„Po náročném dni v práci jim otevřu dveře, nechám je po sobě lézt, pomazlím se. Prostě si dopřeju půlhodinku potkaní terapie," říká třiatřicetiletá chovatelka laboratorních potkanů.

Jak se laboratorní potkan liší od potkanů z kanálů?

Moc společného s nimi nemají. Jsou to domestikovaná zvířata, která by v přírodě moc dlouho nepřežila. Laboratorní potkani nezdědili především povahové vlastnosti svých divokých předků. A léta je šlechtíme, aby odpovídali stanovenému standardu.

Ten se vztahuje na tělesnou stavbu, barvu a strukturu srsti či rozložení bílé barvy po těle. Hodnotí se pak na výstavách. Moji potkani se pravidelně umísťují. V pokoji mají čtyři poličky pohárů a plné nástěnky stuh. Z té poslední v Ostravě si odvezli tři třetí místa.

Jak takové šlechtění vypadá 
v praxi?

Snažíme se vybírat jedince tak, aby výslední potomci byli v určitých znacích lepší než jejich rodiče. Řekněme, že chci, aby všechna mláďata byla jednobarevná s ostře ohraničeným bílým břichem, bílými ponožkami a bílou poslední třetinou ocasu.

Pak musí být jeden z rodičů bílý se zbarvenou hlavou, krkem, hrudí, rameny a barevným pruhem na zádech. Druhý rodič musí být jednobarevný bez bílé kresby.

Hraje v chovatelství roli také móda?

Módní vlny typů potkanů, které každý musí mít, přicházejí a odcházejí. Naposledy to byli šedí až téměř černí potkani s růžovýma očima. Nedávno byli v módě siamští potkani. Podobně jako siamské kočky mají tmavě hnědé až černé koncové části těla. Zbarvení vyznívá do ztracena a střed těla zůstává téměř bílý.

Po osmi letech se vrací vlna chovu potkanů s bílou kresbou. Naopak vymizely barvy, které pro chovatele nejsou zajímavé, jako šampaňská, platinová nebo stříbrná.

Co vás přimělo pořídit si prvního potkana?

Prvního potkana domů přinesl bratr. Tehdy jsem se pro ně nadchla a postupně zjišťovala, jak úžasná zvířata to jsou. Potkani jsou zdatní ve šplhu, plavání i hrabání. Dokonale se dokážou přizpůsobit životu v nepříznivých podmínkách, umí se prokousat železobetonem a jsou schopni přežít i radioaktivní výbuch.

Vlastního potkana jsem dostala od kamarádek k sedmnáctinám. Byla to černá berkshirka Šimona. Že je to samice, jsem poznala až po třech měsících. Jméno jí už zůstalo.

Jak potkanům jména vymýšlíte?

Za deset let se u mě narodilo něco mezi osmi až devíti sty mláďat. Každý vrh se pojí s písmenkem abecedy, na které jména začínají. Procházím ji už počtvrté. Nejdřív jsem si na pomoc vzala česko-anglický slovník a vybírala slova, která dobře zněla. Tak ke jménu přišli Imaginace, Pseudonym, Taktická výhoda nebo Třešnička na dortu.

Zvířecímu motivu za jméno vděčí potkani ze třetí abecedy, jako jsou Grizzly, Datel, Neonka či Krtek. Několikrát jsem jméno dlouho nemohla vymyslet, rozhodla se impulzivně, a dodnes toho lituju. Doma tak mám třeba Inženýrku jednu tříbarevnou.

Proč je potkan vhodným mazlíčkem?

Je to zvíře kontaktní. Na akvarijní rybičky se můžete leda tak dívat, s hadem se asi moc nepomazlíte. A pokud ano, patrně tím nebude zrovna nadšený. Kočky jsou spíš samostatné jednotky. Když se jim do hlazení nechce, dají to člověku najevo několika škrábanci.

Psa si spousta lidí nemůže dovolit například z časových důvodů. Myší život je velmi krátký, zatímco králík je závazkem na víc než dekádu a mnohé omrzí. Křečka nevycvičíte, ať se snažíte sebevíc. Navíc využije každé příležitosti 
k útěku. Takže zbývá potkan. Je to takový pes do bytu.

Pes do bytu?

Kromě času pro něj řada lidí nemá dostatek místa. Má-li člověk malý byt, může být laboratorní potkan vhodnou alternativou. Místa moc nezabere, nedělá u oběda psí oči a nevyžaduje venčení uprostřed napínavého filmu. Nerušeně ho můžete mít u sebe třeba při učení, brouzdání po internetu nebo sledování televize. Stačí si ho položit na rameno.

Je na rozdíl od křečka možné potkana vycvičit?

Potkani jsou hravá, inteligentní a učenlivá zvířata. Přiběhnout na jméno se naučí asi každý. Šimonu jsem naučila, že nesmí vyjít z pokoje, ani když jsou dveře otevřené. Sykla jsem na ni pokaždé, když se k nim přiblížila. Výstražný zvuk si poměrně rychle zapamatovala – a dveře pak obcházela obloukem.

Když se potkanovi dostatečně věnujete, můžete ho naučit nejrůznějším kouskům. Podobně jako u psích agilit, jen ve zmenšeném měřítku.

Jsou potkaní mazlíčci vděční všežravci, nebo mají blíže k vybíravým gurmánům?

Záleží na výchově. Potkan je všežravec jako člověk. Stejně tak je to mimořádně mlsný tvor. Krmí-li jej chovatel směsí, potkan z misky nejdříve vybere to, co mu chutná. Když mu chovatel směs průběžně dosype, do rána z ní opět zmizí chutnější kousky a zrní zůstane.

Z rozmlsaných potkanů, kteří si vycvičili své chovatele k neustálému doplňování, se tak stávají vybíraví labužníci. Základem je nechat je vybílit misku nebo krmit komplexními granulemi.

Eva OnderkováChová potkany už téměř dvacet let, chovnou stanici si zřídila roku 2005. Pod přezdívkou Bebecha prodává mláďata chovatelům z České republiky i Slovenska, Polska nebo Německa. Je členkou Českého svazu chovatelů, pro který potkany také posuzuje na výstavách.

Vystudovala Masarykovu střední školu zemědělskou v Opavě a obor zootechnika na brněnské Mendelově univerzitě. Pracuje ve Stavební spořitelně jako obchodní zástupkyně. Ve volném čase ochotničí v loutkovém divadle nebo zušlechťuje zahrádku. Má slabost pro žánr sci-fi a zvířectvo obecně.

Kromě potkanů chová také mnohonožky, žáby, ježka a kočku.

Barbora Halbová