Přes hektickou atmosféru před začátkem vystoupení a výpadky světla v útrobách kina Mír si Jan Kraus udělal čas a odpověděl na několik otázek.

Jakou jste měl cestu?

Strašnou. Vážně. A nebylo to špatným počasím. Měl jsem asi čtyři zdržení. Na těch dálnicích je neuvěřitelný bordel. Některé prostě ani nejsou cesty, úplně se vytrácí.

Zajel jste si do Opavy někdy v minulosti?

Ano a mám na Opavu docela pěknou vzpomínku. Před lety jsme objížděli s Chantal Poullain města v rámci různých besed na podporu vstupu České republiky do Evropské unie. Měli jsme taky zastávku ve Frýdku-Místku, což byla prostě katastrofa. Tehdy to bylo opravdu děsivé místo. Když jsme poté přijeli do Opavy, bylo to něco jako návrat do civilizace. Navíc Opava je univerzitní město a to je prostě poznat.

Lidé vás znají především jako moderátora a divadelního herce. Moc filmů jste ale v posední době nenatočil. Proč?

Já to nemám rád. Je to špatně placené, náročné a natáčení si taky žádá spoustu času. Proto když k tomu člověk ještě něco má, rozmyslí si, jestli ten čas obětuje. Navíc jsem si filmu užil dost.

Přesto, existuje nějaký filmový koncept, nápad nebo přímo role, kterou byste se nechal zlákat?

Jistě. Občas se takové projekty objeví. Rád spolupracuji třeba s Tomášem Vorlem, líbila se mi taky koncepce seriálu Expozitura. Úplně aktuálně jsem přijal roli ve filmu Největší zločin ve Wilsonově, který bude mít premiéru příští rok.

Nechybí vám v televizi kvalitní politická nebo společenská satira? Mám na mysli třeba formát České Sody. Od té doby šla z mého pohledu kvalita dolů, a pokud se něco objeví, zůstává to na internetové platformě.

Ne že by šla dolů. Kvalitní satira v televizi prostě není, takže ani nemůže jít kvalitativně dolů. Taky co byste čekal, televize končí. Ještě než to zabalí, tak vypustí pár blafů. Stačí se podívat třeba na záplavu různých seriálů. To se zatím drží.

Třeba vaše rádiová show Jan Kraus a blondýna se zdála být úspěšná. Myslíte, že něco podobného v televizním zpracování by si diváka nenašlo?

Ten pořad na rádiu byl celkem fajn. Ale dlouhodobě je to náročné, výrazně to zasahuje do denního režimu. Co se týká televize, tak lidé, kteří ji řídí, moc dobře vědí, co divák chce. Navíc mladí už se na televizi moc nedívají, všechno je na internetu. Televizi zbyla starší věková skupina diváků.

Mluvíte o denním režimu, jak vypadá ten váš? Předpokládám, že příprava na hosty vaší talkshow bude docela náročná.

Nevyhledávám si všechny informace sám. V týmu mám rešeršisty, kteří mi většinu informací poskytnou. Samozřejmě si je pak musím nastudovat. Jinak dopoledne si projíždím zprávy a pročítám rešerše, ve čtyři už musím být v divadle na technické zkoušce a tak to pokračuje až do večera. Je to takový rituál.

Jak relaxujete?

Nic zvláštního. Jenom moc nesportuji, protože na večer potřebuji maximum energie.

Už tři roky funguje Nadační fond proti korupci, jehož jste členem. Zaznamenal jste během té doby nějaký vývoj? Jsou lidé odvážnější, co se týká ohlašování korupce?

S fungováním fondu jsem hodně spokojený. Díky němu se řeší ty největší kauzy. Lidé by jinak neměli možnost se na někoho obrátit. Na polici se bojí zajít, protože ta je v tom kolikrát namočená taky. Fond jim garantuje, že se jim nic nestane.