Sjezd řeky je rozdělen do dvou skupin. „V dubnu, květnu a v září se začíná v Kružberku a končí v Brance u Opavy. V letních měsících je pak výchozím bodem Podhradí," řekl Adam Šindler z organizace Campanula vodáci, která sjezdy Moravice pořádá.
V létě je vodácký úsek kratší. Bývá to z důvodu vypouštění vody. Zatímco v dubnu, květnu a v září teče voda přímo z přehrady Kružberk, v červnu, červenci a v srpnu pak z vyrovnávací hráze v Podhradí.
„Kružberk primárně slouží jako zásobárna pitné vody a s tím je spojen i manipulační řád. Vodácké sjezdy jsou na samém chvostu priorit nádrže. Hráz v Podhradí primárně slouží k výrobě elektrické energie," sdělil Adam Šindler.
Zároveň pozoruje, že vodáctví se u nás stává stále oblíbenějším. „Dá se konstatovat, že na vodu vyráží více lidí, než v minulých letech. Mezi lidmi je také velký zájem o půjčování vybavení," pokračoval. Výhodou Moravice je také to, že ani pro začínající vodáky není její sjezd nijak náročný. „Doporučil bych ji i začátečníkům, pokud mají zkušený doprovod," uvedl.
Trasa sjezdu
V dubnu, květnu a v září začíná sjezd Moravice v Kružberku a končí v Brance u Opavy. Délka trasy je 36 kilometrů a na vodáky čeká celkem šest jezů. Dva z nich jsou nesjízdné a sice v Podhradí a v Brance.
Při letních sjezdech v červnu, červenci a v srpnu je trasa zkrácena na 17 kilometrů. Její začátek je v Podhradí a končí se opět v Brance u Opavy. Vodáci se musí vyhnout jednomu jezu a to tomu braneckému.
Letošní sjezdy
9. a 10. dubna: Otevření Moravice
21. a 22. května: Májová Moravice
25. a 26. června: Letní kanoistický sjezd
23. a 24. července: Maškarní sjezd
20. a 21. srpna: Letní kanoistický sjezd
17. a 18. září: Rozloučení s Moravicí
Jedna z nejkrásnějších řek u nás
Adam Šindler považuje řeku Moravici za jednu z nejhezčích u nás. „Je jedinečná místem, kterým protéká. Romantická zákoutí a nezastavěné okolí jsou důvodem toho, že Moravice patří mezi nejkrásnější řeky v České republice," řekl.
Splutí řeky vždy absolvují nejen zkušení vodáci, ale i ti, kteří zatím na vodě nemají zas až tolik zkušeností. Pokud by se přeci jen něco stalo, je lidem na několika místech po trase k dispozici první pomoc. Adam Šindler přiznal, že je jí někdy potřeba. Najdou se totiž tací, kteří mají sjezd řeky spojen s konzumací alkoholu.
„Na rizikových místech je pochopitelně zajištěna záchrana. Bohužel evidujeme i vážná zranění. K těm vždy došlo v kombinaci s alkoholem, kdy lidé naprosto ignorovali nařízení zákazu sjezdu nebezpečných jezů," poznamenal.
Na celé trase z Kružberka do Branky u Opavy je celkem šest jezů, z nichž nesjízdné jsou dva. Jeden v Podhradí a druhý v Brance. Tam je vždy potřeba vystoupit na břeh a přenést loď či raft pod jez, odkud se může zase pokračovat v plavbě. V letních měsících, kdy je trasa zkrácena, je pak nesjízdný pouze ten branecký.
Adam Šindler však vodácký sport za nebezpečný nepovažuje. „Když to vezmeme kolem a kolem, je každý sport potenciálně nebezpečný. Ve srovnání třeba s délkou lyžařské sezony méně úskalí určitě skýtá ten vodácký," uvedl.
Několik stanic na občerstvení
Na trase mají vodáci možnost využít hned několika míst, kde si mohou dát něco k jídlu či pití. „K těm nejoblíbenějším patří Penzion Velké sedlo v Kružberku, bufet v Jánských Koupelích, kemp v Podhradí nebo bufet a Areál Dobré Pohody v Žimrovicích," vyjmenoval Adam Šindler.
