Při osvobozování města v roce 1945 byl poškozen, a ačkoliv šlo historicky cenný objekt, byl nakonec zbourán. Hvězdárna a planetárium v Ostravě, která patří Vysoké škole báňské-Technické univerzitě, nese Palisovo jméno.

Matematik od Boha

Už při studiu opavského gymnázia udivoval mladý Palisa učitele obrovským matematickým nadáním. Takže bylo vlastně logické, že se na pozdějších univerzitních studiích ve Vídni zaměřil na matematiku a astronomii. Jeho schopnosti byly natolik zřejmé, že se už jako dvaadvacetiletý mladík stal asistentem vídeňské hvězdárny.

Když o rok později dokončil vysokoškolská studia, přešel jako astronom na hvězdárnu v Ženevě. Zanedlouho se pak stal vedoucím hvězdárny v Pule. Právě zde, ačkoliv v té době chyběly podrobnější hvězdné mapy, se s velkým zaujetím začal zabývat vyhledáváním planetek.

V roce 1874 objevil svou první planetku a dal jí jméno Austria, následovala Meliböa a další. Když v roce 1880 opouštěl Pulu, měl jich v záznamníku celkem 28.

Planetky a jejich dráhy

Palisa se vedle astronomie podílel také na kartograficky přesném určování zeměpisné délky Země a za tuto skvělou práci obdržel Rytířský kříž řádu Františka Josefa. Nicméně mezi astronomy byla ceněna více Lalanderova cena Pařížské akademie, kterou Palisa převzal v roce 1876. Dostal ji za znovuobjevení planetky Maja.

Palisa totiž, na rozdíl od svých kolegů, měřil a spolehlivě určoval dráhy již dříve nalezených nebeských těles, protože mnoho z nich bylo sice objeveno, ale hned zase ztraceno v důsledku toho, že nebyly zachyceny parametry jejich dráhy.

Návrat do Vídně

V roce 1880 byla ve Vídni vybudována nová hvězdárna vybavená na svou dobu vynikajícími hvězdářskými přístroji. Právě tyto technické vymoženosti byly hlavním důvodem, že se Palisa vzdal v Pule ředitelského místa a stal se prvním adjunktem ve vídeňské univerzitní hvězdárně. Dobré vybavení pomohlo Palisovi k objevům dalších planetek, jen v roce 1882 jich zaznamenal devět.

Dobré přístrojové vybavení však nemolo být plně využito kvůli atlasům „chudým na hvězdy“. V roce 1883 se Palisa zúčastnil francouzské expedice na ostrov Carolina v Tichém oceánu, která tam odjela sledovat úplné zatmění Slunce.

Hvězdný atlas

V roce 1891 začali astronomové při hledání nových planetek využívat fotografický aparát, což znamenalo kvalitativní obrat také v Palisově bádání. Například v roce 1911 objevil dalších devět planetek. Nicméně nadále pracoval na tvorbě hvězdých map. Společně s astronomem Maxem Wolfem z Heidelbergu vytvořili první hvězdný altlas pro hledání a identifikaci nebeských těles, což byla vynikající pomůcka také pro astrofyziky.

Postupně vytvořených map přibývalo, nakonec vznikla fotografická Wolf-Palisova mapa, která měla 210 listů. Za své mapy obdržel Palisa v roce 1906 cenu Pařížské akademie. Poté se úporně snažil nalézt hypotetickou panetu Vulcanus, která se měla nacházet v blízkosti Slunce. Její existence ale nebyla nikdy doložena.

Tento velký opavský astronom se nezabýval jen hvězdnou oblohou, protože se svým přítelem Schramem navrhli vytvoření časových pásem a zasadili se o stanovení středoevropského času, který byl zaveden i v občanském životě. Palisa byl velkým přívržencem zavedení letního času.

Při své úspěšné kariéře nezapomněl ani na své rodné město a na kraj. Jedna z jím objevených planetek nese jméno Oppavia, druhá pak Silesia. Dvě z Palisových planetek navštívily kosmické sondy, Mathilde v roce 1997 sonda NEAR a Idu sonda Galileo v roce 1993. Palisa i v pozdním věku – už jako důchodce – stále docházel na své oblíbené místo ve vídeňské hvězdárně, avšak 2. května 1924 podlehl náhlému srdečnímu infarktu.