Petře, Opava má za sebou sezonu, do které jste šli s velkým očekáváním. Nakonec ale měla hořký konec…
Dalo by se to takhle shrnout. Byla to pro nás sezona s řadou otazníků. Poprvé jsme do ní šli jako úřadující mistři. Netušili jsme jak bude probíhat. Čekali jsme ale, že proti nám budou hrát soupeři velmi dobře, budou se chtít ukázat a na mistra se vytáhnout a to se nakonec jasně potvrdilo. Základní část a nadstavbu jsme zvládli velmi dobře. Skončili jsme na druhém místě, což bylo výsledkově velmi dobré. Potýkali jsme se ale se zraněními. První komplikace přišly už v přípravě, kdy Miroslav Kvapil musel na operaci a tím sezona pro něj skončila. Na tento stav jsme museli i vzhledem k účasti v Lize mistrů reagovat. Nechtěli jsme v ní být jako boxovací pytel, proto jsme na pozici pivota angažovali Adama Pecháčka. V lize jsme až na nějaké malé excesy, jakým byla třeba porážka v Písku, neměli.

Liga mistrů už tak pozitivně nevypadala…
Je to tak. Schytali jsme v ní výprasky, vyšší než jsme počítali. Rozdíl mezi námi a evropskými soupeři byl znát. Jestliže v přípravě nám vypadl kvůli zdravotním problémům Kvapil, tak během Ligy mistrů se nám zranil Jakub Šiřina. Na to jsme reagovali angažováním Marka Townese, což se povedlo. Tady odvedl dobrou práci na jedničku s hvězdičkou David Zach. Přišel kluk, který se rychle adaptoval, charakterově zapadl do kabiny a pomohl nám. Škoda, že nám nevyšel poslední zápas v Evropě, ten jsme mohli dokonce i vyhrát a naše bilance se mohla trochu vylepšit.

Po konci v Lize mistrů jste se mohli v klidu soustředit na domácí ligu. Poslední kola nadstavby Opavě vyšla. Porazili jste Ústí nad Labem, Nymburk. Jenže pak přišla na řadu smutná série s Ostravou…
Pomalu se nám vraceli hráči po zranění. Smolný ročník prožíval Filip Zbránek, který si třikrát přivodil zlomeninu, dostal se do tréninku, do jednoho zápasu a musel znovu odstoupit. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že sezona bude špatná. Přišlo play-off. My jsme se připravovali na USK Praha. Je ale vidět, že i když týmy hrají v A2, tak se dokážou dobře připravit na play-off. Nakonec jsme chytli Novou huť a derby v roli favorita jsme nezvládli. Proč se tak stalo, k tomu ještě nějaká analýza proběhne. Holt nás zaskočil soupeř, který přišel s druhým celkem soutěže ne odehrát důstojnou partii, ale vyhrát a postoupit. To si myslím, že rozhodlo. Byli jsme zaskočeni. Celá série probíhala tak, že my jako favorit jsme byli v křeči a oni uvolnění. Hořela jim voda, zahráli sérii výborně. To ale neznamená, že bychom neměli čtvrtfinále zvládnout. Beru to jako ponaučení do příštích let. Průběh loňského ročníku jsme neměli dobrý. Vyšel nám až jeho závěr, kdy jsme nakonec vyřadili prvního, druhého, třetího. Doslova nám hořela voda, měli jsme fantastický měsíc. Nyní nám nevyšlo jedenáct dnů, které rozhodly o tom, že sezona v našem podání byla nepovedená. Pátým místem pro nás nastává spousta komplikací. Tím nemyslím finančních, ale výhled do budoucí sezony. To znamená účast v evropských pohárech, které chceme vždycky hrát. Na pohárovou Evropu navazuje příchod posil, které by mohly přijít.

