TÉMA: Z ruiny skvost!

Dnes, tedy ve středu 30 dubna 2014, od 14 hodin je v plánu slavnostní otevření.

Když se současný kastelán Radomír Přibyla v roce 1991 ujal své funkce, byl postaven před přetěžký úkol. A sice dát zámek v Hradci do pořádku. Připomeňme, že v té době objekt značně chátral a zhruba dvanáct let do něho nevkročila noha běžného návštěvníka.

„Pamatuji si, že jsem zámek přebíral v naprosto katastrofálním stavu. Chyběly střechy. Všechno se rozpadalo. Bylo potřeba začít jednat," konstatoval kastelán Radomír Přibyla. Sám si je vědom toho, že kdyby se ve správný čas udělaly správné věci, nemusely být opravy tak složité. Zámek nejvíce chátral mezi lety 1987 a 1991.

„Investice tenkrát mířily do výstavby hotelu Belaria a probíhající rekonstrukce na zámku se zastavila. Tehdy přitom bylo potřeba investovat právě sem. Střechy byly odkryté, dovnitř zatékalo a muselo se to zastavit, než by bylo pozdě," pokračoval dále.

Radomíru Přibylovi a jeho spolupracovníkům se i tak povedl doslova husarský kousek. Okamžitě potom, co se stal šéfem celého zámku, znovu zahájil rekonstrukci. V roce 1996 byla hotová rekonstrukce prvních interiérů. Po předlouhých sedmnácti letech mohli alespoň část zámku obdivovat také návštěvníci.

„Tenkrát jsme zpřístupnili Hubertovu světnici, kapli a také hostinské apartmá. V průměru se nám povedlo obnovit dvě až tři místnosti za rok. Všechno jsme prováděli systematicky. Až do současnosti se zrekonstruovalo 141 místností," vypíchl přesný počet Radomír Přibyla.

On sám měl na starosti především stavební věci. Nedocenitelnou spolupracovnící mu však byla a stále je kastelánka nedalekého zámku v Raduni Eva Kolářová: „Bez Evy by to rozhodně nevypadalo tak, jak to vypadá. Zařizovala totiž veškeré interiérové instalace. Ještě s několika dalšími lidmi jsme dohromady utvořili tým, který pracoval na obnově zámku."

Na co je kastelán hrdý

Pokud kastelánovi hradeckého zámku Radomíru Přibylovi položíte zdánlivě jednoduchou otázku: na jakou zrekonstruovanou místnost je nejvíce hrdý, na chvíli se zastaví a pořádně se zamyslí.

Variant, které by přicházely v úvahu, je totiž strašná spousta. Opraveno bylo celkem 141 místností, což je neskutečná porce. „Osobně jsem asi nejvíce pyšný na kuřárnu, kulečníkový sál a také erbovní síň. Poslední jmenovaná místnost byla úplně zalíčena. Dalo práci ji uvést do původního stavu. Nyní to všechno vypadá náramně," rozplýval se Radomír Přibyla.

Poslední oblíbenou část si přitom nechal až na úplný závěr rekonstrukce. Středeční slavnostní otevření obytných a reprezentačních interiérů severního Bílého zámku, které je mimochodem na programu od 14 hodin, zahrnuje také knížecí byt, jehož součástí je ložnice, pracovna, dámský budoár, společenský sál a také hudební salon.

„Právě zde naleznete třeba klavír, který sem nechal dovézt samotný Ludwig van Beethoven až z Paříže. Je to unikátní záležitost," doplnil hradecký kastelán.

Snímek zobrazující rekonstrukci zámku v devadesátých letech. foto: archiv

Rekonstrukce odhalila některé poklady

I naprostému laikovi nejspíš dojde, že při opravách zámku museli dělníci odhalit určité věci, o jejichž existenci předtím nikdo neměl jakékoliv tušení. Radomír Přibyla jich zmínil hned několik.

Jedním z největších objevů bylo nalezení gotického portálu v jižním křídle a pak také renesančního portálu v severním křídle. Minimálně na stejné úrovni stojí také dopis malého Felixe Lichnovského. Ten přitom málem skončil mezi stavebním odpadem.

„Našli jsme ho v suti," ohlížel se za obdivuhodným objevem kastelán hradeckého zámku. Díky tomu se povedlo potvrdit, že Vánoce se zde slavily už minimálně v první polovině devatenáctého století. „Autorem dopisu byl tehdy teprve osmiletý Felix Lichnovský. Psal ho přesně na Štědrý den roku 1822. Adresován byl jeho mamince.

Svěřoval se v něm, že se moc těší právě na Vánoce," poznamenal Radomír Přibyla.

Takto vypadal velký přijímací salon soukromého knížecího bytu letos v dubnu. Fotografie byla pořízena v průběhu instalace. Foto: Radomír Přibyla

Výstava mapující opravu zámku

Pokud vám v posledních pětatřiceti letech ušly důležité momenty z rekonstrukce hradeckého zámku, nemusíte zoufat. Ve Velké a Malé galerii totiž můžete navštívit skutečně zajímavou výstavu, která vás roky, kdy se budova opravovala, důkladně provede.

Připraveno je hned čtyřicet velkoplošných panelů, na nichž se budete moci s rekonstrukcí blíže seznámit. Na vlastní kůži se můžete přesvědčit o tom, že rozsáhlé opravy rozhodně nebyly procházkou růžovým sadem. „Zahájení slavnostního programu a vernisáže se koná už dnes, ve středu 30. dubna od 14 hodin. Půjde skutečně o jedinečnou příležitost se na celou pětatřicet let trvající anabázi podívat trochu zblízka," komentoval Radomír Přibyla.

K vidění bude spousta zajímavých snímků. Jedním z nich je například fotografie z roku 1984, na níž jsou pávi. Ptáci, kteří se po dlouhá léta na tomto místě chovali a byli chloubou zámeckého parku. Dnes už po nich nejsou ani památky. „Voliéry zchátraly a pávi zde dlouhou dobu žili volně. Já osobně jsem tady posledního páva viděl v roce 1989," pokračoval.

POZNÁMKA: Klobouk dolů, hradečtí přátelé!

Pětatřicet let téměř ustavičné a vytrvalé dřiny stálo a stojí za to. Na aktuální podobu hradeckého zámku a vůbec celého zámeckého areálu mohou být pyšní nejen místní, ale i Opavané a vůbec lidé ze širokého okolí. Pro náš kraj je to chlouba. Není snad nikdo, kdo by s rodinou anebo třeba se svou milou či milým sem alespoň jednou nevyrazil na procházku.

Prostředí je okouzlující a podmanivé. Pro mě osobně obzvlášť, protože pod zámkem na Kajlovci mám rodinu a nahoře jsem každou neděli býval pečený vařený. Tehdy, v mých dětských letech, jsem si ani neuvědomoval, jak moc je důležitý přínos Radomíra Přibyly a jeho týmu spolupracovníků. Když se věci dělají srdcem, tak se to někde promítne, což v negativním slova smyslu platí i ve druhém případě.

Tady naštěstí platí první varianta.

Je vynikající, že Opavsko a vůbec celý Moravskoslezský kraj má především díky Radomíru Přibylovi a jeho kolegům krásný reprezentativní prostor, kam přijíždějí i turisté ze zahraničí. V roce 1996 se zde totiž nemusely zpřístupňovat první zrekonstruované interiéry, ale odklízet ruiny.

Petr Dušek