Kliknutím zvětšíteNa pražském okruhu, kudy jsem se vracel deštivým čtvrtkem domů, mě zaujal předvolební billboard ANO. A to i přesto, že se mi plebejská kampaň v duchu, že vláda jen ožebračuje lida že bylo, je a zase bude líp jen, když otěže drželi, držía zase budou držet lidi od Babiše – že se mi taková kampaň prostě protiví.
Obávám se však, že je efektivní a že nemalé procento voličů opět – třeba jen doma za záclonou a jen v diskrétním tikotu kukaček – přitaká a řekne si, že ten Babiš má recht…
Mě však tentokrát zaujalo přídavné heslo, které stálo pod mantrou „LÍP“ a které doplňovala usměvavá tvář starostky Prahy 4. Připomínám, že paní starostku neznám a poznámka se netýká její osoby a práce, ale právě jen a pouze onoho hesla, které znělo „Slušnost se vyplácí“. Myslím, že to není dobré heslo.
„Slušnost“ se stala vyprázdněným a podezřelým pojmem, který je tím prázdnější a podezřelejší, čím více se používá. Často dáváme slušnost za příklad jen jako protiklad projevů hulvátství a arogance, ale ve skutečnosti jde o pevný postoj a hlubokou, nezrušitelnou snahu o porozumění druhému, jakož i lidským souvislostem. Člověk nadaný slušností o ní nepřemýšlí, a už vůbec o ní nemluví. Je pro něj přirozenou věcí, jež se s ním pojí ještě těsněji než věci „samozřejmé“. Koneckonců, ani člověk, který se většinu času chová jako sebestředný hulvát a idiot, se nad svým jednáním ve zbylé době příliš nezamýšlí.
Slušnost není nástrojem či dovedností, které si lze osvojit podobně, jako to jde třeba s bojovým uměním asertivity, s níž si slušnost rádi pleteme. Upřímný, autenticky vstřícný člověk se neptá, zda se mu slušnost vyplatí, nebo ne. Ta je však vždy určující pro jeho jednání, a pokud se někdy zachová proti ní, ozve se pakv jeho svědomí.
A z takových lidí vyzařuje veliká síla, která je cennější než mnohá vítězství za každou cenu. Tato síla,i když se to stává výjimečně, dokáže někdy znejistěti ty, kteří jich dosáhli jens ostrými lokty a třebai sprostě a nečestně.
6
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
