Cihlový dům na Hradecké ulici, druhé patro. Vcházíme do nízkoprahového klubu Modrá kočka. Procházíme dlouhou chodbou do jakési klubovny. Už samotné vybavení a malby na zdech značí, že návštěvníky jsou děti. Je téměř prázdno.

Důvodem, jak nám chvíli po příchodu řekla vedoucí klubu Jana Chmelařová, je horké letní počasí. Praktikantka sedí u jednoho ze stolků a studuje něco z papírů. Za chvíli přichází první návštěvník, jedenáctiletý Ivan. Sedá k internetu. „Normálně tady bývá dvacet až pětadvacet dětí. Je to ale hodně závislé na počasí,“ řekla Jana Chmelařová s tím, že nízkoprahový znamená, že je dostupný všem bez rozdílu zájmů, barvy pleti, schopností či finančního zázemí rodiny.

Zmínila také, že je navštěvován především dětmi z problémových rodin. Po chvíli přichází ředitelka organizace Petra Večerková. Sedá si ke stolu a vyprávínám jeden z příběhů. „Jednou jsme tady měli třináctiletého problémového kluka ze Střediska výchovné péče.

Moc jsme si od toho neslibovali, ale kupodivu se z něj stal pravidelný návštěvník a pak i dobrovolník,“ vzpomíná Petra Večerková. „Podařilo se nám získat kontakt na jeho matku a zjistili jsme, že jsou v rodině problémy. Chlapec docházel často a problémy ve škole se zmírňovaly. Také matka začala řešit svoji životní situaci,“ pokračuje.

Školu chlapec podle jejích slov dokončil a udělal si dokonce i střední. „Kdyby nepřišel, změny by se asi nenastartovaly,“ míní. Na otázku, co jim tento zážitek přinesl, pak odpověděla, že dobrý pocit a potvrzení smyslu klubu. Poukázala však i na to, že tato práce má i svá negativa. Například to, že parta děti z ulice si přijde své spory řešit přímo do klubu.

„To pak samozřejmě ovlivňuje i ostatní návštěvníky klubu. Už se nám i stalo, že jeden nevinný byl zasažen,“ řekla. Modrá kočka, jak potvrdily obě zaměstnankyně, je určena dětem od sedmi do patnácti let. Podstatou pro tuto sociální službu jsou i takzvané návazné aktivity, jako například pobyty dětí v přírodě.

Ty však město podle slov Večerkové od příštího roku asi nebude financovat. Jak dále zmínila, pro romské děti představuje klub často první kontakt s okolím Opavy. „Pamatuji si na děti, které s námi v rámci klubu poprvé v životě jely vlakem za hranice města. Překvapením pro ně byl i pohled na pasoucí se krávu,“ řekla.

(mn, ver)