Lepšího hosta než autora notoricky známé písně Rychlík jede do Prahy nešlo na tuto akci domluvit. Ivan Mládek ve švech praskající peron pobavil hned, jakmile se ocitl u mikrofonu.

„Koncert našeho Banjo Bandu bude trvat pětačtyřicet minut plus písničky, které si vytleskáte při závěrečném aplausu," rozesmál svým ostrovtipem opavský „Východ".

Naše redakce s ústřední postavou pořadů Čundrcountry show nebo Country estráda pořídila rozhovor, v němž jsme se bavili o jeho vztahu k Opavě, aktuálních uměleckých aktivitách, malířské tvorbě a mnohém dalším.

Užil jste si pondělní akci v Opavě? Hrál jste před plným nástupištěm a vaše píseň Rychlík jede do Prahy přítomné pěkně rozpálila.

Bylo to příjemné, publikum bylo skvělé a mám radost, že jsem Opavě ten rychlík tak hezky předpověděl.

Napadlo by vás v roce 1978, že se někdy skutečně naplní text písně a z Opavy se do Prahy dostanete přímým spojem?

Vůbec mě tenkrát ani nenapadlo, že do tak velkého a známého města rychlík nejede. Dozvěděl jsem se to až po čase. Jeden můj vzdálený příbuzný Opavák mě na to upozornil, že jsem napsal blbost.

Proč jste tenkrát zvolil právě Opavu? Nepřipadala v úvahu i jiná města? Jak se zrodil nápad složit takovou píseň?

Dělali jsme s Luďkem Sobotou společnou desku a rychlik jsem napsal pro něj. Nevím už, proč mě napadl tenhle slogan. Asi mi melodie, která textu předcházela, připomínala rytmus vlaku. Opravdu si nevzpomenu.

Jaký je vůbec váš vztah ke Slezsku nebo konkrétně k Opavě?

Mnohokrát jsme v Opavě hráli. Za minulého režimu to bylo zanedbané mrtvé město, jako ostatně všechna města v republice, a proto jsem byl v pondělí nadšen z toho, v jaký nádherný skvost se Opava proměnila. Radost se ve vašich ulicích dneska procházet.

Neříkám, že bych měl na Opavu nějaké špatné vzpomínky, v socialismu jsme byli na čurbes zvyklí, ale je to krásný pocit, když něco, co máte rád, najednou zkrásní. Jako když někomu starou špinavou ženskou umyjí, přeoperují, navoní a krásně oblečou.

Momentálně vás například v televizi nejsme zvyklí vídat v takové míře jako v minulých letech, proto se zeptám, čemu se momentálně věnujete a jestli třeba nepracujete na nějakých nových projektech?

V sedmdesáti letech jsem se rozhodl dát se v médích do penze a už tři roky to důsledně dodržuji. Dělám pro televizi a rádia jen sem tam nějaký ten rozhovor. V současné době se věnuji jen koncertováni s Banjo Bandem a malování.

Nevylučuji ale, že někdy v budoucnosti ještě zrealizuji svůj už rozepsaný krátký seriál Domov problémových důchodců, který se nakonec z finančních důvodů nerealizoval. To je snad jediné prostředí, ve kterém bychom se mohli ještě jednou s Mrázkem, Kubou a Pixou najednou zjevit. Musí být na nás už hrozný pohled.

Když jsem vás zastihl na opavském „Východu" ve společnosti Jana Mrázka, okamžitě se mi vybavily staré časy, kdy v televizi vyhrávala Čundrcountry show a pak i Country estráda. Jak vzpomínáte na tuto dobu?

I když to byl pro mě dost namáhavý úvazek, při natáčení jsme se sami dost bavili, někdy víc než potom televizní diváci. Některé věci mi připadají být i s odstupem doby docela povedené, některé méně. Jak to tak bývá v každé profesi.

V současnosti můžeme s odstupem let na menších televizích, jako je třeba Telka, vidět staré reprízy. Myslíte si, že pořady, které v té době letěly, jako Country estráda, Go Go show, Horoskopičiny, Dobroty… a mohl bych pokračovat, by se chytily i dnes? Přece jenom šlo o záležitosti, kdy se v pravidelných intervalech sešla u televize celá rodina a společně se zasmála. Doba se ale od té doby změnila.

Jak už jsem naznačil, dneska nejsou na takové zábavné pořady peníze, profesionální komici a baviči je, mršky, vyžadují. Televizní zábava byla totiž jejich práce a ne jenom koníček. Televize totiž před časem zjistily a nevymyslelo se to u nás že se dají dostat diváci před obrazovky i bez drahých známých zpěváků, bavičů a komiků.

Televizní obchodníci chytře vynalezli reality show, soutěže nových talentů, diskusní pořady, které uvádí jeden vtipný moderátor zadarmo, nebo za „peníze na dopravu", mu tam přichází jedna populární osobnost za druhou. Prostě kšeft je kšeft.

Měl jste někdy potom, co pořad v televizi skončil, touhu Country estrádu obnovit?

Dostal jsem dvě takové nabídky, ale obě se z výše uvedených důvodů nerealizovaly. A kdyby taková nabídka přišla až dneska, nepřijal bych ji za žádné peníze. Jsem už na takový náročný pořad starý a unavený a pak není dobré, jak se říká, vstupovat podruhé do toho samého řečiště.

Jak vůbec vypadala tvorba takového pořadu? Všechny scény, vtipy atd. jste vymýšlel sám?

Všechno vymýšlet sám jsem musel, podepsal jsem tak smlouvu. Požadavek televize byl logický, chtěla se finančně vypořádávat, pokud možno, jen s jedním autorem. Ale ulehčoval jsem si trochu práci sem tam nějakou tou anekdotou a u doprovodných písniček jsem občas použil melodii některého mého kamaráda muzikanta. To televizi nevadilo, s tím se vyrovnávala přes OSA.

V Opavě jste byl s Janem Mrázkem, ale setkáváte se i s dalšími členy pořadu?

Skoro všichni stálí účinkující v Čundrcountry show a v Country estrádách byli mí staří kamarádi a naše přátelské vztahy po zániku těchto pořadů samozřejmě neustaly. Ale po zájezdech jsem vždycky jezdil jen s Banjo Bandem a jeho zpívajícími komiky. S Pešákem, Pitkinem, Mrázkem, Šindelárovou, Plačkovou a Roubychovou. A kromě zemřelého Pešáka a osamostatnělého Pitkina tak jezdíme dodnes.

Kromě toho, že jste vynikající hudebník, skladatel, textař nebo třeba bavič, jste také zdatný malíř. Pracujete nyní na nějakém obrazu? Jak by se dala charakterizovat vaše tvorba, co vás ovlivnilo?

Po „antiperspektivním" a „naivně-realistickém" období jsem se ocitl ve spárech „akčního minimalismu". Nevím, jak bych lépe to, co teď dělám, pojmenoval. Podstatný je pro mne námět a svoje styly klidně nezodpovědně střídám malování totiž beru jen jako další prostředek k pobavení lidí. Aspoň se o to snažím.

Na to samé bych se rád zeptal také, co se týče hudby.

S písničkami „nádoba přetekla" už dávno, už začátkem osmdesátých let jsem začal mít pocit, že už jsem sdělil všechno, co jsem chtěl. Teda abych to upřesnil, všechny ty voloviny. Ale k sériové výrobě dalších písniček jsem se musel vrátit až po revoluci na Nově.

Ale jednalo se většinou o doprovodné písničky k našim „živým" klipům, jen některé z nich se později ukázaly být i „samonosné". Ale hudba mě samozřejmě pořád baví ze všeho nejvíc, navázal jsem na to, s čím jsem se vznikem Banjo Bandu skončil. Baví mě improvizovat na kytaru ve swingových harmoniích, zabývám se tím ve volných chvílích jen sám doma, na pódiu tím lidi neotravuji.

Máte nějaké zprávy o tom, zda legendární Jožin z bažin stále letí u našich polských sousedů? Před několika lety se v Polsku okolo této skladby strhlo doslova šílenství.

Máte pravdu, bylo to opravdu šílenství, asi rok tam na nás chodily i desetitisícové davy. Ale byla to taková „bublina", která musela zákonitě splasknout. Tím nechci říct, že by Poláci na nás úplně zapomněli, občas si nás pozvou, příští měsíc zrovna jedeme do Glucholazů.