Zdroj: Petr Widenka

S Ostravou jste prohrávali 1:3 na zápasy, páté utkání jste doma zvládli, jasně jste vyhráli a vypadalo to, že Opava je zpátky a pozitivně naladěna. Jenže přišel šestý duel v Ostravě a s tím špatný začátek a nakonec porážka…
Každý zápas, každá čtvrtina, každá minuta v play-off je důležitá. Bylo vidět, že hrajeme úplně s jiným týmem, než jakým byla Ostrava v dlouhodobé části. Vyměnila hráče, od února hrála s novým výběrem, který je atletický, soudržný, velmi dobře brání. Navíc na nás měli dobrou taktiku. A když k tomu připočtu naši neformu a křeč, tak z toho byl náš předčasný konec. Problém pro nás nastal už v druhém zápase, kdy jsme nezvládli koncovku a dali soupeři obrovský vítr do plachet. Bylo jasné, že vyhrát na Tatranu bude docela těžké. Ve čtvrtém utkání jsme byli blízko ke srovnání série. Vedli jsme o jedenáct bodů, ale individuálními chybami jsme rázem byli ve stavu 1:3, což nikdo nechtěl. Následně jsme zvládli domácí zápas. Ostrava ale vsadila všechno na jednu kartu.V šestém duelu na nás vlítli. Nám se nepodařilo trefit ani základní sestavu a zápas odskočil v úvodu do výsledku 19:5. Kluci bojovali až do konce a byli jsme hodně blízko, kdy nám možná chyběl kousek, abychom si vynutili sedmý zápas. Ostrava ale byla v euforii a zaslouženě postoupila.

Můžeme říci, že Opava mohla v těžké sérii zúročit zkušenosti z Ligy mistrů, to se ale nestalo…
Bohužel jsme je nezúročili. Šli jsme do play-off s prázdnou marodkou, bohužel bez formy. Tyto zápasy jsme nezvládli v hlavách. Byli jsme zaskočeni suverenitou, sebevědomím a hrou NH Ostrava. Ta měla v A2 sedm koncovek, které prohrála. Přišlo play-off a Nová huť rázem čtyři vyhrála. Je nepříjemné, když ve čtvrtfinále prohrajete 4:2 na zápasy a z toho čtyři v koncovkách. Nechci se vymlouvat na smůlu nebo štěstí. To jsme si vybrali loni. Na kdyby se nehraje. Říkám ale, že kdyby Brno loni přešlo přes nás, tak vyhraje titul. Věřím, že letos, pokud bychom postoupili přes NH, tak to z nás spadne a došli bychom daleko. Musíme dokázat se s tím srovnat srovnat. Dlouhodobá část nám vyšla. Jenže část, která dělá obraz sezony, jsme nezvládli.

Zdroj: Petr Widenka

Určitě jste se setkal i s názorem, že Opava má přestárlý kádr. I když na druhou stranu mistrovský Třinec táhli skoro čtyřicátníci jako Vrána, Růžička nebo Dravecký…
Máme hráče, kteří jsou tady dlouhou dobu pospolu, a stárneme, to je fakt. Kluci tady odvedli kus práce, pokud jim zdraví dovolí, tak já nemám důvod jim nevěřit v dalších sezonách. Ano, jsme nyní všichni smutní, představovali jsme si to jinak. Stejně jako fanoušci, tak i hráči mají nyní květen prázdný. Budeme trénovat, raději bychom ale hráli, i já bych raději měl stres ze zápasu, než když mám nyní už čistou hlavu. Nyní jde o to zanaylzovat a připravit tým na příští rok.

Co evropské poháry. Jste sice pátí, avšak šance, že je budete hrát, existuje…Jak to vidíte vy?
To je otázka. Je jasné, že první tým hraje Ligu mistrů, na druhého čeká kvalifikace o Ligu mistrů, nebo hraje FIBU. Pak už je to o kvalifikacích. Nějaký koeficient máme, vše se rozhodne až v červnu. Pokud bude sebemenší šance, půjdeme do toho. To už jsme si řekli. Je to vidět i na klucích. Věřím, že i loňský titul jsem získali proto, že hráči si zahráli evropské soutěže.

