Noc kostelů je každoroční akce, která letos připadá na pátek 29. května. Má ukázat, že kostely jako místo spojené s historií, kulturou a rozjímáním mají význam nejen pro církve a křesťany.
Při této akci je široká veřejnost zvána do kostelů, kde se může seznámit s historií, tradicemi křesťanství i životem církve, farnosti, kongregace nebo sboru. Proto jsou hlavně ve večerních a nočních hodinách zpřístupněny kostely různých církví, ve kterých návštěvníky čekají komentované prohlídky, workshopy, přednášky, koncerty a různá představení.
Návštěvníci mohou při této mimořádné příležitosti nahlédnout do kostelních sakristií, osahat si varhany, vystoupat na věž nebo sestoupit do krypty. Mohou vnímat, co bylo inspirací pro stavitele křesťanských chrámů.
Noc kostelů vznikla v roce 2001 v Německu. Do České republiky se rozšířila z Rakouska v roce 2009.
„Velmi mě těší, že Noc kostelů má v České republice v letošním roce opět velký ohlas. V Rakousku se koná ve stejném termínu a spojuje nás bez ohledu na hranice. S tím je ale spojeno ještě něco navíc – do Noci kostelů se zapojují zástupci mnoha křesťanských vyznání a staví se tak mosty, které spojují národy," vzkázal českým organizátorům vídeňský arcibiskup Christoph Kardinal Schönborn.
Více informací o akci, včetně programu jednotlivých kostelů najdete na www.nockostelu.cz
Sv. Hedvika: skvost mezi opavskými kostely
Statutem vůbec nejzajímavějšího by se klidně mohl pyšnit kostel sv. Hedviky v Opavě, k jehož kolaudaci došlo 30. července 1937. Přestože na území Opavska nalezneme daleko starší skvosty, za téměř osmasedmdesát let své existence si zažil své.
V bodech jsme se jsme se pokusili vypíchnout nejzajímavější fakta, která se s kostelem sv. Hedviky pojí.
>> jedno z posledních děl věhlasného architekta Leopolda Bauera, sv. Hedvika je celkově jedinečná svou architekturou, která je typická spíše pro středomořskou oblast, kostel byl postaven na místě starého opavského hřbitova
>> stavba začala na konci července 1933, dokončena však byla až o čtyři roky později, vysvěcení se kostel dočkal až 16. října 1993
>> během druhé světové války zde byl sklad válečného materiálu, věž se pak používala jako pozorovatelna Luftwaffe, o čemž svědčí také radiogram nalezený v útrobách kostela
>> před koncem války proběhl pokus o zničení věže, svržené bomby však cíl nezasáhly a dopadly vedle
>> v dubnu 1945 při osvobozování Opavy byl sestřelen velký kříž kostela, jehož replika zde byla slavnostně vrácena před šestnácti lety
>> od roku 1955 až do roku 1989 fungoval jako skladiště zdravotnického materiálu, o rok později byl prohlášen kulturní památkou a následně se začalo s jeho opravou a celkovou obnovou
Na Opavsku nalezneme celou řadu kostelů, které jsou v mnoha ohledech zajímavé. Samozřejmě nedokážeme pojmout všechny, ale pokusili jsme se pro vás vybrat některé kostelní skvosty.
Vítkovský kostel několikrát vyhořel
Vítkovský hřbitovní kostel nese prvky raně barokního stylu, sakrální stavba na tomto místě však podle nejstarších kronik stála už v druhé polovině 13. století, tedy v době, kdy docházelo k osidlování Vítkova.
Původní kostel byl dřevěný a několikrát vyhořel. Újmu utrpěl také během dánských nájezdů, kdy jej vojska vyplenila. V roce 1625 byla nakonec původní stavba nahrazena kamenným kostelem. Postavit jej nechal Vilém Alexandr Oderský.
Kostel měl vysokou cibulovitou věž a v ní byl umístěn zvon vážící jednu tunu. Stavba kromě duchovního poslání plnila také funkci tvrze, kde našli obyvatelé Vítkova útočiště během obléhání nepřátelskými vojsky. Lze tak soudit dle oken ve tvaru střílen na východní straně kostelní věže.
Během 19. století kostel opět dvakrát vyhořel. Nejprve v roce 1830 a podruhé roku 1860. Tehdy za oběť požáru padlo i celé jeho vybavení. Byly zachráněny jen obrazy Ignáce Güntera z roku 1771, které znázorňují Křížovou cestu. Po požáru byl kostel opraven, cibulovitá věž byla ale nahrazena nízkou stříškou. Ta je na kostele i v současnosti.
Na přilehlém hřbitově je pochován Jan Zajíc.
Dřevěný unikát
Hněvošický barokní kostel sv. Petra a Pavla patří na Opavsku k unikátům. Jedná se totiž o jedinou dřevěnou stavbu tohoto typu. Lidový roubený kostel s věží s pozdně gotickým zvonem pochází z roku 1730 a stojí pravděpodobně na základech předešlé stavby.
Kostel byl znovu obnoven v roce 1842 i s ohradní zdí. Vážnou újmu pak utrpěl za druhé světové války a následná oprava byla spíše provizorní. Až v roce 1994 se památkáři začali stavbě více věnovat a před deseti lety došlo na opravu střešní konstrukce a krytiny.
Kostel je jednolodní s trojbokým odsazeným presbytářem. Loď je téměř čtvercová, osvětlená obdélníkovými okny. Na jižní straně přiléhá sakristie se samostatným vchodem. Do kostela se vchází přes menší předsíň a pod vloženou dřevěnou tribunou v lodi kostela.
Vnitřek kostela je upraven barokně. Hlavní oltář má obraz sv. Trojice se sochami sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 19. století.
Kostel svatého Václava má zajímavý interiér
Kostel sv. Václava, vysvěcený v roce 1336, je Křížovou chodbou a Rajským dvorem spojený s bývalým dominikánským klášterem. Přečkal tři požáry a po posledním v roce 1735 byl zbarokizovaný.
Po odsvěcení sloužil jako vojenská konírna a později jako skladiště. Původní vzhled syrově působícího interiéru s historickým průřezem jednotlivými slohovými dobami získal po rekonstrukci v závěru 20. století a Komora českých architektů mu v roce 2007 udělila mimořádné oceněním Interiér roku.
Jeho trojlodní bazilika má protáhlý presbytář a z jižní strany přiléhá ke kostelu kaple sv. Dominika s původními freskami z poloviny 14. století. Výzdoba představuje scény ze života světců Štěpána a Jana Křtitele.
Malíř Mikuláš v nich zvěčnil i sebe v podobě klečícího muže, opásaného mečem. Kostel je veřejnosti přístupný pouze v době konání kulturních akcí nebo svateb.
V Chuchelné vsadili na modernu
Během roku 1945 byl chuchelenský kostel vybombardován a de facto kompletně zničen. I když se na nový svatostánek dokázaly vybrat peníze, doba tvrdého komunismu a následné normalizace jeho stavbě nakloněna nebyla. Věci se daly do pohybu až po revoluci, kdy se konečně začalo stavět.
Chrám Povýšení svatého Kříže byl nakonec vysvěcen 4. května 1996. „Tenkrát zavládla velká euforie, protože Chuchelné kostel chyběl. Dlouhá desetiletí se mše sloužily v kapli. Na náš kostel jsme hrdí," mínil místní starosta Rudolf Sněhota.
I laikovi je jasné, že chuchelenský chrám boží nepatří mezi typické kostely. Při stavbě se vsadilo na moderní architekturu.