Tedy alespoň podle reakcí lidí, kteří o tomto víkendu využili možnosti a přišli si stavbu architekta Břetislava Světlíka prohlédnout nejen zvenčí, ale i zevnitř. Nová smuteční síň s fasádou z červených cihel vyrostla na popud města naproti židovskému hřbitovu. Je obklopena rozlehlým parkem s chodníky z mlatu a zatím prázdnou vodní nádrží. V Opavanech, kteří si v hojném počtu během Dnů otevřených dveří rozhodli udělat na moderní stavbu vlastní názor, vzbudila rozporuplné a vášnivé emoce.

Názory lidí byly nejen různorodé, ale často i naprosto protikladné. „Je to sice supermoderní, ale neútulné a nevhodné. Klidně tam napište, že je to zprzněné. Působí to strašně studeně,“ říká rozčilený důchodce Josef Beran, který v sobotu kolem desáté hodiny dopolední postává před otevřeným hlavním vchodem smuteční síně. Naprosto opačně zapůsobila stavba na Opavanku Danielu Noskovou. I ta sice považuje stavbu za moderní, nicméně to je jediné, na čem se s Josefem Beranem v hodnocení shoduje. „Je to moc nádherné. Líbí se mi úplně všechno, hlavně vyhřívaná podlaha. Příjemné teplo od nohou jsem cítila, hned jak jsem vešla,“ neskrývá Věra Nosková své nadšení.

Tím, kdo musí před některými rozezlenými návštěvníky majestátně působící síň obhajovat, je její správce a zaměstnanec Technických služeb Opava Jiří Horák. „Sto lidí, sto názorů. Nikdy se nezavděčíte všem, vysvětluje. „Starším lidem třeba vadí, že tu není kříž. Jenže tohle není kostel, to je smuteční síň,“ dodává správce síně s tím, že kříž je možné přinést na požádání, ale za čtrnáct dní, co je síň v provozu, o to prý ještě nikdo nepožádal. Výhrady ke vzhledu síně mají podle Jiřího Horáka spíše starší lidé. „Většinou se ale síň líbí,“ říká. A jak to je podle něho během Dnů otevřených dveří s návštěvností síně? „Přesně to nevím, ale lidé sem proudí neustále. Jen za minulou hodinu jich sem mohlo přijít tak dvě stě.“

Hrozné, otřesné, nádherné, svěží. Takto hodnotí Opavané novou smuteční síň

Jak to je s názory na novou smuteční síň, další z řady městských projektů, jež mezi lidmi vyvolávají silné emoce? To se o tomto víkendu rozhodla naše redakce zjistit. Vypravili jsme se prohlédnout si smuteční síň v rámci Dnů otevřených dveří. A spolu s námi i stovky či spíše tisíce Opavanů. Před mohutný vchod smuteční síně přicházíme po žulových kostkách v sobotu kolem desáté hodiny dopolední. V tu chvíli tušíme, že pouze poklidná prohlídka moderní architektury nás nečeká. Kromě slunečného počasí nás totiž vítá i skupina rozohněně debatujících postarších Opavanů. „Hrozné a neestetické. Kolik milionů to stálo? V Opavě se stále za něco nesmyslně vyhazují peníze,“ stěžuje si důchodkyně Jarmila Beranová, které přitakává i její manžel Josef Beran.

Z hloučku nespokojených návštěvníků se nepřetržitě ozývají kritická slova, která nenechávají na stavbě ostravské architektonické kanceláře Arching Světlík nit suchou. Argumenty pro jejich vášnivou kritiku si však občas odporují. Někomu vadí, že je uvnitř smuteční síň příliš malá, jiní si stěžují na to, že je naopak zbytečně velká. Mezi nejhlasitější, a jak jsme později zjistili, i nejvytrvalejší kritiky stavby patří důchodkyně Eliška Kučerová. Ta říká: „Byla jsem se tady včera podívat na pohřbu a je to otřesné. Jen holé zdi a žádná výzdoba.“

Kolem procházející správce smuteční síně Jiří Horák trpělivě odpovídá na výtky její i některých ostatních návštěvníků. Klidný zůstává, i když si mu jedna žena bez odůvodnění postěžuje, že tato síň je zneuctění zemřelých. „Já jsem ji nevymyslel, ale ta stavba se mi líbí,“ svěří se nám Jiří Horák s tím, že někteří z těch, co postávají před vchodem a dávají najevo své znechucení, sem chodí častěji. „Třeba ta paní Kučerová, co si vám stěžovala, jak je to tu otřesné, ta si nám sem chodí stěžovat každý den,“

Po půlhodině si myslíme, že člověka, který by měl pro tuto moderní stavbu pochopení, snad nenajdeme. Opak je však pravdou. Jen co přes masivně působící dřevěné dveře vstoupíme dovnitř, spatříme nejen prosvětlený a do detailů sladěný interiér, ale i mnoho spokojených návštěvníků. Jednou z nich je i důchodkyně Stanislava Červenková. „Nádhera. Slyšela jsem kritiku, tak jsem se přišla podívat a musím říct, že mě to nadchlo,“ hodnotí Stanislava Červenková a dokládá tak, že moderní stavba se nemusí líbit jen mladým. Také opavský herec a zaměstnanec Charity Opava Tomáš Koliandr nachází pro nepřehlédnutelnou budovu jen slova chvály: „Já říkám ano, mně se stavba líbí. I výzdoba je uměřená. Styl je sice strohý, ale na druhou stranu, tohle není divadlo, ale smuteční síň.“

Po menším přemlouvání nás správce síně pouští i do míst, kam běžný návštěvník přístup nemá. Po úzké chodbě stoupáme na balkon, jenž obvykle patří muzikantům, teprve z jeho výšky si pak můžeme celý prostor síně prohlédnout v celé její kráse. Při pohledu na davy divoce gestikulujících Opavanů pak musíme uznat, že architektu Břetislavu Světlíkovi se v Opavě podařilo vytvořil stavbu, o které budou Opavané ještě dlouho se zaujetím mluvit.