Před startem play-off jste s několika hráči prodloužili smlouvy. Dají se nyní očekávat nějaké změny?
Domluvili jsme se na tom, že Adam Pecháček bude zkoušet zahraniční angažmá a jeho pokračování u nás přejde na přetřes třeba v srpnu. Budeme řešit situaci s Martinem Gniadkem. On by asi rád pokračoval, myslím si ale, že je potřeba už tu pupečníkovou šňůru odstřihnout, aby se kluci za něj neschovávali a vytvořili tým bez něj. Je to ale taky s otazníkem. Nějaké hráče rozjednané máme. Situaci nám komplikuje fakt, že nemůžeme nabídnout evropské poháry.

V úvodu našeho povídání jsme zmínili Marka Townese. Mohl by se typ takového hráče v Opavě v novém ročníku objevit?
Ukázali jsme si, že Liga mistrů nejde bez zahraničního hráče hrát. Pokud nemáme reprezentanty, a i kdybychom je měli, tak musíme tým o zahraničního hráče doplnit, pak můžeme hrát na mezinárodním poli důstojnější roli. Mark nám ukázal, že by bylo dobré, kdyby nás kreativní hráč a někdo ještě pod koš doplnil. Jak jsem ale řekl, vše se bude odvíjet od naší účasti v pohárově Evropě. Protože mít tak kvalitní borce jen pro českou ligu, nedává smysl.

Je pravda, že existovala možnost, že by Mark Townes posílil Opavu na play-off?
S Markem jsme byli neustále ve spojení. Je škoda, že řecká liga se protáhla. Mark se chtěl vrátit a dohrát sezonu u nás, což bylo od něj velmi milé. Bohužel jsme to administrativně nestihli. Musel si totiž plnit hráčské povinnosti v Řecku. Je to škoda, protože on mohl být tím xfaktorem našeho postupu do semifinále.

Zdroj: Petr Widenka

Samostatnou kapitolou Opavy jsou fanoušci. Jejich počet roste. V Ostravě vám vytvořili doslova domácí prostředí…
Divák se dívá, fanoušek fandí. My máme obrovské fandy. Obrovsky se basketbal v Opavě zvedl. Lidí mu přišli na chuť, rozumí mu, umí na něj reagovat. To, co předvedli v Ostravě, když viděli, že nám to nejde, bylo něco neskutečného. Hnali nás, byli fantastičtí. Viděli jsme u nich smutek, slzy, u některých vztek, zuřivost. To k tomu patří. Na jednu stranu je mi to líto, na druhou jsem hrozně pyšný, že mohu být trenérem týmu, který má takovéto fanoušky.

Zeptám se ještě na vaši osobu. Máte dál chuť pokračovat po letošním neúspěchu?
Čeká mě na představenstvu obhajoba práce jak trenéra, tak sportovního ředitele. Taky musím připravit plán do dalšího ročníku. Vždycky říkávám, že všechno špatné je k něčemu dobré. Nyní na sobě cítím, že chci ukázat v příštím ročníku, že náš tým je dobře složený a že má sílu. Charakter ukázal už v zápasech, kdy nám to nešlo, kdy kluci dřeli do posledních vteřin. Chci mít zase plnou halu, aby lidé odcházeli s úsměvem a spokojeni domů. Může se ale stát, že představenstvo vyhodnotí situaci jinak.

Loni jste získali titul, každý vás plácal po rameni, teď se karta obrátila, asi to taky vnímáte…
To je pravda, život je takový. Když se mu daří, člověk je obklopen hodně lidmi. V momentě, kdy se mu nedaří, tak si váží těch, kteří zůstávají. Nyní se pozná síla naší organizace. Jak zareagujeme a budeme se chovat, abychom dali basketbalem radost.