. Všech plemen, velikostí, tvarů i barev. Dokonce se stali i předmětem jeho pracovní aktivity. Bořek Frýba, opavský kreslíř, ilustrátor a pracovník psího útulku.

S kresbami Bořka Frýby se určitě setkal každý Opavan. Ať už na stránkách knih nebo časopisů, nebo třeba na nedávné společné výstavě s dětmi v Okresní knihovně Petra Bezruče. A protože se říká, že pachatel se vrací na místo činu, potkali jsme zde Bořka Frýbu opět.

Opavský kreslíř velmi pozitivně vnímá, když děti projevují zájem nejen o jeho kresby, ale i o povídání a hlavně o jeho práci v opavském psím útulku: „Mám vždycky velkou radost, když si se mnou o pejscích děti povídají a když se pak k nám do útulku přijdou podívat.“

A děti za kreslířem chodí rády. Seznámí se nejen se psy různých plemen, ale i s jejich osudy a nahlédnou také pod pokličku práce v útulku, který zdaleka není jen „vězením“ pro psy, jejichž majitelé se už bývalých miláčků nabažili.

„Těší mě, když si povídáme nejen o pejscích, ale i o ostatních zvířatech, a mám radost, když se postupně děti rozpovídají, kdo má doma psa nebo jiné zvíře, o které se stará. Tou nich vytváří citový vztah ke svému okolí,“ říká ilustrátor.

Jeho láska ke psům se projevuje na každém kroku. Třeba na saku, které si na různá setkání s dětmi či dospělými obléká. „To byl jen takový nápad, ale jak se zdá, sako je mezi dětmi populární, a tak ho rád nosím. A pak vyjadřuje můj vztah k pejskům,“ říká autor o ojedinělém kusu své garderoby, na které samozřejmě nechybí ani informace o opavském psím útulku.

Glosa Lucie Orbanové: Pes jako člen rodiny, či neužitečné zvíře?

Pejskař a nepejskař. Do těchto dvou skupin by se dala zařadit většina lidí. K první skupině patří majitelé psů, kteří se o své čtyřnohé miláčky pečlivě starají a nezkřivili by jim chlup na těle. Kupují jim kvalitní krmivo, mají špičkovou veterinární péči a tráví většinu volného času se svými pány.

Navštěvují psí salony, když je zima, dostanou vhodný obleček. Zkrátka je v některých případech berou doslova jako člena své rodiny. A pokud mluvím sama za sebe, často nezůstane jen u jednoho…

A pak je tady druhá skupina lidí. Zarytí odpůrci psů nebo jakýchkoliv domácích zvířat. Jsou to podle nich nečistí tvorové, nevděční, není z nich žádný užitek a dělají nepořádek. Tito lidé by si psa nikdy nepořídili, nechtěli by a ani by neměli. Bohužel se často stává, že se štěně ocitne v těch nepravých rukou. Ať už jako nechtěný dar, nebo jako živý strážce majetku.

Končí pak celý den uvázaní u boudy nebo za mřížemi kotce a dělají službu svým pánům. Ti je za odměnu ani nepodrbou, nevezmou ven, zaběhat si nebo pohrát. Někteří končí ještě hůř. Suroví majitelé je týrají, jsou podvyživení a nemají vodu. V těchto případech je lepší, když utečou nebo skončí u popelnic jako vyhozený dárek. Ale jen s tím závěrem, že je někdo najde, nechá si ho nebo odnese do útulku.

V opavském útulku se mají opuštění psi dobře. Starají se o ně jako o vlastní. Pečují o ně a také se dočkají vlídného slova a pohlazení. Jen jim chybí vlastní pán, pán pejskař.

Lucie Orbanová, Jitka Hrušková, Martin Kůs

15.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Opavské koupaliště. Ilustrační foto.

Opavské kulturní léto se rozloučí multižánrovým Koupákem

Ilustrační foto.

Pěstounská péče? Zájemců na Opavsku je málo

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nominujte Deník.cz do ankety českého internetu Křišťálová Lupa 2017! Díky vám bude mít Váš regionální Deník šanci dostat se do finálního hlasování v kategorii "Zpravodajství".

AKTUALIZOVÁNO

Petr Zapalač: Chtěl jsem už první střelu proměnit v gól

/ROZHOVOR, VIDEO/ Na hřišti pobyl pětadvacet minut, i tak toho Petr Zapalač stihl hodně. Třicetiletý záložník v barvách Slezského FC se nejdříve blýskl krásnou střelou, kterou brankář Toma vyrazil. O pár minut později se rozhodl centrovat a byl z toho gól. Hlavou se trefil Jan Žídek. Slezané tak slavili cenné vítězství 2:1.

AKTUALIZOVÁNO

II. liga: Opava - Táborsko 2:1

FOTOGALERIE,VIDEO/ Favorit z Opavy urval cenné vítězství nad Táborskem.  Slezany vysvobodil deset minut před koncem kapitán Žídek a jeho tým se minimálně do středečního večera vrátil do čela soutěže. 

Tak už jsme na světě

Vážení čtenáři, prostřednictvím našeho Deníku se opět můžete podívat na miminka narozená v opavské porodnici. Tentokrát přivítáme pět holčiček a jedenáct chlapečků.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení