Na konec zkušený basketbalista, který si pamatuje i slavné časy novojičínského basketbalu, nemyslí. „Basketbal miluji, naplňuje mě, na konec ještě nemyslím,“ svěřil se Luděk Jurečka. Během své bohaté kariéry otec dvou synů nastupoval také za zmiňovaný Nový Jičín, Ostravu a Prostějov. Na Hané si dokonce zahrál po boku Petra Czudka, současného kouče Opavských.

Luďku, je vám čtyřicet, ale je vidět, že ve vašem případě opravdu platí, že věk je jenom číslo…
No a ještě deset let bych chtěl hrát. V Opavě se mi hodně zalíbilo, skvělá parta, klub výborně šlape. K tomu máme úspěchy a asi se mi někdy i na palubovce dařilo, takže nebyl důvod něco měnit. Doufám, že vedení i trenéři jsou se mnou trošku spokojení, proto hraji. Nejsem v basketbalovém důchodu a zatím si to užívám. Hlavně rok 23, který symbolicky je i mým číslem dresu, byl úchvatný, neopakovatelný. Byla to jedna šílená jízda a já jsem moc rád, že jsem mohl být její součástí.

Dá se říci, že opavské angažmá je to nejlepší, co vás během kariéry potkalo?
Musím říci, že úplně nejlepší. Za prvé jsem tady nejdéle, pak přišla třešnička na dortu v podobě titulu.

Hrával jste vedle Opavy v Ostravě, Novém Jičíně a Prostějově…
Jsem odchovancem Nového Jičína. Klub se dostal do krize, odešel sponzor a profesionální basketbal ve městě skončil. Zamířil jsem do Prostějova a od sezony 2015/2016 je mým klubem Opava. Za sebou mám i pětiletku v Ostravě. Když to shrnu, tak moravská města jsem si celkem slušně prošel.

Nemrzí vás, že jste si nevyzkoušel jiné, než moravské angažmá? Nebo dokonce zahraničí?
Abych pravdu řekl, měl jsem hodně slušnou nabídku z Ústí nad Labem. Bylo to ale v době, kdy manželka byla těhotná a já jsem nechtěl být bez rodiny. Nakonec jsem dal přednost Ostravě. Svých rozhodnutí nelituji. Pro mě bylo důležité, že jsem se během angažmá v Prostějově poznal z Petrem Czudkem, a to podle mě sehrálo důležitou roli, že si mě poté jako trenér vzal do Opavy. Znal mě více, a to mi taky pomohlo. Vítr mě zavál správným směrem. Dvacet let jsem si nakonec počkal na titul a musím říci, že to stálo za to.

Jak dlouho ještě plánujete hrát?
(usměje se). Říkám to pořád stejně. Dokud mi to trošku půjde, dokud budu mít týmu, co dát a vedení mít zájem a když mi vydrží zdraví, tak chci hrát. Basketbal miluji, chci si kariéru prodlužovat, co to půjde. Samozřejmě musí to dávat všem stranám smysl.

Jste čerstvým čtyřicátníkem. Co ranní vstávání? Bolí celé tělo? Nebo se staráte o sobe dobře a zatím to jde?
Snažím se o sebe dobře starat. Mám na to svou technologii. Vstávám pravidelně v šest ráno. Máme s manželkou dvě děti, které ráno musíme vypravit do akce, fungujeme jako dobrý tým. To mě vždy nastartuje.

Opava pravidelně v posledních letech hraje v pohárové Evropě. Jak vy osobně to zvládáte. Přece jenom je to taky o náročném cestování. Stojí vám to za to, jak se říká na stará kolena?
Cestování je hodně, to je pravda. Starám se ale o sebe, vím, co mi pomůže, co ne. Takže nic nepřekonatelného to není.

