VYBRAT REGION
Zavřít mapu

TÉMA: Malé a statečné obchody, které přežily

Opava - Vše začalo návštěvou mých známých z Čech. Během podvečerní procházky centrem Opavy je zaujaly výklady Galanterie na Horním náměstí naproti obuvi Baťa.

11.12.2011 5
SDÍLEJ:

Takto vypadala dnešní Drogerie Klemens v dnešní Hrnčířské ulici, dříve Gottwaldově ulici. Průjezd ulicí je volný, Slezanka zde tehdy ještě nestála. No řekněte, nebyl to hezčí pohled?Foto: archiv Petra Klemense

„To je krásné zboží. Takový obchod u nás nemáme. Škoda, že je zavřeno,“ rozplývaly se dvě kamarádky. Na Opavu budou vzpomínat možná jen díky tomuto svým způsobem unikátnímu obchůdku, v němž na několika metrech čtverečních najdete to, co v hypermarketech hledáte dlouhé minuty, a stejně to nakonec nemají.

My Opavané, kteří denně kolem takových obchůdků v centru chodíme, si ani neuvědomíme, jak jsou v dnešní době v boji s mamutími obchodními řetězci statečné a výjimečné. Tak jsme se v redakci zamysleli nad dalšími typy, které přežily změnu režimu, prodávají drobné a velmi potřebné zboží a dlouhá léta patří ke koloritu tohoto města.

Zde jsou: kromě již zmíněné Galanterie sem patří především Drogerie Klemens vedle sídla policistů v Hrnčířské ulici, drogerie pod Bredou, známá pod přezdívkou Alčul, či cukrárna v Ostrožné ulici, v níž ještě najdete sladké smaženky. Pamatujete si na ně? Jak jsou nezdravé, tak jsou dobré.

Nicméně v tomto článku jsme se blíže podívali na dvě zmíněné drogerie. Stojí za to. Materiálu a fotografií jsme k nim oproti předpokladům nasbírali tolik, že další texty se sem už zkrátka nevešly. Kdybyste však věděli o dalších takových obchůdcích, na které jsme my nepřišli, znáte jejich historii či máte doma dobové fotografie, napište nám na adresu zuzana.urbankova@denik.cz.

Petr Klemens: Ani jedna kachlička tu není starší než já

„Ježíš, ten špunt a tu podlahovku nikde jinde nekoupím!“ vykřikne nadšeně starší žena mezi regály v Drogerii Klemens v Hrnčířské ulici. V ruce drží špunt do umývadla a pravý klasický hadr na podlahu za pár korun. Ví, že dobře saje vodu, v rukách se snadno vykroutí a vydrží. Takových drobných a velice potřebných věcí zde na malém prostoru najdete neuvěřitelné množství.

Gumičkami do vlasů počínaje, plechovkami primalexu konče. Jenže ouha. I když je zde levněji než jinde a díky ochotným prodavačkám se zde cítíte jako doma, zástupy zákazníků před dveřmi nestojí. Ale začněme od začátku.

Drogerie Klemens je ze všech obchodů v centru města naprosto unikátní, a to díky jejímu majiteli Petru Klemensovi. Ten v ní totiž dělá vedoucího od roku 1965, tedy neuvěřitelných 46 let. Se svým obchodem je jedno tělo a jedna duše. A má co vyprávět. Poslouchejte.

Petr Klemens s prodavačkami v obchodě, který tehdy patřil národnímu podniku Drogerie Olomouc. foto: archiv Petra Klemense

První samoobsluha v Opavě

Tento vyučený prodavač-drogista přišel v roce 1964 z vojny a o rok později, ve svých 22 letech, se stal vedoucím v čerstvě postavené drogerii v tehdejší Gottwaldově ulici (dnes Hrnčířské). „Ani kachlička tu není starší než já,“ směje se dnes Petr Klemens ve své miniaturní kanceláři za prodejnou a říká další zajímavost: „Tato drogerie byla v Opavě první samoobsluha.“

Licitátor pivovarník Bernard

Zásadní zlom pro tuto drogerii patřící národnímu podniku Drogerie Olomouc přišel v roce 1991, kdy šla do privatizace. „Byla to jedna z prvních privatizací v Opavě. Licitátorem byl dnešní pivovarník Stanislav Bernard. Aukce se konala v Kulturním domě na Rybníčku. Bernard byl ostrý. O drogerii byl obrovský zájem, ale nakonec mi to přiklepli,“ vzpomíná Petr Klemens.

Zadlužil se tak, že prý mu v té době nepatřila ani tkanička od bot. Kdyby ho za měsíc přejelo auto, rodina by podle jeho slov skončila pod mostem.

Nebyl jsem ranař

„Já nebyl žádný ranař. V roce 1991 se prodávala třeba i Kniha tady v Hrnčířské a Kola a šicí stroje na Dolním náměstí, a neprodaly se. Kdybych to tehdy koupil… no asi bych měl ještě víc starostí,“ míní. Do roku 1998, kdy v Opavě nebyly supermarkety, se mu podařilo splatit úvěr a zaplatil i dvanáct zaměstnanců.

