Charkov není jen tak nějaké ukrajinské město. Za dob sovětského Ruska to bylo až do roku 1934 hlavní město Ukrajinské sovětské socialistické republiky a největší město Ukrajiny. Za druhé světové války se o něj vedly tuhé boje, v nichž bylo město dvakrát Rudou armádou osvobozeno a dvakrát opět dobyto nacisty. Dnes je to druhé největší město Ukrajiny a největší sídlo země, kde byla až dosud hlavním jazykem ruština.

Luboš Palata
Putin rozšířil NATO o Finsko. Pro Kreml je to obří prohra

Skoro tříměsíční ruské obléhání a ostřelování ruskou armádou udělalo z města, kde měla Moskva poměrně hodně příznivců, výrazně proukrajinskou metropoli východu země. Rusové tam poničili, co mohli, jejich nesmyslné ostřelování, nepřesné a zlovolné, mířící i do zcela civilního středu města, mnoho obyvatel Charkova zabilo nebo jim zničilo jejich domy a byty.

A ještě více Charkovanů vyhnalo na útěk a často až do exilu.

Teď ruská armáda vrahů a ničitelů lidských životů byla u Charkova podobně jako o měsíc dřív u Kyjeva poražena a odtáhla od města. Tisíce ruských vojáků ale u Charkova v nesmyslném putinovském tažení padly. Ne jako hrdinové, ale jako součást agresorských hord, které se na Ukrajině dopustily mnoha zločinů.

Porážkou Rusů v bitvě o Charkov ale válka ještě nekončí. Možná se ale překlápí do nové fáze, v níž už Rusové nebudou útočit a postupovat, ale bránit se a ustupovat a možná na konci i utíkat.

Kateřina Perknerová
Výročí konce války a tři příběhy s ním spojené

Jenže k tomu je stále ještě hodně daleko. Ruská armáda má pořád kde brát a osvobozovat agresorem obsazené území jde hůř, než ho bránit. Ukrajincům pomáhají dodávky moderních západních zbraní, ale ty stále nejdou dost rychle. Nejdou dost rychle na to, aby tato strašná, ničivá a pro všechny příšerně drahá válka brzy skončila.

Čekají nás ještě dlouhé měsíce. K porážce Ruska nebo aspoň k míru.