„Konkurence byla skutečně obrovská. Z osmi škol jsme dosáhli druhého nejlepšího výsledku, což je výborné," uvedl jeden 
z šestadvaceti studentů Slezského gymnázia, Lukáš Onderka, kterému je devatenáct let, pochází z Opavy a chodí do třetího ročníku. Také on společně s dalšími třeťáky a především druháky nasedl do autobusu a vyrazil na západ Evropy.

Lukáši, větší část výletu jste strávili ve Štrasburku, ještě předtím jste však stihli navštívit Technoramu ve švýcarském Winterthuru. Můžete čtenářům přiblížit, o co přesně se jednalo?

Jde o vědecké centrum, 
v němž mimo jiné probíhají také fyzikální, chemické či biologické pokusy. Něco jako 
v Dolní oblasti Vítkovic. Tento komplex měl čtyři patra. Škoda, že jsme neměli více času. Člověk by potřeboval tak dva dny, aby všechno prošel.

Byli jsme například ve Faradayově kleci a seznámili se s dalšími zajímavými pokusy. Ještě předtím jsme navštívili Kostnici a dům, kde byl držen Jan Hus. Objeli jsme také Bodamské jezero.

Následně jste se přesunuli do Štrasburku. Jaký jste zde měli program?

Během prvního dne jsme navštívili Radu Evropy. Bylo to zajímavé, ale daleko více mě zaujala návštěva Evropského parlamentu, protože jsme zde absolvovali přednášku europoslance za ANO Pavla Teličky. Během pětačtyřiceti minut jsme se dozvěděli všechno o tom, jak tato instituce funguje a jak se třeba schvalují zákony. Pokládali jsme mu také otázky, které nás zajímaly.

Zúčastnili jste se přímo i zasedání Evropského parlamentu?

Ano, zrovna jsme měli štěstí, že vystoupil český europoslanec Petr Mach. Bylo fajn slyšet Čecha. Jeho vystoupení nám ovšem moc konstruktivní nepřipadalo. Jednalo se o jednotném digitálním trhu. Petr Mach je známý euroskeptik. Možná 
i z toho důvodu celou záležitost zkritizoval a zavrhl.

Je něco, co vás zde překvapilo?

Místnost, kde se zasedá, je obrovská. Musí se sem vejít 751 poslanců. Zajímavé je, že ti nejsou seskupeni podle národností, ale názorově podle partají a příjmení. Ta, která má větší mandát, hovoří déle. Myslím si, že je to namístě, protože kdyby měl každý z poslanců právo mluvit, jak dlouho chce, bylo by to neúnosné.

Všichni se takto musí vyjádřit co nejstručněji a musí hovořit k věci. Jestliže přesáhne určený čas, prostě mu vypnou mikrofon.

Aplikoval byste něco podobného také v našem parlamentu?

Podle mě to není třeba. Našich poslanců je přece jenom dvě stě.

Může se jednání Evropského parlamentu zúčastnit každý, nebo vaše přítomnost byla nějak speciálně domluvena?

Myslím si, že tam může přijít každý, ale musí si nejméně půl roku dopředu zarezervovat místo. Návštěvníci sedí v takovém prstenci nad sálem s poslanci. Každý má vyhrazenu svou sedačku, kterou však po určitém čase musí opustit a uvolnit ji dalším, aby se dostalo také na ně. Všechno se hlídá.

Pojďme konkrétně k městu. Zapůsobil na vás Štrasburk, který leží na francouzsko-německém pomezí?

Jde o pěkné město. Dneska spadá pod Francii, ale budovami a architekturou nezapře působení německého vlivu. Byli jsme ve zdejší katedrále, z níž byl krásný výhled na celý Štrasburk.

Od průvodce jsme se také dozvěděli jednu zajímavou a docela i vtipnou věc. V centru města se nachází čtvrť, které se říká Malá Francie. Ta vznikla ještě v době, kdy město patřilo Německu. Byly zde soustředěny nevěstince a i kvůli tomu se tady šířily pohlavní nemoci.

Němci údajně tvrdili, že takto to je v celé Francii. Odtud tedy byl odvozen název čtvrti.

Kam se dále ubírala vaše cesta poté, co jste opustili Štrasburk?

Odjeli jsme do Mnichova, kde jsme absolvovali prohlídku automobilové společnosti BMW. Byl jsem ohromen tím, že hlavní práci odbudou stroje. Lidé fungují spíše jako kontroloři. Stihli jsme také projít město a navštívit některé historické památky.

Jste studentem třetího ročníku gymnázia. Napověděl vám třeba tento výlet ohledně toho, čemu byste se chtěl jednou věnovat? Člověk přece jenom v této fázi studia často nemá o své budoucnosti jasno.

Jsem ve třetím ročníku, takže bych už jasno mít měl, ale pravda je taková, že jasno mám jen částečně. Možná se dám na právničinu. Z našeho výletu mám velmi dobrý pocit. A to především proto, že jsem si mohl procvičit cizí jazyky.
 V mém případě hlavně němčinu.

V Mnichově nám sice počasí moc nepřálo, ale město se mi velmi líbilo. Pokud by byla možnost, nejspíš bych zde uvažoval o nějaké letní brigádě.

Otázka závěrem: Stihli jste během cesty do Štrasburku a zpátky navštívit ještě nějaká další zajímavá místa?

Zastavili jsme se také v alsaském městě Colmar, kde v daleko menším provedení stojí Socha svobody. Zavítali jsme i do vinařské oblasti Riquewihr, která v minulosti střídavě patřila Francii a Německu. Němci zde chtěli pěstovat jejich nejnáročnější vinnou révu, kdežto Francouzi na to měli jiné, vhodnější oblasti, tak se rozhodli pro jiné druhy.

Lidé zde zůstávali stejní, ale neustále museli měnit druh vína, který pěstovali. Podřizovali se tak požadavkům té či oné země. Navštívili jsme také Maginotovu linii. Podívali jsme se čtyřicet metrů pod zem, ale také třeba na střelní věže.