Dnes? „Dnes mám čtyři a půl zaměstnance, kteří dělají za málo peněz. Kdyby mě to nebavilo, tak toho už nechám. Já to vlastně dělám jen z lásky a v podstatě zadarmo. Každý rok si přitom říkám: už by ses na to měl vybodnout,“ usmívá se Petr Klemens navzdory svému neveselému vyprávění. Nad otázkou, zda přece jen není maskovaný milionář, se rozesměje: „To tedy rozhodně nejsem.“

Pohled na Drogerii Klemens a Hrnčířskou ulici dnes. Vidíte, jak se zúžila silnice a Slezanka zavřela pohled na divadlo? foto: Vladimír Meletzký

Parkování před drogerií? Sci-fi

Zákazníky mu odlákaly hypermarkety, velkou roli hraje i nemožnost zaparkovat. „Když chcete koupit plechovku primalexu, a nemáte kde zastavit, jedete prostě jinam, i když to tam mají dražší,“ říká a jedním dechem dodává, že si nechce stěžovat. „Mám zkušenost, že stěžování nepomůže,“ vysvětluje.

Drogerie je sice jeho, ale prostory patří městu. A co bude, až tento důchodce, poslední mohykán, odejde skutečně do důchodu? Kdo drogerii, která v Opavě pod jedním vedoucím přežila šestačtyřicet let, převezme?

„Mám dvě dcery, ale nedoporučil bych jim to,“ říká muž, kterého chtěla před časem spolknout drogistická síť Teta. „Tetu ze mě chtěli udělat, ale já Teta být nechtěl. Já jsu já. A tak musím víc bojovat,“ krčí rameny Petr Klemens, který se svou ženou a rodinou žije v Hradci nad Moravicí a nadevše miluje svá vnoučata.

Drogerie proti proudu času



Drogerie Carmen na rohu obchodního domu Breda patří k nejoblíbenějším opavským obchůdkům. foto: Deník/Tomáš Pustka

V Opavě přežila řadu desítek let. Ačkoli vyměnila více majitelů a nyní funguje pod hlavičkou Drogerie Carmen, mnozí lidé jí dodnes neřeknou jinak než Alčul. Jak je možné, že maloobchod na rohu obchodního domu Breda zdatně odráží konkurenci všech supermarketů, které mu mohou jeho oblíbenost jen závidět, a už nespočet let nemá nouzi o zákazníky?

„Narozdíl od marketů a některých značkových obchodů tady máme na výběr opravdu ze všeho. U nás nacházejí lidé takové věci, které jinde ne, a to včetně klasických starých a tradičních produktů. Kromě toho se snažíme prodávat české značky,“ tvrdí a navzájem se doplňují vedoucí drogerie a jedna ze zdejších prodavaček.

Dalším důvodem, proč se tu tolik lidé vracejí, je údajně to, že někteří zaměstnanci jsou zde již takřka inventářem. Jedna z prodavaček, která tu pracuje nejdéle, je věrná této drogerii dokonce prý už tři desetiletí. Ve zboží se tak místní pracovníci vyznají jako málokdo jiný. Popularitu si pak podle slov vedoucí prodejny udržují i nízkými cenami.

„V marketech a jiných drogeriích máte občas nějaké akce a příležitostné slevy, zatímco my to udržujeme vlastně pořád,“ vysvětluje vedoucí. Jediné minus, které tu zaměstnanci spatřují, souvisí s velikostí prostor. Kdyby podle nich byly větší, mohl by tu být ještě širší výběr a o odbyt by strach v žádném případě neměli.

Opavanka: Chodím tam za prodavačem

O tom, jak nás do obchodu táhne nejen zboží, ale i prodavači, svědčí slova jedné Opavanky, která však nechce vystoupit z anonymity. Z jejího vyprávění pochopíte, že byste se asi zachovali stejně.

„Já tam chodím za prodavačem. Takový blonďák s delšími vlasy. Je tam už dlouho a je vždycky v obraze. Kdykoli mi poradí a přinese, co potřebuji, třebaže to neumím pojmenovat,“ vypráví Opavanka středního věku a pak z ní vypadne, že se jí prodavač líbí. Přiznává, že u Alčula již delší dobu nebyla, protože se před prodavačem stydí a vždy prý z rozčilení zčervená, takže vlastně ani neví, jestli tam ještě pracuje.

„Až si to ten chlap přečte, asi ho trefí. Pozná se a ty prodavačky okolo něho také. Samozřejmě i zákazníci, vždyť tam je jediný chlap,“ říká Opavanka, která prý má z náklonnosti k prodavači doma plno drogistického zboží, které u Alčula nakoupila a nebyla schopna spotřebovat.

Zuzana Urbánková, Tomáš Pustka

11.12.2011 VSTUP DO DISKUSE 5
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto z ostravské fakultní nemocnice

Pro šestiletou dívku letěl do Hlučína vrtulník

Tipy Deníku

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Přisedněte k Františkovi z Assisi. Sedí na začátku křížové cesty v Ludgeřovicích

/FOTOGALERIE/ Socha světce sedícího na schodech. Takový obrázek se naskytne těm, kteří zavítají do Ludgeřovic. Konkrétně pak na nově zrekonstruovanou farskou cestu. Zmíněným svatým je Fratišek z Assisi, který se tak stal v Ludgeřovicích počátkem křížové cesty.

Běh Opavou s Karolinou Mališovou a Jakubem Šiřinou se kvapem blíží

Také letos se v Opavě poběží Breda City Trail. Na jeho startu přitom nebudou chybět ani známé osobnosti.

Úřady zjišťují, kolik pětiletých dětí se nezapsalo do školek

Předškoláci z Opavska musejí letos poprvé od září do mateřských škol povinně, za nedodržení hrozí rodičům pokuta do výše až pěti tisíc korun.

Filmaři operují na Opavsku. Natáčí komedii

Režisér Pavel Vaňásek po pohádce s názvem Čertova skála v příštím roce do kinematografického světa přispěje svým dalším dílem. Tentokrát půjde o filmovou komedii Honza dědí mlýn.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení