Jak dlouhou tradici už má vaše cestování na jawách?

Naše cestování má již tradici od roku 2008, kdy jezdíme každý rok na dovolenou na jawě. Cílem těchto cest je, jak již píšeme v našem sloganu, samotná cesta. Tento rok bylo cílem podívat se do Řecka – nejjižnějšího státu Evropské unie.

Myslím si, že jsme tam viděli mnoho zajímavého a hlavně velký rozdíl v počasí a podnebí. Zatímco v Norsku jsme zažili mnoho deště, tak tento rok v Řecku jsme zažili obrovská horka a cestou jsme se polévali vodou, abychom to přežili.

Kolik vás obvykle vyráží na cestu?

Cestu absolvujeme v různém složení. Odjíždíme třeba ve dvou nebo třech lidech a přijíždíme někdy i v sedmi. A to se stává proto, že nás doprovází cestou nadšenci a kamarádi, kteří by jeli nejraději s námi. Jak již řekl Cimrman ve svých divadelních hrách, že na výlet na severní pól chtějí všichni, jenže nikdo nemůže z rodinných důvodů.

Někdo nám vždy přijede naproti a jsme tomu samozřejmě rádi. Tento rok jsme tedy absolvovali celých skoro čtyři tisíce kilometrů pouze ve dvou.

Setkáváte se se zájmem lidí na místech, přes které jedete? Obdivují vaše stroje?

Zájem o naše stroje je v každém státě jiný. Zatímco třeba na Slovensku jsme středem pozornosti v každém městě či vesnici, tak v například v Albánii to myslím bylo každému jedno, na čem jsme přijeli, ale spíš se nás ptali odkud jsme a kam jedeme.

To že jsme přijeli na 50 let starých motorkách, jim ani tak nepřišlo důležité.

Čím vás jawy uchvátily? Vlastníte i další motorky?

Mě má motorka uchvátila svou jednoduchostí a možností se v tom hrabat. V nových motorkách si toho sami moc neopravíte, ale ve staré jawě se toho dá opravovat stále dost. Vždy se dá „jawit“, tak říkáme tomu, že si něco po cestě poladíte, utřete, utáhnete, vyčístíte.

Mimoto vlastníme i jiné motorky, ale jawa je taková naše srdeční záležitost, a proto na ní jezdíme dodnes.

V čem je jiné cestování na motorce?

Cestování na našich motorkách je jiné v tom, že když si to jedete pomalu přes vesnici, tak se zadíváte někomu na zahradu nebo do dvora, přitom se před vámi nic neděje.

Když jedete někde autem tak se stále těšíte až tam budete, ale my po cestě toho vidíme a prožíváme daleko víc. Ať je to chladno v tunelu nebo vůně interiéru za nějakým autem, co vás předjede.

Kolik tak kilometrů denně na nich jste schopni zvládnout?

Denně stíháme asi tak 300 kilometrů. Nejvíce kilometrů dáváme, když odjíždíme z domu. To jsme schopni ujet i 400 km, ale pak je to kolem 200 – 300 km. Podle toho, co chceme vidět, a podle počasí.

Vybavujete si nějaký nejkurioznější zážitek z cest?

Vtipná historka byla, když jsme se vraceli na pionýrech z Norska a bylo to už na benzínce v Česku někde u Pardubic. Přišel nějaký pán a ptal se, odkud jedeme, a já mu říkám, že z Opavy, a on na to: z takové dálky? A my jsme přitom jeli z Norska, tak to bylo takové vtipné.

Už máte jasno, kam povede další cesta?

Další cestu jsme ještě neplánovali, ale rádi poznáváme další nová místa, takže Řecko už jedině letecky. (smích) Chtěli bychom se podívat třeba do Litvy, Lotyšska, Estonska, Ukrajiny a taky Anglie a Skotska, ale co bude další rok, ještě nevíme.

Jiří Zimola se narodil v roce 1980 v Opavě. Studoval Slezskou univerzitu v Opavě. Pracuje v Hansen Electric s.r.o. Mezi jeho končíky patří cestování a „jawení“.

Roman Kořistka se narodil v roce 1985 v Holasovicích. Je vyučeným kuchařem. Pracuje jako dělník ve výrobě plastových oken ve firmě FMT, spol. s r.o. Ve volném čase se věnuje cestování, motorkám a kolu.