„Byl to mžik,“ popisuje Jana Zbytková, majitelka jednoho ze zasažených domů, a dodává: „Bála jsem se jít podívat úplně ven.“ Podle jejích slov byla situace o to zvláštnější, že o nějaké velké bouřce tou dobou nemohla být řeč a blýskalo se nanejvýš někde na obzoru, kilometry daleko.

Kulový blesk je nevypočitatelný a neexistuje před ním ochrana, ale nakonec to v tomto případě dopadlo relativně nejlépe, jak mohlo – energetický výboj pouze vyhodil pojistky. Cesta blesku však u konce nebyla. Dalším jeho cílem se stala chata rodiny Mrovcových. Jana Zbytková si vzpomíná, že od stavení slyšela vzápětí ohlušující ránu. Těžko říci, jakou cestou se blesk dostal dovnitř, ale tady už byla škoda na majetku vyšší.

„Spálilo nám to anténu, zničilo satelit i televizi,“ komentuje Milena Mrovcová spoušť, kterou po sobě mimo jiné blesk zanechal. Podle všeho ale ani zde nenašel, co hledal, obrátil se a vracel po téměř identické trajektorii, odkud přiletěl. Do cesty se mu tak postavila ještě jedna chata. Celkově však při jeho putování po krajině naštěstí nebyl nikdo zraněn.

Jedinou památkou na kulový blesk tak zůstaly majitelům inkriminovaných chatek maximálně jen účty za opravy.

Co je kulový blesk?
Jedná se o zvláštní formu blesku. Nejpravděpodobněji se jedná o shluk horké plasmy o velikosti tři až dvacet centimetrů s jasností jako slabá elektrická žárovka. Nabývá barvy od červené až k bílé. Může jiskřit a točit se a znenadání se rozplynout nebo explodovat.

Původ a vznik kulového blesku zůstává pro vědce záhadou. Zdokumentované případy vypovídají o tom, že se objevuje nejčastěji v červenci nebo srpnu. Kulový blesk neuhodí pouze za bouřky. Objevuje se i v případě, že je nebe zcela projasněné.

Nejznámější obětí kulového blesku v historii byl zřejmě ruský fyzik německého původu Georg Wilhelm Richman. Výboj ho zabil před svědky při studování atmosférické elektřiny na střeše laboratoře.