Oběšení, předávkování se léky, skoky z výšky a také užití střelných zbraní. To jsou nejčastější způsoby sebevraždy, kterou volí lidé na Opavsku. Redakci to potvrdil tiskový mluvčí krajské záchranky Lukáš Humpl se slovy, že se rozlišují takzvané tvrdé a měkké metody.

„První jmenované vedou ke smrti postiženého s mnohem vyšší pravděpodobností,“ řekl a vysvětlil, že posádky opavské záchranné služby, podobně jako v jiných okresech a krajích, zasahují také u pacientů s psychickými a psychiatrickými obtížemi.

„Mezi nimi jsou také události spojené se sebevražedným jednáním. Hrozí-li akutní riziko sebevraždy, nebo již došlo v tomto kontextu k závažnému poškození zdraví, jde samozřejmě o indikaci k výjezdu posádky zdravotnické záchranné služby,“ upřesnil.

SMRT JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM ZÁCHRANKY

Je nutné podle něj rozlišit pojem sebevražda, kdy je záměrem člověka přivodit si smrt a sebepoškození, při kterém se jedinec úmyslně zraňuje, ale touhu zemřít nemá.

„Rozlišit tyto možnosti není vždy snadné. V každém případě týmy zdravotnické záchranné služby v minulém roce vyjížděly na Opavsku k šesti desítkám událostí, které byly označeny jako sebevražedné jednání. V sedmi případech již záchranáři nemohli postiženým pomoci, protože jejich smrt nastala před jejich příjezdem.

Jak dále řekl, uvedený počet však nelze považovat za konečný, protože v některých případech je nalezeno tělo člověka již s jistými známkami smrti. „Na místě pak obvykle zasahuje policie a koroner, ale již nikoliv zdravotnická záchranná služba.

Tyto případy pak v našich statistikách samozřejmě vůbec nefigurují,“ pokračuje Humpl.

POKUSY O SEBEVRAŽDU JSOU I U DĚTÍ

Jedním z častých mýtů podle něj je, že je sebevražda pouze záležitostí dospělých. „Skutečností však je, že ohroženy jsou i děti, potažmo dospívající. Naše posádky se tedy bohužel setkávají i se sebevražednými pokusy u dětí,“ zdůraznil.

Potvrdil také, že obecně je více sebevražedných pokusů u žen, ale těch, které jsou dokonány, to znamená, že končí smrtí, je statisticky více u mužů. Na otázku, zda obecně převažují dokonané nebo nedokonané sebevraždy, pak odpověděl:

„Již čísla za rok 2016 z území Opavska ukazují, že jednoznačně převažují nedokonané sebevražedné pokusy. Poměr je zhruba 1:10.“

NĚKOLIKRÁT ROZMLOUVAL SEBEVRAŽDU

Vzhledem k tomu, že je kromě tiskového mluvčího záchranky také klinický psycholog, dostal se i on do situace, kdy člověku rozmlouval sebevraždu.

„V rámci integrovaného záchranného systému však při zásazích připadá tato činnost policejním vyjednavačům. Sebevražedné myšlenky nebo tendence ovšem má samozřejmě daleko více lidí kolem nás, než ti, u kterých nakonec zasahují složky integrovaného záchranného systému, zmínil Humpl a dodal, že o většinu z nich pečují kliničtí psychologové, psychiatři či psychoterapeuti, popřípadě třeba krizová centra.

Lukáš Humpl: Drtivá většina sebevražd je plánovaná

Lukáš HumplZdroj: archiv

Poskytují první psychickou pomoc po mimořádných situacích, tedy i po sebevraždách. Řeč je o týmu, který mají k dispozici v rámci zdravotnické záchranné služby v Moravskoslezském kraji.

„Jako klinický psycholog pracuji s pozůstalými. A nejen já. Speciálně vyškolení záchranáři-in᠆terventi jsou v případě potřeby na místo takové události přivoláni zasahující posádkou a věnují se potřebám pozůstalých,“ vysvětluje tiskový mluvčí krajské záchranky Lukáš Humpl.

Jak také uvedl, několik takto psychicky zasažených měl následně jako klinický psycholog i v dlouhodobější péči. „Pozůstalí se svou velmi tíživou situací a tragickou zkušeností nemusí zůstat sami,“ řekl s tím, že odpovědět na otázku, jak se stane, že člověk dospěje až k rozhodnutí vzít si život, není jednoduché.

„V zásadě jde ale o proces. Asi čtyři pětiny všech sebevražd jsou plánovanými činy, jen menší část bývá skutky impulzivními, tedy z náhlého popudu. Člověk sužovaný těžkostmi, z nichž nevidí východisko, zkouší různé možnosti, jak svou situaci řešit.

Pokud ubývají a selhávají, objeví se během tohoto procesu myšlenka, že jedním z řešení je prostě nebýt,“ pokračuje Humpl a dodává: „Zemřít a zbavit se té tíže jednou provždy, definitivně a s jistotou. Tato myšlenka, zatímco ostatní řešení selhávají, zůstává.

V rámci sebevražedného procesu pak nabývá na intenzitě a stává se neodbytnou, či také zdánlivě jedinou možností. A tak se za ní někdy člověk vydá. Může se mu zdát jako dobré řešení, ke kterému ještě cítí kompetenci, „na které má.“

Jak vysvětlil, jakkoliv se nám zvenku může zdát toto vnímání nepochopitelné, ohroženého sebevraždou naopak přitahuje. „Dochází k narušení pudu sebezáchovy, a když se jedinec k sebevraždě vnitřně rozhodne, zdánlivě paradoxně se mu uleví. Našel totiž cestu ze svého trápení.

Může to být často důvod, proč se krátce před samotným aktem svému okolí takový člověk jeví jako náhle veselejší a více v pohodě,“ uzavřel.