Jenže masér v tom má jasno: „Pokud by nešlo o náhlý případ, ale o plánovaný nástup, určitě bych ho s sebou nebral." Každý zrakově postižený člověk by měl mít podle jeho slov pro případ nemoci alespoň jednoho známého, kterého pes zná. Pak nemá nic proti tomu být s ním pár dnů sám.

V neznámém prostředí spoléhá na sebe

Než se pan Fišer s Korinou sžil, chvíli to trvalo. Byla vycvičená pro někoho jiného, ale ten si ji nakonec nemohl vzít. Do dvou let pobývala u různých cvičitelů a byla zvyklá na vidící lidi. Komunikovala s nimi pohledem, a proto bylo její soužití s nevidomým mužem komplikované.

„Jako společnice je moc fajn, ale jako služební pes, to už je horší. Za to ale nemůže. Plemeno Chespeake bay retriever je lovecké, takže pro ni je přirozenější lovit," vysvětluje Václav Fišer. To je hlavní důvod, proč se v neznámém prostředí raději spoléhá jen sám na sebe.

Jak to je s novým zákonem?

Je nový zákon pro nevidomé skutečně přínosem? Neradují se předčasně? Formulací: „kde to podmínky dovolují" umožňuje zákon pobyt psa jen někde. A dále pokud bude nemocnice trvat na samostatném pokoji, půjde o nadstandard.

Nevidomý bude stejně potřebovat další osobu, která se o jeho chlupatého společníka v nemocnici postará. Pes potřebuje zhruba čtyřikrát denně vyvenčit a právě to může být velký problém.

„Myslím, že zajistit takový servis je složitější, než psa u někoho nechat. Už to bývá složité, ale honit někoho několikrát za den do nemocnice, to si neumím dost dobře představit. Je to ztráta času a doprava taky něco stojí," pragmaticky konstatuje Václav Fišer. Ví, co říká, protože s fenkou Korinou žije už šest let. Za tu dobu už dokonale pochopil rčení: Když chceš poznat čistou lásku, opatři si psa.

Kolik bude psí pobyt stát?

Slezská nemocnice zatím nemá pobyt psa s nevidomým pacientem v ceníku. Podle nevidomého maséra může být taková služba výhodná hlavně v situaci, kdy se člověku udělá nečekaně špatně a není schopný shánět psovi opatrovníka. Má však jednu připomínku, související s poplatky, které se mohou vynořit.

„Lepší by možná bylo, kdyby měly nemocnice pro nečekané hospitalizace nevidomých pacientů smlouvu s psími penziony. Mělo by být zohledněno, že jde o služebního psa, aby z toho nebyla komerční záležitost," dodává Václav Fišer. Pes by v takovém zařízení čekal na pána za přijatelnou cenu.