V současnosti již studuje Adam na pražské ČVUT, a to obor s futuristicky znějícím názvem Kybernetika a robotika. Před svým přestěhováním ovšem působil rodák ze slezské metropole osm let na opavském Mendelově gymnáziu. Právě zde se začal tříbit jeho talent pro elektroniku všeho druhu. Dokázal to mimo jiné loňským vítězstvím v celostátním kole prestižní přehlídky studentských vědeckých projektů Středoškolská odborná činnost. A to zcela zaslouženě.

Jeho projekt byl totiž nevídaný. „Rozhodl jsem se postavit si mobilní telefon – protože jsem si to chtěl zkusit. Jde o podomácku postavený mobilní telefon s dotykovým displejem. Má základní funkce běžných telefonů, jako volání, zprávy, kontakty nebo prohlížení obrázků z galerie, a je postavený z běžně dostupných součástek," popisuje stále neuvěřitelně skromný Adam Heinrich.

.

Podomácku vyrobený funkční mobilní telefon z dílny Adama Heinricha.

Originální projekt mu přinesl navíc i další ocenění. Byl nominován na letošní ročník mezinárodní přehlídky studentských vědeckotechnických projektů European Union Contest for Young Scientists, která se konala na konci září v Bratislavě. „Telefon jsem rozšířil na univerzální řadič pro osobní automatizaci, který je možné využít například pro řízení chytré domácnosti, a disponuje grafickým rozhraním, které zjednodušuje možnosti jeho nastavení," doplňuje Adam.

S podomácku vyrobeným mobilem poté na zmíněné soutěži získal ocenění Evropského patentového úřadu. Dnes už vysokoškoláka přivedl k počítačům a elektronice údajně jeho děda, jenž byl jak šikovným elektronikářem, tak programátorem. Adama začalo zajímat, jak vlastně vše funguje. Posléze se přihlásil do kroužku tvorby WWW stránek a programování. Na jedné z přírodovědných konferencí pořádaných na gymnáziu se dozvěděl o soutěži autonomních robotů Robotour, které se někteří zdejší studenti účastnili.

Robotika mladému Adamovi učarovala. Spojuje totiž podle něj hned několik oborů. Další krok tak byl nasnadě. „S prvním robotem, samořídícím se autíčkem, které bylo schopné projet zadanou trasu, postaveným doma na koleni, jsem se přihlásil do Středoškolské odborné činnosti v roce 2009 a obdržel jsem za něj Cenu Učené společnosti.

Dalšího robota, tentokrát pro soutěže ve sledování čáry, jsme stavěli společně s kamarádem Zbyňkem Moravcem a zúčastnili jsme se s ním kromě Středoškolské odborné činnosti v roce 2010 ještě několika dalších robotických soutěží u nás i na Slovensku," říká Adam Heinrich.

Poté již následoval zmíněný projekt podomácku vyrobeného mobilu a nyní studia kybernetiky a robotiky v Praze. Přes svou nepopiratelnou inteligenci a úspěchy zůstává Adam normálním mladíkem bez moresů. Má i zcela obyčejné zájmy. Například holduje skautingu a je členem přístavu vodních skautů Poseidon Opava. Má rád i kolo a veškerou přírodu.

Budoucnost si však zbytečně dopředu neplánuje: „Nemám úplně konkrétní představu o své budoucnosti, ale chtěl bych vždy dělat to, co mě baví," dodává na závěr sympatický mladý vědec Adam Heinrich.

Opavský student v roli diplomata

.Student Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy Martin Hořínek byl nominováný do prestižního vzdělávacího projektu s názvem Pražský studentský summit. Projekt dává studentům českých středních a vysokých škol unikátní možnost nahlédnout do světa diplomacie a mezinárodních vztahů.

Vznikl v první polovině 90. let, navazuje na tradici Pražského modelu OSN a má podporu v diplomatických i akademických kruzích. Představuje vhodný doplněk výuky na středních školách, které bývají českým vzdělávacím systémem opomíjeny o sebevědomé vystupování, argumentační i rétorické dovednosti i o práci s informačními zdroji. Pomocí simulace mezinárodních organizací rozšiřuje studentské znalosti o mezinárodním i domácím politickém dění.

