Přesunout umění z galerií do veřejných prostor města. To je hlavní cíl výtvarného symposia Ztracená Opava, které ve spolupráci se statutárním městem Opava připravila Galerie Gottfrei. Vernisáž výstavy objektů vzniklých na sympoziu proběhla minulou sobotu.

Objekty, které celkem třináct výtvarníků rozmístilo po ulicích a parcích města, si po jejich odinstalování z ulic může každý prohlédnout až do konce srpna v galerii v Krnovské ulici.

„Umění v ulicích ve veřejném prostoru města by mělo konfrontovat, inspirovat a vytvářet škálu názorů na kulturně-společenské využití ve městě Opava,“ říkají Václav Minařík, Pavel Havrlant a Tomáš Vrána, umělci sdružení do kolektivu Gottfrei a dodávají, že letošním tématem symposia jsou zapomenuté a opomíjené zákoutí města Opavy.

Každý z výtvarníků si vybral místo a formu ke své tvorbě a svým přepracováním na něj po svém upozornil. Opavané se tak například v sadech Svobody mohou setkat s odpadkovými koši, které pod igelitovým omotáním mají nainstalovanou fotografii svého obsahu a slogan, který se nějakým způsobem vztahuje k Opavě.

Rozporuplné dojmy ale lidé mají z plechového plotu, připomínajícího betonovací bednění. To schovalo jeden z opavských symbolů, plastiku Koule či Slunce stojící v kašně před Hláskou. „Nevím,co to je. Snad tu kouli čistí nebo co. Ale nelíbí se mi to,“ zněla nejčastější odpověď Opavanů, kteří se před nezvyklým objektem na Horním náměstím zastavili.

I když si lidé plechový objekt vysvětlují jinak než umění, organizátorům se jejich záměr splnil dokonale. Lidé si nezvyklého objektu všímají, před zakrytou koulí postávají a živě diskutují. Že se ale jedná o umění, si prakticky nikdo nepřipouští.

Martin Kůs

Netradiční vernisáž v Gottfrei

Fotograf Jiří Štencek vyzdobil snímky celkem čtyřiapadesát odpadkových košů.

Zajímavá společnost výtvarníků, jejich přátel a sympatizantů se sešla v sobotu odpoledne při vernisáži prací z výtvarného sympozia Ztracená Opava, které proběhlo v několika předcházejících dnech. Návštěvníky vernisáže přivítal za Galerii Gottfrei Václav Minařík, krátce představil projekt a předal slovo všem vystavujícím.

V jejich sympatických improvizovaných projevech bylo patrné, že se raději vyjadřují výtvarně než slovem. Někteří ze zúčastněných výtvarníků se spokojili s galerijními prostory, kde zájemci o výtvarné umění uvidí například malby Anny Drdové, Martiny Pavelkové či Jana Prokeše.

Za dalšími instalacemi bylo nutno vydat se spolu s umělci do terénu opuštěnými ulicemi, pod olověnými mraky a za studeného větru. Okružní procházka začínala prohlídkou fotografií Jiřího Štencka, které zdobí odpadkové koše v městských parcích, a vedla do výtvarných dílen Střední průmyslové a umělecké školy v Opavě, kde svou k instalaci připravenou originální sochu představil Petr Marcalík.

K největším překvapením pro Opavany bude asi patřit kostka Václava Minaříka na Horním náměstí. Jednotlivé umělce a jejich Zapomenuté a opomíjené zákoutí města Opavy, jak zní téma sympozia, představíme postupně podrobněji.

Výstava v Galerii Gottfrei na Krnovské ulici vznikla ve spolupráci se statutárním městem Opava a je pro návštěvníky otevřena vždy ve čtvrtek a v pátek odpoledne od 15 do 18 hodin.

Jaroslava Malá

Co je to Gottfrei?

Je spojení jedinečného prostoru a kooperace kolektivu výtvarníků, designérů, hudebníků, kurátorů a dalších svobodně smýšlejících lidí. Kombinací galerijní činnosti, minikulturní scény a profesních zkušeností vytvářet kulturně-společenské a vizuální hodnoty.

Hlavní náplní je především příchozího návštěvníka inspirovat a rozšířit pohled na danou věc. Značku Gottfrei tvoří a zaštiťuje studio FoxyQueen, její partneři a přátelé.

z webu gottfrei.com

Poznámka Zuzany Urbánkové: Moderní umění a jedna opice

Tento příběh na téma moderní umění jsem četla před lety a mám ho dodnes v živé paměti. Někde v Americe udělali malý pokus. Opici v zoologické zahradě dali do ruky štětec, barvy a před ní postavili velké bílé plátno. Opička malovala, čmárala, plácala dlaní. Klikyháky, skvrny, barvy, jak ji napadlo, jak se jí chtělo.

Když ji to přestalo bavit, plátno jí vzali, zarámovali a pověsili do jedné prestižní galerie moderního umění mezi obrazy renomovaných lidských malířů. I byla veliká a slavnostní vernisáž. Návštěvníci chodili, prohlíželi obraz po obrazu. Každý uznale pokýval hlavou, pronesl pár zasvěcených slov o tom, jaktomurozumí a co tím chtěl autor říci. Stejně tak diskutovali znalci umění a amatéři nad opičím obrazem, který mezi ty lidské dokonale zapadal.

Tak teď máme dvě možnosti. Buď si z nás autoři takových děl jako je například plot okolo koule před Hláskou střílejí a sledují, jací jsme snobi, nebo modernímu umění tohoto typu opravdu nerozumíme. Jestli ale chtěli svým dílem vyvolat pozornost, tak se jim to podařilo, o čemž svědčí nejen naše dvě redakční poznámky, ale zájem i Opavanů, kteří se u koule zastavují. Jen ta opice do toho všeho nějak nezapadá.
Poznámka Tomáše Pustky: Rozpoznat umění začíná být uměním

Rozlité barvy na bílém plátně, ale nehoda to nebyla. Rezavý lustr pod schodištěm, dříve tu však nevisel. Plot kolem kašny a o opravu se nejedná, milý princi. Co to tedy všechno může být?

Je to umění pohledem moderních autorů. Otázka zní, kdo definuje, co je a co není umění. Poslední roky to vypadá, že jediný, kdo to dokáže rozpoznat a definovat, je jen sám původce daného díla. Pro někoho se může například někdy jednat o pohled na hromadu zkroucených drátů, ale autor prohlásí „je to plastika“ a role se obrací.

Z občana je rázem kulturní ignorant a z kritizovaného sochaře nepochopený umělec překypující originalitou. Stačí o směsici naprosto nesouvisejících slov prohlásit, že se jedná o poezii, a z pisatele, kterému se při práci v hlavě pletl jídelní lístek a pár vypitých piv, se stává moderní básník.

Na druhou stranu mnozí umělci tvoří svá díla záměrně, mají myšlenku a snahu o invenci, což je jen dobře. Jako všechny ostatní oblasti lidského života, rovněž kultura se musí vyvíjet. Zároveň se stejně jako každý pokrok nemusí ani tento ve svých počátcích setkávat s masovým přijímáním ze strany veřejnosti. Jen kdybychom nepotřebovali tak často vysvětlovat, že to, nač se díváme, není důsledek náhody ani zemětřesení, ale skvost moderního umění.