„Kdo nevěří, ať tam běží,“ říkává se. Ne snad, že bych čtenáři radil, abych se vydal do tohoto pásma ožehavého styku mezi Malou Asií a EU, nicméně asi by takový výlet stál svým způsobem za to. Znova bychom asi viděli, jak jsme klamáni. Těžko třeba věřit, že převaděči a pašeráci lidí teď nemají žně.

Ještě horší je však na situaci jiná mystifikace. Využití těchto většinou ekonomických migrantů, kteří se stávají předmětem v nelítostném politickém byznysu.

Na začátku jsou poměrně zoufalé pokusy bezejmenných zástupů proniknout do „země zaslíbené“. Do vysněného ráje, o němž mají dotyční obvykle hodně, hodně zkreslené představy. Jen fantazie, které se asi nejednou blíží obrázkům z pohádek pro děti. Jednoduše naivní, barvotiskové představy – rozvinuté o to víc, o kolik déle tito lidé setrvávají v uprchlických táborech bez naděje na uskutečnění cíle. Což je jistě duševní rozpoložení, které lze, myslím, zneužít snadno a rychle. Obzvláště máte-li s tím už své zkušenosti. A to Turci pod prezidentem Erdoganem mají.

A jaký je váš názor? Pište prosím na adresu nazory@vlmedia.cz. Vaše příspěvky rádi zveřejníme.

Již jednou se jim podařilo úspěšně vydírat Unii, když umožnili přesuny statisíců migrantů. Často prapodivných živlů, jejichž příchod pomohl vytvořit skutečnou migrační krizi. Ankara tehdy dostala z Bruselu velké výpalné a „pro velký úspěch“ to nyní zkouší zase. Tím spíš, jelikož její představitelé dobře postřehli, jakou paniku či mimořádná opatření široko daleko vyvolal v Evropě koronavirus. O němž se pak na našich sociálních sítích šíří i takové zhovadilosti, že jej roznášejí utečenci…

V podstatě se dá skoro říci, že Malá Asie vede s Evropou hybridní válku. Využívá při ní naší celkové slabosti, nedostatku odhodlání a (pseudo)idealistických předsudků. Kombinuje otevřené vyhrožování s dalším dovozem uprchlíků, jenom aby obdržela další prostředky z unijních financí nebo politickou podporu ke svým vojenským dobrodružstvím v Sýrii. A zároveň se tím snaží zbavit osob, které i do Turecka přišly zdaleka a s místní kulturou nemají nic společného. Což vadí stále většímu počtu místních obyvatel.

Hodně říká o našich poměrech, když se dozvídáme, že Němci chtějí určitou sumu těchto běženců z území nikoho – mezi policejními kordóny Řeků a Turků – přijmout. Nápad je to nad očekávání hloupý. V podstatě se jím Erdoganovi dáváme všanc. Opět se necháváme otloukat migranty. Posíláme vzkaz, že neumíme být důslední. Ani při obraně sebe sama.