Ten spolu s Lukášem Burdou, Luďkem Šindlerem a Zdeňkem Cekrem pro cestování po Karpatech zvolil trochu netradiční dopravní prostředek – čtyřkolku.

„Oblast Banátu je v Rumunsku poměrně oblíbenou destinací čtyřkolkářů. Na transportér jsme naložili čtveřici čtyřkolek. Naše skupina se ubytovala ve vesnici Rovensko, odkud jsme každý den podnikali přibližně stotřicetikilometrové výlety po okolí,“ zahájil ohlédnutí za nedávnou expedicí Petr Brhel.

Výpravě se v šestidenním rozmezí podařilo objet pět českých vesniček. Kromě již zmíněného Rovenska se ještě jednalo o Oršavu, Eibentál, Bígr a Svatou Helenu. „Trasu jsme naplánovali záměrně, jelikož se vše nachází v horách a krajina je opravdu malebná. Čtyřkolkáři jsou zde navíc poměrně vítáni. Tvoří totiž podstatnou část místního cestovního ruchu,“ pokračoval.

Rumunsko spousta lidí považuje za nebezpečnou zemi. Třicetiletý rodák z Mladecka však hovoří o opaku: „Nebezpečná může být podle toho, jak se chováte. Pokud budete jezdit se čtyřkolkou přes pole a mimo vyznačené stezky, místní si vás moc neoblíbí. Neničili jsme přírodu a s nikým se nedostali do křížku.“

Návrat do předminulého století

Pět jmenovaných vesnic je jeden z pozůstatků české kultury na západě rumunského území. Mimo jiné se vyznačují i poměrně velkou zaostalostí. Petr Brhel však tyto informace krotí a spíše uvádí na pravou míru: „Záleží, jak se to vezme. Je to chudá destinace. Osobně jsem se vrátil přibližně o dvě stě let zpátky. Lidé jsou zde ale spokojení. Peníze pro ně nemají žádnou hodnotu. Když naše čtyřka kamkoliv dorazila, snažili jsme se místním věnovat nějaký dárek. Cigarety, alkohol a podobně. Vždy nám to bylo oplaceno. Čeští Rumuni jsou velice pohostinní.“

Luděk Šindler zrovna utopil svou čtyřkolku v řece Pr. Berzarsca. foto: archiv Petra Brhela

Všechno souvisí s nižšími nároky na život. „Stačí jim, když vytáhnou krávu na pastvu. Potom ji podojí. Pracují všichni. Na poli jsem viděl makat muže, kterému mohlo být klidně osmdesát let. Bylo zřejmé, že nic víc nepotřebuje. Možná i proto jsem si v tomto světě bez stresu tak skvěle odpočinul,“ doplnil Brhel.

Škola, která otvírá jednou za osm let

Čeština se dá uplatnit na každém kroku. Většina obyvatel totiž mluví plynule česky. Pokud si má třicetiletý podnikatel v oblasti dopravy vybavit nejnevšednější zážitek, vzpomíná na příběh školy v Rovensku. „Dozvěděli jsme se, že ji navštěvují pouze dva žáci, kteří jsou v osmé třídě a brzy skončí. Následně se škola na osm let zavře, jelikož dalšímu potenciálnímu rovenskému žákovi je v současnosti pouhý půlrok.

Leckdo si může říct, proč se nedochází do nejbližšího města, ale v okolí připadá v úvahu maximálně padesát kilometrů vzdálená vesnice, jež je navíc přes hory,“ zakončil svůj šestidenní příběh Petr Brhel, který by se v budoucnu rád vypravil na čtyřkolce do Makedonie a Albánie.

Petr Dušek