Jednou z mála záruk, že Vladimir Putin nepřesune svoji agresi z Ukrajiny dál do Evropy, je Severoatlantická aliance. NATO jako obranný pakt bylo vytvořeno především na ochranu svých členů před napadením. Proti agresi Ruska na Ukrajině nezasáhlo NATO proto, že Kyjev není členem. Záruky pomoci při napadení tak pro něj neplatí. Právě tuto jistotu chce ale získat Finsko, kde vstup země do Aliance už podpořili i nejvyšší činitelé státu.

Martin Komárek.
Carova řeč

Je to velmi špatná zpráva také pro záměry Vladimira Putina na Ukrajině. Svojí agresí, jak tvrdí, chtěl zabránit tomu, aby se NATO přiblížilo k ruským hranicím.To, že je Putinova obsese z Aliance zcela neodůvodněná, ponechme stranou. Faktem je, že agresí proti Ukrajině dosáhl ruský prezident opaku svého záměru.

Finsko, země zvyklá na svoji neutralitu a udržující s Ruskem velmi nadstandardní vztahy, se rozhodla do Aliance vstoupit, a tím se NATO posune na 1340 kilometrů dlouhou finskou hranici s Ruskem. To jen jen o 200 kilometrů méně, než měří oficiální ukrajinská hranice s Ruskem. Vstupem Finska do NATO se Rusku komplikuje z vojenského hlediska přístup hned do dvou moří, Baltského a Barentsova s klíčovým přístavem Murmansk. A když se k tomu připočte dlouhá námořní hranice se Švédskem, které zřejmě do NATO zamíří také, je už jenom toto naprostá ruská strategická prohra.

To, že Finsko je z tradičního neutrálního trojlístku se Švédskem a Rakouskem ve svých snahách o vstup do Aliance nejvíce aktivní, má svoji logiku. Neutralita byla po druhé světové válce Finsku vnucena stalinským SSSR, který se pokusil Finsko okupovat už na konci listopadu 1939. Přes hrdinný odpor muselo Finsko odstoupit Sovětům část Karélie a po roce 1945 souhlasit i s neutralitou. Teď Moskva o tuto výhodu přichází, protože Finsko už nechce nic riskovat. Po putinovské ničím nevyprovokované agresi proti Ukrajině se Finsku nelze divit.