V opavské kabině jste suverénně nejstarší, třeba takový Kryštof Kavan by mohl být vaším synem…
(usměje se). Přesně tak. Už slýchávám, že někteří mi spoluhráči mají věkem blíže k mým synům, něž ke mně. Takže je to takové úsměvné. Mám ale super spoluhráče. Základem je česká osa. Vždycky byla v Opavě boží parta. Když tady někdo nový přijde, tak zapadne a my si ho zpracujeme a všechno funguje tak, jak má.

Jste považován za velkého trojkového specialistu. Z dálky vám to padalo odmalička?
Je to jednoduchá matematika. Tři je více než dva. Prostě nějak jsem tu pacinku našel a je to výhoda, že střela mi jde. Začínal jsem na pozici rozehrávače. V dorosteneckém věku jsem strašně rychle vyrostl, byl jsem nejvyšší v týmu. Pod košem jsem nemohl hrát, tak jsem se přesunul na křídlo. Měl jsem výhodu, že mě bránili ti nejvyšší z protihráčů. Já jsem byl trošku více volný a dařilo se mi.

Jaký je váš osobní rekord v počtu vstřelených trojek za sebou?
Pamatuji si to přesně. Bylo to v loňské sezoně, kdy jsem jich po tréninku v Levicích nastřílel 56 v řadě.

Jakožto na odchovance novojičínského basketbalu se vás musím zeptat na váš mateřský klub. V dobách své nejvyšší slávy hrával o medaile, k tomu téměř vždy plný dům. Co říkáte na současnost? Aktuálně je to jenom první liga…
Je to smutný příběh. Pořád tak nějak tajně doufám, že se nejvyšší soutěž do Nového Jičína vrátí. Asi to ale nebude hned tak rychle. Ještě jeden klub z kraje by to v nejvyšší soutěži chtělo. Derby mělo své kouzlo. Vzpomínám si na svou první sezonu. Hráli jsme s Opavou v semifinále. Vedli jsme 2:0 na zápasy, měli jsme hrát doma třetí utkání. Prakticky se slavil postup do finále a nakonec to Opava šíleně otočila a do finále postoupila ona. Bylo to nezapomenutelná série, nezapomenutelné derby.

Nový Jičín je po Opavě vaší druhou srdeční záležitostí?
Určitě. V Novém Jičíně jsem vyrostl, mám tam rodiče, spoustu známých, takže společně s Opavou se jedná o srdeční záležitost.

Existuje naděje, že si Luděk Jurečka zahraje v budoucnu za Nový Jičín?
Myslím si, že až skončím na té nejvyšší úrovni a Nový Jičín bude hrát nižší soutěž, tak by to mohlo vyjít. Už na mě nějakých pět let čekají. Pak už to tam do nějakých padesáti šedesáti doklepu. (usmál se).

close Luděk Jurečka info Zdroj: Deník/VLP Externista zoom_in Luděk Jurečka v barvách Nového Jičína

Luďku, nelze si nevšimnout, že při úspěšném trojkovém pokusu posíláte signál do hlediště…
Je pozdrav pro rodinu, nebo známé, kteří jsou zrovna na utkání a vím, kde sedí. Znamená to, že trojka je pro ně.

Ale vy ten pozdrav děláte i při venkovních zápasech…
Mám to asi tak zakódováno. Ale většinou pozdrav míří na naší střídačku, že je to pro tým.

O vašich trojkových schopnostech se ví, přesto jste nebránitelný…
Basket je sportem, který se hraje pět na pět. Má to dvě strany. Pokud jsou obránci u mě, mají podkošoví hráči prostor. Naopak, když pomáhají na pivotech, tak já mám otevřenější střelu. Takhle se to dobře doplňuje.

Jsou zápasy, kdy třeba ani jednou z dálky nevystřelíte?
Jsou takové zápasy, kdy tam běhám dvakrát po šesti minutách a hráči jsou pořád u vás. Dostanete se do situace, kdy se ke střele nedostanete a nebo jste nucen vypustit hodně těžkou střelou.

Narodil jste se na druhý svátek vánoční. Měl jste tím pádem předárkováno?
(usměje se). Něco jsem vždycky dostal. Nikdy se na mě nezapomenulo.