Odjela do Prahy za manželem Petrem Klimešem, který je rovněž bývalým opavským činohercem. Opavané ho občas vídají na televizní obrazovce, kde někteří z nich nedávno viděli i medailonek s Janou. Ta je v současné době členkou týmu zdravotních klaunů.
Jaký vítr vás po škole zavál z Prahy až do Opavy?
Příznivý. Z opavského souboru odcházela jedna mladá herečka a tehdejší šéf opavské činohry Bedřich Jansa hledal náhradu. Zeptal se Jana Kačera a on mě hned doporučil.
Co jste jako Pražanda křtěná Vltavou věděla o Slezském divadle?
Do té doby vůbec nic a nevěděla jsem zhola nic ani o Opavě. Byla pro mě městem, které jsem si musela vyhledat na mapě, a trochu mě vyděsilo, jak je od Prahy vzdálené. Odradit jsem se však nenechala, protože jsem chtěla hrát, a bylo mi celkem jedno, kde to bude. Rozhodla jsem se dobře, v opavském divadle se mi moc líbilo.
Přesto jste ho opustila.
Nic jiného mi nezbývalo. Manžel žil a hrál v Praze, a zbytek rodiny nemohl mít až v Opavě. Přiznávám, že jsem odcházela s těžkým srdcem, protože jsem tu poznala spoustu skvělých kamarádů, kolegů a přátel.
Jak jste přišla ke zdravotním klaunům?
Začali mě zajímat po televizním rozhovoru s Bárou Hrzánovou, která je jejich patronkou. Moc poutavě o nich vyprávěla, a když jsem se dozvěděla o konkurzu, hned jsem se přihlásila. Přišlo kolem dvaceti zájemců a uspěli čtyři. Byla jsem moc šťastná, že jsem skončila mezi nimi.
Jak takový konkurz probíhá?
Byl zaručeně nejtěžší ze všech, které jsem až dosud absolvovala. Trval zhruba šest hodin a museli jsme zpívat, pohybovat se, improvizovat, zkoušet kouzla i triky a hodně záleželo na celkovém image každého uchazeče. Moderní klaun není klaun cirkusový. Je hodně o improvizaci a to mě baví. Snažíme se tím pomoci nejen dětem, ale i rodičům, lékařům a sestrám.
Je to specifická činnost mimo záři reflektorů. Co vám jako herečce poskytuje?
Naprosto mě naplňuje. Můžu každodenně využívat všechny možné dovednosti, kterými se zabývám, a ještě tím přináším smích do míst, kde nikomu často do smíchu není. Toto povolání jsem si do života přivolala. Naplňuje mě a dává smysl.
Zabýváte se ještě něčím jiným?
Kromě osobního rozvoje ve všech směrech i hraním. Jsem zdravotní klaun, mám několik vlastních představení, hraji ve skupině Improvizárium a příležitostně natáčím seriály a reklamy.
Nuda vás zjevně netrápí. Děti jdou ve vašich stopách, nebo mají vlastní cestičky?
Obě mají spoustu talentů, ale zatím se drží všeobecného vzdělání. Rozárka studuje osmileté gymnázium a kromě učení věnuje čas ještě zpěvu, hře na příčnou flétnu a tanci. Společně s bratrem Kristiánem uplatňuje svou fantazii také ve vaření a vymýšlení deskových společenských her. Ale hlavně jsou to normální děti, které také velmi rády tráví třeba celý den v pyžamu.
Manžel býval oblíbeným hercem Slezského divadla. Jak se mu daří?
Petr je členem souboru Městských divadel pražských, tedy ABC a Rokoko. Navíc dostává hodně příležitostí před kamerou.
Životní sen si zřejmě splnil. Vy také, nebo stále ještě sníte?
Mé životní sny se mi plní skoro na počkání. Moc si to užívám a každý den za to děkuji. Ale mám jich pořád spoustu nesplněných. Naštěstí.
Vzpomenete si při nich někdy na Opavu?
Na Opavu a hlavně na přátele myslím velmi často. Naposledy jsem byla ve městě na Vánoce a hned jsem toho využila. Se všemi kamarády jsem tam oslavila své čtyřicátiny a byla to paráda. Jsem ráda, že opavské přátele stále mám.
Kolegyně Sabina Muchová se při mém stěhování vsadila, že na ně do roka zapomenu, a já, že se to nejspíš nestane. Vyhrála jsem. Sábo, dlužíš mi pořád výhru!
Jana EpikaridisNarodila se 27. prosince 1975 v Praze a po maturitě na gymnáziu absolvovala soukromou hereckou školu. Studovala ve třídě herečky Niny Divíškové a režiséra Michala Pavlíka. První angažmá získala v roce 1997 v opavském Slezském divadle a na jeho prknech vytvořila řadu zajímavých postav.
Vdala se za svého kolegu Petra Klimeše a na první mateřskou dovolenou odešla s dcerou Rozárkou
v roce 2002. Syn Kristián ji na tuto dovolenou poslal v roce 2005. Manžel pak dostal angažmá v Praze a Jana se za ním časem s dětmi přestěhovala. Vrátila se do rodného města a působí hlavně jako zdravotní klaun.