Infekční oddělení Slezské nemocnice si do své proslulosti udělalo další výrazný zářez. Jeho odborníci léčí devětačtyřicetiletou pacientku z Bruntálska, která si koncem léta přivezla z návštěvy v Ugandě kromě vzpomínek i nejtěžší formu malárie. Skončila na infekčním oddělení opavské nemocnice a po vyléčení se vrátila domů, ale před čtrnácti dny se do nemocnice musela znovu vrátit. Její mozek totiž postihl pravděpodobně postmalarický neurologický syndrom, což je zvláštnost, protože v Česku zatím podobný případ popsán nebyl. Překvapeni jsou i lékaři. „Paní se před odjezdem do Afriky nechala u nás očkovat proti žluté zimnici a žloutence. Opakovaně jsme jí doporučovali, aby tam užívala antimalarika, ale odmítla s tím, že bude v Africe jen deset dnů,“ vzpomíná primář infekčního oddělení Petr Kümpel. Kdyby je pacientka poslechla, ušetřila by si spoustu trápení. Do džungle a domorodé vesnice si zajela pouze jednou, ale k poštípání hmyzem to stačilo.
SILNÉ HALUCINACE
Po několika dnech od návratu do Česka ji postihly zimnice a vysoké horečky. Pochopila, že to může být malárie, a zamířila rovnou do Slezské nemocnice. Byla to malárie, a navíc v nejzávažnější formě Malaria tropica, která je životu bezprostředně nebezpečná. Ve světě na ni každoročně umírají asi dva miliony lidí. „Vzhledem k dobré kondici pacientky se nám nemoc podařilo poměrně rychle porazit a koncem září jsme ji po přeléčení antimalariky propustili domů,“ říká primář Kümpel. Ale malárie se nevzdala. O několik týdnů později ženu do nemocnice manžel přivezl dezorientovanou se silnými halucinacemi. „Byla přijata na jednotku intenzivní péče a prošla řadou odběrů, které vyloučily horečku dengue, ziku, klíšťovou encefalitidu i další infekce. Při pročítání literatury o malárii jsme narazili na informaci, že existuje postmalarický neurologický syndrom, který může mít přesně tyto projevy. Naše pacientka je v republice pravděpodobně vůbec první, kdo by tímto syndromem mohl trpět. Jeho podstatou je autoimunitní systém pacienta, který v těle po zasažení malárií může nastartovat tento stav,“ vysvětluje primář Kümpel.
NIKOMU TO NEPŘEJE
Přes původně beznadějnou situaci se ženin nepříznivý stav naštěstí podařilo zvrátit a dnes je už plně orientovaná. Pokud všechno půjde dobře, mohla by se domů vrátit už v průběhu příštího týdne.
„Nedokážu popsat, co jsem prožívala, a některé výjevy byly děsivé. Nedokázala jsem rozlišit, co je pravda a co není. Vzpomínám si, že jsem řešila s nejstarší dcerou věci u mého lůžka v nemocnici ve chvíli, kdy u mě ve skutečnosti nebyla. Nikomu to nepřeju zažít,“ popisuje nešťastná pacientka své zážitky. Pracuje jako pečovatelka a sama je zvyklá pomáhat nemocným lidem. Péči týmu zdravotníků na infekčním oddělení si nemůže vynachválit. Z nejhoršího je evidentně venku, ale otázkou zůstává, jak bude její mozek reagovat na vysazení léků.