Pro skupiny středoškoláků je určeno OSN a pro jednotlivé středoškoláky NATO, vysokoškolákům patří EU. „Náš student 4. ročníku oboru Přírodovědné lyceum Martin Hořínek by měl být jako jednotlivec lotyšským diplomatem v organizaci NATO," říká ředitel opavské Masarykovy střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy Arnošt Klein.

Pražský studentský summit se skládá z pěti workshopů a čtyř konferencí. Účastníci vystupují tak, jak by jednali skuteční zástupci daných států, a pokoušejí se řešit aktuální problémy, které hýbou mezinárodním děním. Cílem je odborně připravený mladý člověk se zájmem o dění kolem sebe, schopný samostatně uvažovat, sebevědomě vystupovat, věcně argumentovat a rychle reagovat. To všechno v jednacím anglickém jazyce.

Vít Mužík zabodoval v dějepise

.

Vítěz celostátního kola dějepisné olympiády Vít Mužík s porotou ve slavnostním sále táborské radnice.

Vít Mužík má teprve čtrnáct let, a přesto má v dějepise znalosti jako málokdo. Dokázal to i v uplynulém školním roce v celorepublikové olympiádě. Vít Mužík navštěvuje Gymnázium ve Vítkově a je pro něj skutečnou chloubou. Dokázal to v květnu v ústředním kole 41. ročníku dějepisné Olympiády v Táboře na téma V bohatství i chudobě aneb osobnosti k nezaplacení. A zvítězil.

„Na velkém kontrolním testu mě určitě zaskočilo pár otázek, ale přece jsem se s nimi dovedl poprat a vzpomenout si alespoň zčásti na správnou odpověď," svěřil se Vít Mužík. Tajemství úspěchu vidí v tom, že umí dát věci do souvislostí. „Dějiny, to není jen ohromné množství informací, ale hlavně schopnost je použít a propojit. Neboť každá informace má jistou spojitost s jinou a některé na sebe přímo navazují," uvedl Vít Mužík.

Velké plus také vidí v podpoře přátel a rodiny. „Byl jsem velice příjemně překvapen reakcí rodiny, učitelů, známých a kamarádů. Všichni mi velice blahopřáli. Dokonce i ostatní soutěžící, což pro mě mnoho znamená. V jejich očích jsem neviděl ani špetku závisti a dovoluji si říct, že jsme se stali přáteli," pochvaloval si Vít.

Poprvé dějiny Víta zaujaly, když mu bylo teprve šest let. Dostal tenkrát od mamky velkou encyklopedii Historie lidstva. Přestože neuměl ještě pořádně číst, v knížce si listoval, a tak získal jakýsi vztah k dějinám, který později vyvrcholil ve velký zájem o historii, a dějepis se pro něj stal velkým koníčkem. „Nemohu také opomenout nekonečně dlouhé debaty o historii s mým dědou. Dějepis měl vždycky rád,velmi poutavě vyprávěl a já byl dobrý posluchač," vzpomíná Vít.

Mezi další Vítovy koníčky patří například sbírání známek a mincí, což ale s historií souvisí rovněž. Vít to komentoval jednoznačně: „Ať se zajímám o cokoliv, vždy za tím hledejte právě dějepis."

Machři roku jsou z Hlučína

.

Pavel Výtisk (vlevo) s Vojtěchem Rýbaříkem se stali letošními machry roku.

Nejenom gymnázia mají ve svém středu studenty, na které by mohla být pyšná. Není to tak dávno, co Odborné učiliště a Praktická škola z Hlučína vyslala na prestižní celostátní setkání učňovské mládeže dva malíře – Vojtěcha Rýbaříka a Pavla Výtiska. Ti se zúčastnili soutěže Machři roku. Hlučínské učiliště už loni slavilo vítězství a ani letos nezůstalo své pověsti nic dlužno. Obhajoba se vydařila na výbornou.

