TÉMA: Slezské nářečí se z řeči mladých lidí vytrácí

S dotazníkem navštívil základní školy v Hradci nad Moravicí, ve Fulneku, ve Vítkově a v Březové a žáci 8. a 9. tříd v něm objasňovali význam některých slov, například majičky, hura, bližňata, zhnily a podobné, starší generací ve Slezsku běžně užívané výrazy.

Z celkem osmadvaceti otázek byl nejvíc správných odpovědí u kury a dost známá byla i bližňata nebo majičky. Mnohá nářeční slova děti už neznaly vůbec. Při zkoumání došlo i na slova německého původu, kde žáci dobře znali význam slova fusakle, šnuptychl, fač nebo šponovat i jejich spisovné české označení. Aktivně užívají i slova štěrkátko, chude maso, koža, morka a nejobvyklejší je šmigrust.

Odejdou tradiční místní dialekty s pamětníky?

V místech zkoumaných škol bylo nářečí kdysi charakterizováno hlavně výslovností, například šeno, žyma, često, vajco, polo i koncovkami na –u a um – za tum našum stodolum nebo na oma – dajče pokuj z brafkoma. „Většina dětí přímo žasla, že by takové tvary v mluvě jejich bydliště byly někdy užívané,“ konstatuje Jan Balhar.

Výsledky jeho výzkumu o mluvě školní mládeže ho překvapily. Podle nich by tradiční místní dialekty mohly odejít s pamětníky. Jako autor výzkumu si nemyslí, že budou kolem roku 2060 rozkvétat, ale věří, že se jejich stopy mezi lidmi najdou i za půl století. Střední generace rodný dialekt už vědomě opouští a doma mluví se svými dětmi co nejspisovněji.

„Pokud slezská omladina nežije společně s prarodiči, nepřichází s ryzím dialektem moc do styku. Někteří rodiče dokonce nabádají dědečky a babičky, aby v řeči se svými vnoučaty dialekt vůbec nepoužívali,“ dodává Jan Balhar.

Řeč pražských Pepíků

Zkoumal též, do jaké míry jsou ve Slezsku únosné prvky obecné češtiny, šířící se z Čech, například formy dobrej mlejn, voni maj mateřský znamínko. modrý nebe, nemoh to unýst nebo pilný dělníci vydělaj dost. Výsledek? Překvapivý. Z celkem 132 dětí se k uvedeným tvarům přihlásili jen dva žáci, kteří připustili typ mateřský znamínko a modrý nebe.

Pro větší počet dětí žáků je stále poměrně častý tvar na –ama, například s kravama nebo s volama. Z výsledku tohoto zkoumání vyplývá, že prosazení obecné češtiny jako hovorové varianty spisovného jazyka by bylo problémové nejenom ve Slezsku, ale i na Moravě. Obecná čeština tu má pořád příznak pražského slangu a podle dotazovaných dětí jde přímo o „mluvu pražských Pepíků“.

Zvrhlá pravidla teenagerovské czEsHiNky

Kdekdo už se s ním setkal. Teenagerovská hantýrka na sociálních sítích, ale také v nejrůznějších diskusích na internetu. Mládež si vytvořila svůj vlastní pravopis, ostatní nad tím kroutí hlavou. Co je ale na tom nejzvláštnější, že tahle mluva má skutečně svá pravidla. Například jednoduché „v“ píšou mladí vždy jako „w“. Stejně tak pro „š“ mají svou variantu „sh“. Pro tenhle způsob řeči je typická také ignorace pravopisu.

A jak to vypadá v praxi? „Tosh sem byla s kamoshkama w lihu jak sviň. Ty wole ani newish o cos přyšel,“ napsala například jedna dívka na sociální síti. Dalším typickým znakem je zvětšování písmen, které ale taky není nahodilé. Vždy se ve větě zvětší pouze jedna samohláska: „cO mám jakO v tOmhle pOčasíí dělat? mam strach, že když wylezu wen, tak dříw než zmOknu, mě ten vítr Odnese,“ zpravoval na internetu své přátele -náctiletý chlapec.

Někteří mladí ale tenhle způsob psaní vnímají spíše jako známku nízké inteligence. Proto si taky vysloužil nelichotivý název vypatlanština. „Nenávidím, když takhle někdo píše. Je to mrvení našeho jazyka, vnímám to jako naprostou debilitu,“ svěřil se jeden student opavské střední školy.

Ptali jsme se na to ale také dívky, která takhle konverzuje se svými přáteli naprosto běžně. „Já v tom nevidím nic špatného. Podle mě se na češtinu klade až moc velký důraz, toto je jen vyjádření toho, že to máme, víte, kde. A v neposlední řadě to používáme v osobní konverzaci, diktáty takhle nikdo z nás nepíše,“ mávne rukou nad těmito výtkami.

Ovládá angličtina jazyk mladých lidí?

Slyšíte to každou chvíli. Za jak dlouho budeš ready? Tak to je cool. Anglická vyjádření jsou u mladých lidí čím dál častější. Nejedná se ale pouze o podstatná jména, přídavná jména nebo slovesa. Výjimkou nejsou ani citoslovce, jako je například „yeah“. Pozorují to také pedagogové už na základních školách. „Většinou se anglická slovíčka objeví u starších chlapců, kteří jsou fandové do počítačů,“ pokyvovala hlavou učitelka češtiny Základní školy Riegrova Lucie Tenglerová.

„Neshledávám na tom nic špatného, beru to jako určitý styl humoru a svobodu vyjádření,“ vysvětlila. „Na druhé straně to musí být v rámci nějakého slušného chování a nesmí to být hanlivé. Pak s tím nemám nejmenší problém, hodiny to i oživí,“ dodala. Že by se ale angličtina promítla do pravopisu -náctiletých, popírá. „Je pravda, že s pravopisem je to rok od roku horší. Nemyslím si ale, že je to vlivem angličtiny. Děti zkrátka mnohdy málo čtou,“ domnívá se.

Dnešním mladým chybí slovní zásoba,“ říká pedagog Slezské univerzity Vladimír Pfeffer

Vyučuje spisovný český jazyk na Slezské univerzitě v Opavě. Právě on má možnost poznávat studenty prvních ročníků a to, jaké znalosti si s sebou z předchozích studií přinesli. Položili jsme mu proto několik otázek.

Jak je na tom dnešní mládež se znalostmi českého jazyka?

Je to dlouhodobá, především generační záležitost. Každá generace přináší do jazyka nové vlivy, už tradičně pak ti starší kritizují ty mladší. Je jasné, že jazyk stále prochází vývojem. Do spisovného jazyka se promítají prvky hovorové mluvy, pokud si řečník nedává pozor, používá obecný jazyk, aniž si to uvědomuje.

Neoddiskutovatelný je pak vliv cizích jazyků, kdy se řada slov stává pro mladé automaticky běžnými, aniž přemýšlí o jejich skutečném původu. Znatelné je také pronikání různých novotvarů a dobově módních slov. Je proto ale nutné zdůraznit, že udržovat dobré znalosti spisovné češtiny je nanejvýš potřebné, a to nejen z čistě jazykového pohledu.

Vnímáte, že se úroveň znalosti spisovného jazyka u současných studentů zmenšuje?

Ano, musím to připustit. Problém je v tom, že generace současných dětí málo mluví a málo čtou. Jejich slovní zásoba je pak velmi omezená, nerozlišují spisovný a nespisovný jazyk, běžně užívají cizí slova, jsou naučení mluvit tak, jak používají facebook nebo SMS. To je alespoň můj dojem.

Vidím to hlavně při přijímacích zkouškách na naši fakultu, kdy student střední školy nedokáže jazykově správně vyjádřit to, co by už dávno měl znát, prostě mu scházejí slova.

Myslíte, že chyba je v rodinách, školách, nebo spíše samotných dětech?

Musím říci, že všechno dohromady. Všude je něco, co jazykové výchově dlužíme, co by šlo zlepšit. Doma si rodiče s dětmi nepovídají, v raném mládí jim nečtou, nevybudují v nich vztah k literatuře, později s nimi nediskutují například o škole.

Ve školách je znatelně málo času na hlubší výuku jazyka, školy mají sice různé výukové programy a zaměření, ale ty jazykové, tedy mluvíme-li o českém jazyce, to zpravidla nejsou. Samy děti mají jiné zájmy než jazyky, což je často právě odrazem domova i přístupu školy.

„Prajžštinu beru jako zpestření,“ říká učitelka češtiny

Lucie Tenglerová učí češtinu už od roku 1999. Nyní působí na Základní škole Riegrova v Opavě. A nestěžuje si. Podle ní se totiž dají děti k češtině strhnout. Stačí chtít.

Používají žáci nějaké nářečí? Například prajzštinu?

Sem tam se skutečně objeví nějaká perlička, především u dětí z vesnic. Jsem za to ráda, je to zpestření do hodiny českého jazyka. Vždy se to snažím vypíchnout, ostatní děti to jen obohatí o nové poznatky. Nejčastěji se objevuje obligátní bo.

Máte pocit, že počítačová doba nějak na pravopise děti ochudila, například na diakritice?

Je pravda, že s diakritikou některé děti problém mají, nevím ale, jestli se to dá tak zobecnit, že je to počítačovou dobou. Problém jsou spíš specifické poruchy. Nedávno jsem tady měla například chlapce, který psal vždy bez diakritiky a velkými tiskacími písmeny.

A jak děti zvládají pravopis? Je to lepší, nebo horší?

Musím přiznat, že je to poslední roky slabší. Důležité ale je děti navést na literaturu, kde si pravopis nejlépe zafixují. Nemluvě o tom, jak se jim rozšíří slovní zásoba. A i k četbě se dají žáci celkem snadno motivovat a strhnout.

Setkáváte se při výuce často s vulgarismy?

S tím, že děti mluví sprostě, se potýkáme neustále. Jestli je to poslední dobou více tristní? To těžko říct. Vždy je to individuální.

Jitka Hrušková, Klára Jarošová, Martin Kůs, Tomáš Pustka