Poté, co opustil vlast, zamířil přes Balkán do Turecka, následně pobýval v Íránu, odkud se přes Kuvajt nebo Izrael dostal až do Egypta. Naší redakci se ho podařilo zkontaktovat na konci minulého týdne. A to zrovna v době, kdy překračoval hranici mezi Súdánem a Etiopií.

Na svém facebookovém profilu Pavel Adventurer Klega a internetových stránkách www.paveladventurer.com v neděli 18. prosince pár minut po poledni zveřejnil fotografii zobrazující skutečnost, že se nachází na etiopském území. Tento rozhovor vznikl o den později.

„Pro necestovatele je tady mnoho strašáků jako tropické nemoci, nestabilní politika, průjem z jídla, špatná voda a další, ale to k cestování prostě patří a každý zkušený cestovatel by to měl zvládnout," komentoval Pavel Klega.

Pavle, kde se momentálně nacházíte? Všiml jsem si, že jste se přihlásil z Etiopie a dle posledního komentáře i přivítal změnu. Po delší době jste v křesťanské zemi.

Jsem momentálně ve městě Gondar v Etiopii. Ano, cítím se tady jaksi více jako doma, což je dáno tím, že Etiopie je křesťanská země stejně jako Česko a žijí tady západním stylem života. Lidé jsou v Etiopii více věřící než v Česku, ale jinak tady vidím mnoho podobností třeba jako živá hudba, pivo, víno a záchody v restauracích nebo diskotékách, takže jsem si zašel po dlouhé době pořádně zapařit.

Před příjezdem do Súdánu jste každodenně přidával nové příspěvky z cestování. Pak jste se na delší dobu odmlčel. Co se s vámi vlastně dělo a jak vůbec budete na Súdán vzpomínat?

V den, kdy jsem vyrážel z města Wadi Halfa na severu Súdánu, mi v hotelu ukradli telefon, ve kterém jsem měl nakoupenou súdánskou SIM kartu s internetem, abych mohl průběžně sdílet. Neměl jsem tedy možnost sdílet, komunikovat s rodinou a neměl jsem ani mapu.

Navíc jsem si do Súdánu přivezl dolary akorát na etiopské vízum, protože jsem si kdysi řekl, že až mi peníze dojdou, tak pojedu bez nich. Tehdy jsem se tomu smál. Když jsem jel bez nich, tak už jsem se smál méně. Na účtě mi nějaké peníze ještě zbývají, ty se však v Súdánu z mezinárodních karet vybrat nedaly kvůli US embargu podobně jako v Íránu.

Díky tomu všemu jsem zažil neskutečnou štědrost lidí, kteří sami nemají moc. Měli však velké srdce, na to zapomenout nelze.

Na cestě jste už téměř dva a půl roku. Během léta jste se delší dobu zdržel v Egyptě, kde jste čekal na vhodnější podmínky pro cestování. Sám na svém profilu občas přiznáte, že vás postihne určitá krize a přepadne stesk po domově. Jak je těžké se udržet v psychické pohodě?

V Egyptě jsem se nečekaně zdržel v oáze Siwa, kde se mi zalíbilo a z pětitýdeního pobytu se mi podařilo udělat dvacetiminutový snímek. Pak přišlo léto a musel jsem ho překonat na Sinajském poloostrově, kde bylo v horách nejchladněji.

Cestovatelské krize jsou součástí cestování. Člověk je sám v cizí zemi daleko od domova, kde musí zvládnout jiné klimatické podmínky, jídlo, mentalitu lidí nebo náboženský systém a to není vždy úplně jednoduché.

Vaše africká mise pokračuje. Momentálně se nacházíte v Etiopii, kam bude směřovat další cesta? Jste v místech, kam by se řada lidí neodvážila cestovat, pociťujete, že by prostředí, v němž momentálně jste, bylo nějakým způsobem nebezpečnější?

Jsem tady pouhé dva dny a vůbec tuto zemi neznám, takže ještě působí strach z neznámého, který se snažím ignorovat a raději jsem otevřený a užívám si to vzrušení z nového.

Do každé země člověk přijíždí jako cizinec a po nějaké době odjíždí jako přítel lidí, které pozná. Pro necestovatele je tady mnoho strašáků jako tropické nemoci, nestabilní politika, průjem z jídla, špatná voda a další, ale to k cestování prostě patří a každý zkušený cestovatel by to měl zvládnout.

Do Štědrého dne zbývá už jenom několik dní. Máte představu, jak ho budete trávit? Zkuste přiblížit vaše Vánoce z uplynulých dvou let, které jste také strávil mimo domov?

Nevím, co bude zítra. Nejvíce mě teď trápí bloknutá záda. Musel jsem se přesunout ze Súdánu do Etiopie, protože mi končilo súdánské vízum. Nyní se pokusím dojet do hlavního města Addis Abeba, kde bych chtěl odpočívat. Pokud se můj stav nezlepší, tak se nechám vyšetřit v nemocnici a v nejhorším budu muset přerušit svou cestu a vrátit se domů.

Zatím jsem však optimista a doufám, že všechno bude brzy v pořádku. Vloni jsem Štědrý den oslavil s českými kamarády na Bali, což bylo moc fajn a předloni tou dobou jsem byl v Gruzii, kde se Vánoce slaví pravoslavně na Nový rok, takže 24. prosinec byl úplně normální den.

Před časem jste začal sepisovat vlastní knihu ze zážitků, které prožijete na cestě. Útržky jste pravidelně zveřejňoval na svém profilu. Jak to vlastně pokračuje a jak se při psaní daří?

V Súdánu jsem bez mobilu a internetu nemohl pravidelně publikovat, avšak veškeré zážitky jsem si pečlivě zapisoval a vše fotil, byť bez oficiálního povolení je to v Súdánu nelegální. Knížek bych chtěl vydat více. Jednu jako cestopis a jednu jako motivační. Možná to však nakonec spojím do jedné, vše se teprve ještě uvidí.

V létě jste vydal svůj první dokument o oáze Siwa. Na Filmtour v Karlových Varech vyhrál první cenu. To vás nejspíš na cestě mile překvapilo. Pokračujete dále v práci dokumentaristy?

Vůbec jsem to nečekal, a tak mě to velmi mile potěšilo. Moc rád bych si býval cenu převzal osobně, ale v mé nepřítomnosti jsem poslal svého taťku. Dokumentování mě moc baví. Udělat dokumentární film byl můj sen a navíc o místě, které jsem si naprosto zamiloval.

Byla to spousta práce, ale ten pocit, když jsem ho dokončil, je nepopsatelný. Teď se více soustředím na dokumentární fotografii, i když pouhé pořizování snímku tady v Africe není vůbec jednoduché.

Co nějaký šílený cestovatelský zážitek z poslední doby?

Nejšílenější bylo rozhodně jet Súdánem bez peněz. A navíc bez telefonu, mapy a internetu. Cestoval jsem postaru jako cestovatelé kdysi. Ptal jsem se lidí na cestu. Zvali mě do svých domovů, kde mě pohostili a nechali přespat. Jediné informace, které jsem měl, byly od dalších cestovatelů nebo z cestovního průvodce.

Nemohl jsem se spojit s rodinou, takže o mě měli pořádný strach a bylo mi občas úzko. Díky této zkušenosti jsem si uvědomil, že všichni cestovatelé moderní doby včetně mě jsou spíše dlouhodobí turisté.

Váš facebookový profil má už téměř devět tisíc sledujících. Mezi nimi jsou vaši fanoušci, ale také kritici, kteří mají různé výtky k vaší cestě. Jak na to nahlížíte? Vnímáte jejich reakce jako oprávněné nebo naopak neopodstatněné?

Cestování Súdánem měsíc bez internetu mi dalo obrovský odstup ode všeho. Pomohlo mi to vyčistit hlavu a uvědomil jsem si, že jakákoliv kritika je naprosto ale naprosto nepodstatná, protože jsem v terénu na všechno stejně úplně nakonec sám.

Pochopil jsem, že každý člověk má svou unikátní zkušenost se světem a že existuje tolik druhů cestování, jako je lidí na světě. Dneska mi už je všechno úplně šumák a jedu si své, i kdyby se někdo měl rozkrájet.