Ve dvoučlenných družstvech spolu soupeřili stolaři, instalatéři, obkladači anebo malíři-natěrači. Vojtěch Rýbařík a Pavel Výtisk si v konkurenci devíti týmů počínali více než znamenitě. „Oba se na tuto soutěž důkladně připravovali asi týden dopředu. Všem byla zadána stejná povinná tvorba. Imitace mramoru, zvětšení obrazce a různé další úkoly. Hodnotili to zástupci Cechu malířů a lakýrníků ČR. Klukům se povedlo zvítězit," komentoval jejich úspěch vedoucí odborného výcviku hlučínského učiliště Karel Balarin.

Oba malíři získali slušnou hromadu peněz. Ztratná určitě nebyla ani škola. Celkově Vojtěch Rýbařík a Pavel Výtisk za vítězství vyinkasovali 50 tisíc korun. Z toho si 15 tisíc rozdělili mezi sebe a zbytek předali učilišti. Prvenství v Machrech roku je jasným důkazem toho, že i možná trochu podceňovaní studenti učilišť mohou dokázat velké věci.

„Tyto akce během roku pravidelně objíždíme. Je nutné dodat, že obory bez maturity, jako malíř, stolař nebo obkladač, jsou na okraji zájmu. Žáci se tak mají možnost ukázat," uzavřel Karel Balarin.

Zmapoval české operátory

.Není mu jedno, jak volá a za kolik volá. Proto na toto téma zpracoval analýzu a dostal prestižní ocenění. Analýza se týkala českého trhu mobilních operátorů, kterou zpracoval devatenáctiletý student Ondřej Žídek, který tou dobou navštěvoval Gymnázium ve Vítkově. Za analýzu Ondřej obdržel cenu České hlavičky, což je mladší obdoba prestižní ceny Česká hlava pro špičkové vědce.

V práci Ondřej vyjádřil myšlenku, že operátoři podle něj často nasazují ceny vyšší než v zahraničí. Svůj díl viny na tom ale nesou také konzervativní zákazníci. V dotazníku nasbíral odpovědi celkem od 333 zákazníků českých operátorů, sledoval ceny a způsob regulace trhu v zahraničí. Ondřej přišel na to, že operátoři působící v Česku v jiných zemích nabízejí ceny až o šedesát procent nižší.

Dále se také ve své práci pozastavoval nad faktem, že čeští zákazníci ani nehledají levnější řešení a spokojí se klidně s horšími podmínkami. Dnes už Ondřej studuje na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně obor Marketingové komunikace a PR. „Obor jsem si nevybral náhodou. Po ukončení vysoké školy bych rád pracoval u některého z českých operátorů. To může znít jako paradox, dnes operátory totiž spíše kritizuji. Domnívám se ale, že vstupem dalších hráčů na mobilní trh dojde ke snížení účtovaných cen a zvýšení kvality poskytovaných služeb," plánuje do budoucna Ondřej Žídek.

O telekomunikační odvětví se zajímá už několik let. Již dříve ve svém okolí radil přátelům a známým, jak telefonovat co nejvýhodněji. Zlomový okamžik ale asi nastal v tu chvíli, když řešil nulové pokrytí signálem pro mobilní telefony v Bohučovicích u Hradce nad Moravicí. „Řadu let jsem si stěžoval na nedostatečný signál na nižších úrovních – jako řadový zákazník. Jelikož mé podněty neměly téměř žádný efekt, své žádosti o vylepšení pokrytí jsem se směřoval výš a výš. Nakonec jsem se obrátil na všechny tři generální ředitele českých operátorů. Netrvalo to dlouho a ledy se pohnuly," popisuje Ondřej tehdejší situaci.

Díky jeho iniciativě dva ze tří českých operátorů ve druhé polovině tohoto roku signál posílili. Tím potěšil prakticky každého občana Bohučovic, čemuž je velmi rád. Nezapomíná ale také na své gymnaziální působiště ve Vítkově, kterého si velmi váží. „Jedná se o školu, která mně dala perfektní základy, a v dnešní době, kdy se mají školy všemožně slučovat, je dobré vědět, že tato škola si nějaké spojování nezaslouží," uzavřel Ondřej Žídek.