Vedra v práci: každý se s nimi vypořádává jinak

Možná vůbec s nejsložitějšími podmínkami se musejí vypořádávat řidiči městské hromadné dopravy. Na jednoho z nich jsme si počíhali okolo poledne na točně v Kylešovicích.

Čtyřiapadesátiletý Zbyněk Gibes dojel s trolejbusem linky 201 na konečnou a dopřával si krátký oddych. A že si ho zasloužil. V těchto parných dnech se totiž teploty v trolejbusové kabině v těch nejhorších případech mohou vyšplhat až k sedmdesáti stupňům. Moderní trolejbusy jsou sice vybaveny klimatizací, avšak zrovna Zbyněk Gibes usedl za volant staršího stroje, jenž, lidově řečeno, o „klimě" slyšel jen zpovzdálí.

„Mohu potvrdit, že v kabině mám i čtyřicet stupňů," pokyvoval hlavou právě Zbyněk Gibes. Ten to v posledních dnech neměl jednoduché ještě z jednoho důvodu. Cestující totiž jsou v rozpáleném trolejbuse snad dvakrát více nabroušení. „Práci mi hodně znepříjemňují lidé. V tomto počasí jsou agresivní a podráždění. Vyčítají mi i sebemenší zpoždění, za které třeba já ani nemohu. Kolegovi dokonce naplivali do obličeje," kroutil nechápavě hlavou.

Městský dopravní podnik se ovšem snaží řidičům vyjít vstříc. Pro dodržení pitného režimu dostávají od zaměstnavatele rozpustné iontové nápoje. „Na každé točně mají naši řidiči k dispozici vodu, ve které si tyto nápoje rozpouštějí," vysvětluje dispečer Jan Štěrba.

Termíny se i přes vedro musí dodržet

Enormní vedro ovšem nečiní problémy jen řidičům MHD. Peklem se ve výhni nad třicet stupňů Celsia stává i šichta na stavbě. Někteří by mohli povídat, například zedník Jan Nevřela ze Štěpánkovic, jenž momentálně pracuje na stavbě bytového domu Rohlík v Kateřinkách. Na ztížené podmínky si nestěžuje a dá se říct, že bere věci tak, jak jsou. „Pracovat se musí téměř za jakýchkoliv podmínek.

Pokud je tak ukrutné horko, vybavím se větším množstvím tekutin a dávám si častější přestávky," konstatoval Jan Nevřela. Ve stavebním průmyslu to podle něj funguje krapet jinak. „Musí se dodržet termíny, proto o nějakém přesunutí prací na příznivější dobu nemůže být řeč," pokračoval Jan Nevřela a ještě doplnil: „Dostávám otázky, jestli je horší pracovat v takových vedrech, nebo mrazech. Ono to vyjde nastejno. Pro naši práci je nejvhodnější jaro a podzim."

Dělníkům pracujícím v tak velkých vedrech by měl být zajištěn kvalitní pitný režim. Kupříkladu společnost Slezské stavby to má zakotveno v kolektivní smlouvě. „Lidé, kteří pracují ve vedrech venku, mají nárok na balenou vodu a tu jim na směnách zajišťují jejich stavbyvedoucí," říká jednatel firmy Jan Urbiš.

Zaměstnavatel vychází vstříc

Úmorné horko panuje i v Občerstvení pod Myší dírou. Dvaačtyřicetiletá prodavačka Martina Horáková nečelí jen a pouze vedru zvenku, ale vzhledem k tomu, že připravuje hamburgery, bramboráky a další pokrmy, i zevnitř. Zaměstnavatel jí ale v těchto nezvyklých pracovních podmínkách vyšel vstříc. Doporučil, aby hodně pila a taky jí dovolil sedět na židli, což v běžném provozu není možné.

„Trochu mi tu chybí klimatizace, ale je dobře, že máme aspoň větráky. Zkrátka se to musí nějak vydržet," krčila rameny Martina Horáková.

Několik rad proti vedru

Vedra však dokáží potrápit i další lidi, především seniory a zdravotně oslabené. Obtížněji snesitelná jsou ve městě a horkem bývají nejvíc zasažené jižní strany i poslední patra domů. Lidé se mohou bránit tím, že přes den vůbec neotevírají okna a nechávají na nich zatažené závěsy. Větrají až v nočním, už poměrně chladnějším vzduchu. Pít by měli hodně a současně rovnoměrně. Silně se potící jedinci by si měli jídlo pokaždé dobře osolit, protože pot vylučuje z těla sůl.

„Pro lidský organismus představují tropická vedra skutečně velkou zátěž, ale ještě horší pro něj bývají náhlé teplotní zvraty počasí z veder do chladna a naopak," upozorňuje primář opavského střediska Záchranné služby Moravskoslezského kraje Milan Ticháček.

Klimatizace by proto neměla být v místnostech nebo v autech nastavená na hodně nízkou teplotu.