Život vedle romské ubytovny ve Vítkově najel do starých kolejí

Pamatujete si? Jde o ženu, jejíhož osmiletého syna honily a ohrožovaly nožem dvě romské děti z ubytovny. Paní Blanka to nenechala jen tak. Hledala pomoc u policie, městského úřadu a novin. Naše červnová reportáž o životě v blízkosti této ubytovny rozpoutala mezi našimi čtenáři obrovský ohlas a velké množství reakcí.

Ve středu odpoledne jsme se byli na místě podívat zase, abychom zjistili, co se změnilo a jak se hlavním aktérům celého tohoto případu nyní žije.

Vysoký plot jako ochrana

Vysoký laťkový plot svítí novotou na všechna projíždějící auta i dělníky pracující na protější stavbě vyrůstajícího Penny marketu. Proti nim však postaven nebyl. Bürgermeisterovi ho podle svých slov postavili jako ochranu proti svým sousedům z ubytovny.

„Po kontrolách, které tu přijely, tu byl chvíli neskutečný klid, dokonce mě i zdravili. Ale teď je všechno stejné jako předtím. Půl jedné, půl druhé v noci a je tam kravál, křičí, bijí se. Pořád dokolečka. Jejich malé děti před několika dny žebraly po lidech, kteří chodí z autobusového nádraží," říká matka dvou dětí na mateřské dovolené.

Rodina se snaží ochránit sebe i svůj majetek. Proto nedávno svůj pozemek a dům obehnali masivním dřevěným plotem. Přelézt ho znamená mít nejen fyzičku, ale i odvahu, protože za plotem jsou dva psi.

Co je, ty blbečku

Paní Blanka svého syna Tomáše neustále hlídá a vyhlížela ho na chodníku, když ještě byla škola. I když je to s ním už lepší a z útoku se vzpamatoval, má z dětí v sousedství strach.

„Na fotbalový trénink ho musí vozit manžel, dříve chodil i sám. Onehdy šel z obchodu, já ho vyhlížím a vidím, jak k němu přistoupil chlapec z ubytovny a říká mu: Co je, ty blbečku! Je fakt, že v tu chvíli vyšla jeho matka, vylískala ho a začala se omlouvat. Řekla jsem jí, že jejího syna příště vytřepu z trenek," pokračuje paní Blanka, kterou její okolí zná jako ráznou ženu, která si bezpráví na své rodině rozhodně nenechá líbit.

Kvůli lípy přestupková komise

Kdo by si ovšem myslel, že se musí potýkat jen se svými romskými sousedy, mýlil by se. Nedobré vztahy nyní panují mezi ní a majitelem ubytovny Miroslavem Zdráhalem.

„On si myslí, že jsem ty kontroly poslala do ubytovny já, ale to je hloupost," zdůrazňuje Vítkovanka a popisuje další problémy: „Měli jsme tady v rohu na zahradě lípu, stála na rozhraní našeho a Zdráhalova pozemku. Obě mé děti mají na lípu těžkou alergii, šla jsem tedy na úřad nahlásit, že bychom lípu pokáceli.

Řekli mi, že pokud má v průměru méně než 80 centimetrů, můžeme to udělat. Jenže my ji změřili ve špatné výšce a pan Zdráhal nás nahlásil na životním prostředí s tím, že chce po nás odškodné. Osmnáctého července tak musíme na přestupkovou komisi. Tak takové teď máme sousedské vztahy."

Dobří pracanti

Podle slov otce paní Blanky Miroslava Polcika je život vedle romské ubytovny opravdu tvrdý, on sám však má s Romy i opačnou zkušenost. „Dělám s nimi několik let ve Fulneku ve firmě a jsou to skvělí pracanti. Nemám tam s nimi problém," podotýká. Jeho zeť Radek mu přizvukuje: „To mohu potvrdit. Pracovali jsme s nimi spolu." Nicméně oba se pak shodují v tom, že jejich sousedé z ubytovny jsou ze zcela jiného soudku.

Starosta: Záměr kamer trvá

Podle slov starosty Vítkova Pavla Smolky radnice ze záměru nainstalovat v okolí problematické ubytovny kamery neustoupila. „Včera jsem zvenku viděl, že na nezkolaudované půdě ubytovny se větraly peřiny, nejspíš se tam tedy ubytovává," řekl starosta, který má informace, že majitel ubytovny si nevyzvedává zásilky z vítkovského stavebního úřadu, čímž k řešení situace rozhodně nepřispívá.

Starosta rovněž vyvrátil fámy, že by město od Zdráhala ubytovnu mělo koupit. „Pan Zdráhal mi učinil pouze ústní nabídku, která se nijak oficiálně neřešila. I kdybychom ubytovnu dostali zadarmo, nevím, co bychom s ní dělali," okomentoval to Pavel Smolka.

Vyjádření Miroslava Zdráhala se opět získat nepodařilo. Mobil nebral a nereagoval ani na SMS. Pokud však bude mít zájem, naše redakce mu prostor k vyjádření kdykoli poskytne.