Oldřich Morys se prý v Opavě dočkal pohromy. Ne však od publika, ale od samotné šéfky OKO, která jeho výstavu nazvanou Pěkná blbost pořádá.

Vše začalo 17. ledna. Do vernisáže výstavy zbývaly tři hodiny a přípravy vrcholily. Do atria Domu umění, kde se instalovala, přišla ředitelka Pekárková. Chvilku se rozhlížela a pak prý dala průchod emocím. „Bez toho, že by se představila, začala se hlasitě až hystericky urážlivě vyjadřovat na adresu mých instalací. Dokonce to došlo tak daleko, že chtěla, aby vše zmizelo,“ vyprávěl redakci Morys.

Ten se jí prý snažil vysvětlit své postoje k umění, ale odpovědí mu bylo, že ji to nezajímá. „Na mé argumenty mi nebyla schopna odpovídat, což u umělecky neznalých lidí chápu, a jen mě opakovaně upozornila, že nepřipustí, aby se podobné výstavy v Domě umění ještě někdy opakovaly. Pak odešla,“ popisuje autor pokus o domluvu.

Co ho prý zaráží, je fakt, že ředitelka nakonec změnila příčinu svého nepochopitelného chování. „Sice se mi omluvila, ale najednou začala tvrdit, že se obává o bezpečnost návštěvníků, zatímco nejprve šlo výhradně o nepochopení vystavených instalací.“

Oldřich Morys se rozhodl, že si tuto zkušenost nenechá pro sebe.

„Zaslal jsem proto opavskému primátorovi dopis, ve kterém jsem vyjádřil své rozčarování nad tím, jak paní ředitelka zasahuje do práce odborníků způsobem, který je v očích okolí poškozuje a jejich práci znevažuje. Pochopil bych, kdyby své názory řekla paní ředitelka v rámci pracovních záležitostí mimo veřejnost, ale způsob, jaký k tomu zvolila, je nanejvýš zarážející,“ říká.

Na svůj dopis už mladý umělec dostal odpověď. „Pan primátor mi sice odepsal, ale odpovědím na konkrétní problémy se vyhnul. Já uznávám, že mé dílo se nemusí líbit každému a každý má právo ho kritizovat. Jenže v tomto případě už nejde o mé dílo, ale o shození umění jako takového, kterého se navíc dopustila ředitelka kulturní organizace. Před ostatními umělci to městu Opavě nedělá dobré jméno,“ soudí Morys.

Mluvčí radnice Lada Dobrovolná přijetí dopisu potvrdila, uvedla však, že se nejednalo o oficiální stížnost. Pokud by tomu tak bylo, byla by věc předána odboru kontroly k prošetření. „Takto tedy pan primátor pouze reagoval dopisem, který je určen jen panu Morysovi, a ne k medializaci. V podstatě jde o to, že se panu Morysovi nelíbilo chování paní Pekárkové,“ potvrdila mluvčí.

Ředitelka Daniela Pekárková s Morysem nesouhlasí a celý případ označuje jako zbytečně nafouknutou bublinu bez opodstatnění. „Pana Moryse jsem se nijak nedotkla a nedopustila se ničeho špatného. Také jsem neřekla, že podobné výstavy nepřipustím. To není pravda,“ hájí se důrazně ředitelka a opakovaně upozorňuje na to, co bylo v celé události podle ní nejpodstatnější a jedině pravdivé.

„Když jsem tam přišla, viděla jsem navrtané svody v nově zrekonstruovaném prostoru a zničené sklo za čtyřicet tisíc. To byly škody na majetku, které musím řešit a které mi nejsou lhostejné. To je přece má povinnost. Také jsem řešila dráty před schody, o které mohli návštěvníci zakopnout. Vždyť já jsem s tím hochem od té doby několikrát ve vší slušnosti mluvila a považovala celou tu věc za ukončenou,“ kroutí hlavou Daniela Pekárková a opakuje, že se kvůli způsobu pověšení některých Morysových děl bála o bezpečnost návštěvníků.

„Doufala jsem, že už bude klid a že OKO bude mít dobrou pověst. Děláme pro to vše,“ dodala ředitelka, podle níž je celá událost malicherná.

Martin Kůs, Zuzana Urbánková

Kdo je Oldřich Morys?

Výtvarník Oldřich Morys se narodil v červnu roku 1983 a v současné době žije a pracuje ve Frýdku-Místku. Je absolventem Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a vystudoval rovněž pedagogiku a angličtinu na Ostravské univerzitě.

Umělecky se prezentuje od roku 2008, kdy kromě domácí výstavy ve frýdecko-místecké Galerii Pod Svícnem viděli jeho expozici Figurama 2008 v Praze, Bratislavě a Brně. V té době ještě pracoval s klasickou sochou a postavou, postupně ale stále více přicházel na chuť netradičním postupům a instalacím. Na svém kontě má řadu zajímavých výstav nejen po České republice, ale také za hranicemi, například ve Španělsku nebo v americkém Seattlu.

V opavském Domě umění se prezentuje svojí kompozicí Pěkná blbost a částí své kompozice Úklid, kdy k umění využívá tak zdánlivě obyčejných předmětů, jakými jsou koště, kbelík, hadr, lopatka a další. Věci běžného užití jsou vůbec autorovou doménou, zájem vzbudila například kompozice Batoh, kdy využil k uměleckému náhledu věci, které se běžně v batohu nosí.