Jaromír Šimánek: V Opavě jsem doma

Vy jste vyučený kuchař, je to pravda?

Je to pravda, ale musím říct, že jsem tuto profesi nikdy nedělal. Bohužel mi minulý režim nedovolil studovat na střední škole, a tak jsem se rozhodl pro kuchaře. Pak už jsem mohl nastoupit na střední školu pro pracující a až poté jsem se dostal na Pedagogickou fakultu UP v Olomouci, kde jsem vystudoval obor speciální pedagogika – vychovatelství.

Jako učitel jste pracoval?

Šest let jsem působil na Základní škole internátní pro slabozraké v Opavě a bylo to krásné období v mém životě. Rád na něj vzpomínám. Přestože nejsem rodák z Opavy, tak mi toto město tak přirostlo k srdci, že ho považuji za svůj domov.

Pak se z vás stal politik?

Byl jsem součástí Občanského fóra, pak jsem stál v čele Občanské demokratické strany a čtyři roky jsem dělal poslance PSP ČR, kde jsem působil v Branném a bezpečnostním výboru. Což trochu souvisí také s mou zálibou ve sportovní střelbě. Na lovy však zásadně nechodím, ale zastřílet si z kvalitní zbraně na střelnici je příjemný relax.

Relaxujete ve svém volném čase i jinak?

Nejvíce si odpočinu, když jsem se svou rodinou. Ale musím se přiznat k tomu, že i když nemám rád ryby, tak je velice rád chytám. Nezáleží ani tak na místě, ale spíš na společnosti, která je se mnou. Sedneme si k vodě a užíváme si ten klid.

Můj největší rybářský úlovek je ovšem trochu kuriózní. V Africe se mi totiž podařilo chytit téměř dvoumetrového žraloka a ve chvíli, kdy jsme jej pomalu vytahovali na molo, tak nám vyklouzl, ale byl to zážitek.

Vyhýbáte se rybám také při štědrovečerní večeři?

To zase ne, u nás doma je tradicí dát si rybí polévku a kapra s bramborovým salátem a tohle já dodržuji, a navíc moje manželka dělá rybí polévku ještě lepší než maminka a to je co říci. Konec konců jsou chvíle, kdy dostanu z ničeho nic chuť třeba na zavináče nebo na sardinky. Asi si tělo umí říct, když něco opravdu potřebuje.

Co se týče jídla, vy jste vystupoval také v jednom pořadu o vaření.

Zúčastnil jsem se pořadu Prostřeno, tam mě přihlásila moje manželka a já souhlasil. Bral jsem to jako výzvu, chtěl jsem si to zkusit a získat nové zážitky. Myslím si, že jsem si ostudu neudělal, i když jsem tehdy vyhrál pouze v internetovém hlasování.

Nelituju, že jsem se zúčastnil, i když uklízet byt po návštěvě televizního štábu bylo opravdu náročné. (smích)

Vedle vaření však máte i další zajímavé koníčky.

Mám rád historii, především období obou světových válek. Věnuji se také psychotronice, práci s virgulí a léčení drahými kameny. Samotného mě překvapilo, že tyto věci opravdu fungují.

Kdybych to měl někomu vysvětlit, tak bych použil příměr s hodinami. Všichni jsme perfektně fungující strojky, kterým jen chybí hodinové ručičky a ty může nahradit třeba právě virgule, která nám ukáže, jak jsme jako lidé nastaveni.

Procestoval jste velký kus světa, kde se vám líbilo nejvíc?

Bez diskuse bych všem doporučil navštívit jižní Afriku, která mě okouzlila. Má sestra žila po emigraci v Jihoafrické republice, a proto mě lákalo tuto část světa poznat. Od té doby jsem navštívil i další země, ale na mého bratra Leoše Šimánka nemám, ten procestoval celý svět.

Mým velkým dluhem, který vnímám a chci jej splatit, je to, že jsem své ženě ještě Afriku neukázal.

Co říkáte na současnou politickou scénu?

Musím říct, že mě svého času někteří označovali za kontroverzního politika, ale já se tak nevnímám, prostě říkám, co si myslím. Jsem rád, že jsem mohl být jedním z těch, co stáli například za vznikem Slezské univerzity v Opavě.

Po revoluci byla politika diametrálně jiná, než je dnes. Bohužel musím říct, že to nadšení, které jsme měli my, už je dnes spíše výjimkou.

Takže o návratu k politice neuvažujete?

Tuhle životní kapitolu jsem už uzavřel. V minulosti jsem kvůli nemoci svého syna velmi zásadně změnil svůj žebříček hodnot. Na prvním místě je nyní rodina a jsem rád za každou chvilku, kterou v rodinném kruhu strávím.

Petr Večeřa