Při pouštění vody se pochopitelně také zvedá hladina řeky. „Obvyklý průtok je kolem dvou metrů krychlových za sekundu. Pro potřebu sjezdu z Kružberku je potřeba přibližně třinácti metrů krychlových. V létě pak asi devíti. Hladina Moravice se přitom zvedne třeba o čtyřicet centimetrů, záleží na šířce koryta, nelze to paušalizovat," doplnil a zároveň dodal, že na přípravě termínů spolupracují s Povodím Odry už od podzimu.
„Spolupráce je výborná, vycházíme si maximálně vstříc," poznamenal Adam Šindler.
Někteří vodáci mají sebevědomí
Při vodáckých sjezdech čas od času narazíte také na ty, kteří se považují za někoho, kdo se doslova narodil s pádlem v ruce. „Na vodu se vydávají i úplní začátečníci a to s velkou mírou sebevědomí. To má za příčinu, že občas lze spatřit, jak posádka sedí v lodi naopak, tedy zádí napřed, má naruby vestu i helmu a pádlo drží skutečně jako prase kost.
Proto bych všem nováčkům doporučil, ať se na vodu vydají v doprovodu těch zkušenějších, zúčastní se vodáckého kurzu nebo si zajistí služby instruktora," uzavřel Adam Šindler.
Sjezd Moravice je tradicí
Každoročně vyrazí sjíždět Moravici mnoho lidí. Patří mezi ně také Kristýna Krahulcová z Opavy. „Na Moravici se dostanu vždy alespoň jednou, dvakrát ročně, a sice na jarní odemykání a podzimní zamykání řeky. Snažím se, aby mi to neuteklo. Poprvé jsem se sjezdu zúčastnila asi před deseti lety," řekla.
K vodě měla dobrý vztah už odmala. „V dětství jsem byla členkou vodáckého a turistického oddílu KADAO při Středisku mladých turistů a přírodovědců v Opavě. Později jsem už začala jezdit s vlastní partou. Momentálně máme vytvořenou jakousi vodáckou skupinu, složenou z kajakářů a dvojek. K jejímu pevnému jádru se vždy přidá i nějaký nový nadšenec," pokračovala Kristýna Krahulcová. Ta si loni pořídila také svůj vlastní kajak.
Vyloženě oblíbenou část trasy nemá. „To nedokážu jednoznačně říci. Líbí se mi však zalesněný úsek, kde je člověk s řekou více sám," dodala.
Moravice je pro ni srdeční záležitostí. „Jezdíme i jiné řeky u nás i v zahraničí, ale Moravici mám ráda kvůli tradici. Na tomto sportu mě baví jakási vodní filozofie, kontakt člověka s vodou a s okolím. Myslím, že je to něco jako pro koňáka pohled ze sedla," uvedla.
Na sjezd řeky má mnoho vzpomínek. „Mám moc pěkné zážitky, které jsou ale nepřenositelné. Mohu říci, že pokud se vodáctví někdo začne věnovat, brzy pozná tu chvíli, kdy se mu řeka odmění. Bude to jen mezi ním a ní ale zaručeně to pozná," uzavřela Kristýna Krahulcová.
Historie sjezdu
Sjezdy Moravice jsou spojeny s trampy a především se Stanislavem Bujnochem, dlouholetým členem kanoistického klubu v Kravařích. Pořádaly se vícedenní akce nad přehradou Kružberk i pod ní, jako třeba Velikonoční sjezd.
V 80. letech se do programu zapojili také svazarmovští vodáci (branná organizace Svazu pro spolupráci s armádou). Stanislav Bujnoch byl hlavním organizátorem sjezdu horního toku a Spolek vodáků Campanula (SVC) toho dolního. Po stavbě Slezské Harty se sjezd ustálil jen na dolní tok Moravice.
Zájem lidí byl ale stále větší a vše vyvrcholilo v roce 2003, kdy se účast vodáků odhadovala téměř na šest tisíc v jednom dni. Byl proto přijat projekt sjezdů řeky, za účelem rozmělnit počty lidí do vícero akcí a dní. Jednalo se o spolupráci SVC a obcí. Vše bylo dovršeno v roce 2008 vznikem jakéhosi seriálu sjezdů Moravice.
Veronika Bernardová